Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Lutgarda
Lutgardis

16. června, připomínka
Postavení:řeholnice a mystička OCist
Úmrtí:1246
Patron:pro dobrý porod
Atributy:cisterciačka, Ježíš s rukou uvolněnou z hřebu, kříž

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Tongernu v Brabantsku. Otec měl v plánu ji provdat a hledal její pozemské štěstí, jenže jeho snahy byly bezúspěšné. Lutgarda se po svém obrácení se navždy zasvětila Ježíši v benediktinském klášteře u sv. Kateřiny v St. Trondu. Měla mystické zážitky a na čas se stala převorkou. Pak přešla do kláštera v Aywieres jako prostá řeholnice. Jedenáct let před smrtí oslepla.

Od roku 1827 jsou její ostatky uloženy ve farním chrámu v Bas-Ittre v Barbantsku.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

POVOLANÁ KE ZDROJI NEPOMÍJEJÍCÍ RADOSTI

Narodila se roku 1182 v Tongernu poblíž Lutychu v Brabantsku, nynější Belgii. Pocházela z měšťanské rodiny a byla vychovávána rodiči rozdílných názorů. Světsky smýšlející otec měl na mysli jen pozemské štěstí v radovánkách a matka zase duchovní hodnoty. Otec, aby zajistil dceři budoucnost, uložil již v jejím útlém dětství u známého obchodníka 20 hřiven stříbra, aby se zúročily na její věno. Podporoval dceřiny rozmary, přehlížel chyby a vychovával v ní sebejistou bytost. Později měla velký výběr nápadníků a otec jí sliboval výhodného ženicha a bezstarostný život. Jenže přišla na řadu zklamání.

Obchodník přišel na mizinu a nedostali z něj víc než jednu hřivnu. O chudou nevěstu poklesl zájem a Lutgarda přestala se zábavami a začala dbát matčiných rad. Přemýšlela nad dosavadním životem, v srdci cítila lítost a pro nesprávnost svého dosavadního života plakala. Pak se jí jednoho dne dostalo prvního mystického zážitku. Je uváděno, že se jí zjevil Ježíš a ukázal na ránu ve svém boku se slovy: "Vzdej se touhy po marné pozemské lásce. Hle, znamení pravé a svaté lásky, hle zdroj nepomíjející radosti a blaženosti!" V té chvíli se v jejím životě dovršilo obrácení. V myšlenkách stále viděla krvácející ránu v Ježíšově boku a začala horlivý duchovní život.

Rázně se sice zřekla světa, ale svět na ni nepřestal doléhat. Velmi obtížně odmítala jednoho mladého vojína, který se nemínil vzdát a chtěl ji násilně unést. Využil příležitosti, kdy na koni vyjela jen s jedním sluhou a v blízkosti lesa je napadl. Lutgardě se díky sluhovi podařilo utéci a skrýt se v lese. Po té příhodě se rozhodla všeho vzdát a se souhlasem matky vstoupila do benediktinského kláštera u sv. Kateřiny v St. Trondu. Tam přijala řeholní hábit a začala žít s velkou duchovní horlivostí. Mnohé spolusestry v tom viděly mladické pobláznění a čekaly, že ji nadšení přejde, ale ona neochladla a zůstala v lásce vytrvalou. V 18 letech složila slavné řeholní sliby a od té doby žila v mimořádně důvěrném spojení s Ježíšem. Prožívala vytržení mysli, mívala Ježíše před očima a rozmlouvala s ním. Ve společném rozhovoru se rozplývala vděčností a láskou. S dětskou prostotou, když musela za neodkladným zaměstnáním, obracela se na Ježíše, nazývaje ho miláčkem své duše, aby chvíli počkal, že brzy zase bude u něj. Svého Spasitele vídala Lutgarda jako oslaveného i jako trpícího v krvavém potu.

Ač Lutgarda prožívala hluboký mystický život, zvládala všechny povinnosti a nejrůznější práce v klášteře. S velkou úslužností a laskavostí pečovala také o nemocné řeholnice. Ve 23 letech už ji sestry zvolily za převorku. Poměrně brzy však hodnost složila a s církevním souhlasem změnila klášter v St. Trondu za cisterciácký v Aywieres (v Aviersu) u Bruselu. Jednalo se o klášter benediktinské větve, v němž se mluvilo francouzsky a ona, národností Vlámka, měla jazykové potíže.

Často rozjímala o utrpení Ježíšově a zůstávala s ním v mystickém spojení, přejíc si z lásky k němu, co nejvíce trpět. Žila asketicky a po třikrát konala sedmiletý půst o chlebě, zelenině a vodě. První obětovala za obrácení Albigenců z jejich bludu; druhý za obrácení osob žijících ve smrtelných hříších a třetí za zastavení pronásledování ohrožujícího katolickou církev. Dělajíce mimořádné kající skutky, dostávala mimořádné milosti. Např. dar uzdravování nemocných, nazírání do budoucnosti i do lidských srdcí. Mnohým duším vyprosila vysvobození z očistce. V době mongolského vpádu do Evropy předpověděla, že nevniknou do německých zemí.

Lutgarda v roce 1235 oslepla a posledních 11 let trávila ponořena do temnoty. Ve svém nitru se setkávala se svým Spasitelem a on jí byl útěchou ve všem trápení. Pak po prudké zimnici skonala.

Od roku 1827 jsou její ostatky uloženy ve farním chrámu v Bas-Ittre v Barbantsku.

Jedno vidění z posledních let Lutgardy je podle Brandlova nákresu vytvořeno Matějem Braunem na Karlově mostě v Praze. Sochař vytvořil Lutgardu u kříže před branou do chrámu v Aywieres jak objímá nohy ukřižovaného Krista, který odpojil pravou ruku od kříže, aby jí přitiskl ústa k ráně ve svém boku.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu rozjímat o hloubce hodnoty Ježíšova probodeného Srdce.

Bože, Tys povolal svatou Lutgardu, aby následovala Tvého Syna jako vyvolená snoubenka jeho Srdce; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze probodené Srdce Tvého Syna našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Benno (asi 1106); Quiricus et Iulitta (století neznámé); Ferreolus et Ferrutius (asi s. IV); Lutgardis (1246); Maria Teresia /Anna Maria Catharina/; Scherer (1888); Similianus (s. IV); Tychon (s. V); Aureus, Iustina et socii (s. V); Aurelianus (551); Cechardus (ca. 860); Thomas Reding (1537); Antonius Constans Auriel (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský