blah. Marie Scherer

Maria Teresia /Anna Maria Catharina/; Scherer

16. června, připomínka
Postavení:	generální představená kongregace
Úmrtí:	1888

ŽIVOTOPIS

Narodila se 31. 10. 1825 v Meggenu v kantonu Luzern ve Švýcarsku jako čtvrté dítě chudší selské rodiny. Pokřtěná byla Kateřina. Když jí v sedmi letech otec zemřel, musela k bratrům své matky, protože u ní mohly zůstat pouze tři děti. Po absolvování školní docházky byla příbuznými poslána do nemocnice v Luzernu jako učnice na kuchařku a pomocná ošetřovatelka. Po dvou letech se v ní vystupňovala touha po činném řeholním řádu.

Noviciát prožila v Menzingenu u Zugu ve františkánském institutu sester od sv. Kříže, který založil o. Theodosius Florentinim. Tento kapucín ji v roce 1850 jako 25tiletou sestru Marii Terezii povolal za vedoucí chudobince v Näfelsu v kantonu Glarus. Kraj byl postižen neúrodou, nezaměstnaností a bídou. V novém chudobinci, nazývaném "lotrovský palác" bylo místo pro padesát lidí. Hostil sirotky, přestárlé a duševně nemocné, kteří se o sebe neuměli postarat. Zároveň byla vytvořena "průmyslová škola", kde se 60 dívkám dostávalo výuky v ručních pracích. Tyto dva domy vedla sestra Marie Scherer v civilním oděvu, neboť nosit v práci řeholní hábit bylo zakázáno.

V roce 1852 ji o. Theodosius odvolal do Churu za vedoucí velmi nuzného pomocného špitálu. Tam byl zároveň položen základ sociálně charitativní kongregace. Sestra Marie Scherer měnila tvářnost špitálu, důvěra k ní rostla a mizely předsudky. Jako spoluzakladatelku Křížových sester ji tam nazývali "paní Matkou". Její celou byl malý kout špitálu, v němž pracovala až do noci. Za pomoci sbírek byla vystavěna nová nemocnice prvního křížového špitálu a pak sirotčinec se školou, penzionát a starobinec. S růstem aktivit přibývalo i nových kandidátek. V plánu bylo vybudování mateřince Milosrdných sester, ale političtí odpůrci zabránili další výstavbě. Dokonce dosáhli toho, že bylo zrušeno vše, co nesloužilo vlastnímu provozu nemocnice.

O. Theodosius v roce 1855 koupil pro sestry zpustlý Niggský dvůr nad kostelem v Ingenbohlu u Brunnen. Kongregace měla pak název "Milosrdných sester Svatého Kříže z Ingenbohlu". Pro potíže vznikly v dalším roce rozpory vzhledem ke školským sestrám a proto se mělo jednat o dva instituty. Oba však žily a žijí podle řehole třetího řádu sv. Františka. Generální představenou se stala Marie Terezie Scherer v Ingenbohlu a byla jí až do své smrti. Od smrti o. Theodosia nesla všechnu zodpovědnost za kongregaci sama a starala se o její rozvoj. O zakládání dalších nemocnic, ošetřovatelských stanic, internátů, mariánských domovů i škol a dalších potřebných budov. Za její úspěšné činnosti měla řehole v roce 1858 již 56 domů a v roce jejího úmrtí 422 domů s 1689 sestrami.

Poslední léta Marie Terezie prožívala četná tělesná utrpení. Vždy jí šlo o každého člověka v nouzi a svým sestrám říkávala: "S Bohem a pro Boha se dokáže mnoho." A připomínala jim, že: "je třeba dělat všechno k vytvoření pokoje! Všechno jde docela lehce, když mezi sebou vycházíte v pokoji."

Pohřbena byla na hřbitově u mateřince a 16. 6. 1975 byly její ostatky slavnostně přeneseny do nové krypty klášterního kostela. 29. 10. 1995 byla papežem Janem Pavlem II. blahořečená

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sacratissimi Cordis Iesu, Sollemnitas ; Benno (asi 1106); Quiricus et Iulitta (století neznámé); Ferreolus et Ferrutius (asi s. IV); Lutgardis (1246); Maria Teresia /Anna Maria Catharina/; Scherer^♦ (1888); Similianus (s. IV); Tychon (s. V); Aureus, Iustina et socii (s. V); Aurelianus (551); Cechardus (ca. 860); Thomas Reding^♦ (1537); Antonius Constans Auriel^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský