Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Hosana Andreasi
Hosanna Andreasi

18. června, připomínka
Postavení:řeholnice a mystička OP
Úmrtí:1505
Atributy:anděl, ďábel pod nohama, dominikánka, kříž, lilie, srdce, paprsky

ŽIVOTOPIS

Narodila se 17. 1. 1449 v Mantově v Itálii jako lombardská dcera Mikuláše Andreasiho a Anežky z Gonzagu. Již v dětství prý prožívala vidění, která začala viděním Ježíše s křížem. Řekl jí o své velké lásce k dětem žijícím v čistotě.

V patnácti letech Hosana Andreasi s pevným rozhodnutím odmítla vstup do manželství a rozhodla se žít cele pro Krista jako panna. Bez vědomí otce vstoupila do třetího kajícího řádu sv. Dominika. Otec s řeholním životem nesouhlasil a byl proto mírně podveden, že pro jeden slib Hosana bude nosit hábit terciářek jen dokud čas slibu nevyprší. Její otec také neměl zájem, aby se dcera učila číst, ale dostalo se jí milosti jako svaté Kateřině, že to později uměla i bez učení a bez problému četla o duchovních věcech a dovedla i psát. Úspěšně propojovala život modlitby a kontemplace s činným životem. Byla aktivní i ve světě a spravovala dokonce mantovské knížectví. Když vládla za nepřítomnosti Františka II. Gonzagu, využila příležitosti vykonat mnoho dobrého pro chudé a potřebné. Je zmiňováno, že sponzorovala školní dívky a podílela se na jejich výchově. Mívala mystické prožitky s Bohem, podle druhu vidění prožívala bolest nebo radost. Žila asketicky a zemřela v pověsti svatosti. Její kult byl potvrzen papežem Lvem X. 24. 11. 1694 a blahořečení stvrzeno Inocencem XII.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gregorius Barbarigo (1697); Marcus et Marcellianus (asi 304); Calogerus, eremita (asi s. V); Elisabeth, virgo in Rhenania (1164); Hosanna Andreasi (1505); Leontius, miles (s. IV); Cyriacus et Paula (ca. s. IV); Amandus, ep. Burdigalen. (s. V)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský