Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-



Janův rodný dům v Prachaticích
Janův rodný dům v Prachaticích

Janův hrob u sv.Petra ve Filadelfii
Janův hrob u sv.Petra ve Filadelfii




sv. Jan (Nepomuk) Neumann
Ioannes Nepomucenus Neumann

19. června, památka
Postavení:biskup CSsR
Úmrtí:1860

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Prachatic. Teologii studoval v Českých Budějovicích a v Praze. Hájil pravdu proti josefinismu a asi proto nebyl doporučen k svěcení. Láska a touha po službě Bohu jej zavedla do Ameriky, kde byl vysvěcen a působil s velikou horlivostí a obětavostí. Jeho první místo bylo blízko Niagarských vodopádů. V r. 1840 vstoupil do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele a r. 1852 byl jmenován biskupem ve Filadelfii. Budoval kostely, katolické školy i kněžské semináře. Pracoval do vyčerpání všech svých sil. Raněn mrtvicí skonal při cestě městskou ulicí.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HORLIVOST PRAMENÍCÍ Z KRISTOVA KŘÍŽE

Narodil se 28. 3. 1811 v Prachaticích na Šumavě. Jeho otec, punčochář Filip, pocházel z Bavor z Německa a matka Anežka, rozená Lebejšová (Lepší), měla původ český. Jan po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích, ač z něj otec chtěl mít lékaře. Mezi jeho zájmy v mládí patřila botanika a astronomie. V 21 letech přijal nižší svěcení a pak poslední rok teologie studoval v Praze, zároveň s cizími jazyky. Kněžské svěcení mu ale odložili na neurčito, prý proto, že v jeho diecézi byl nadměrný počet kněží.

Již dříve v něm vznikala touha po misijním působení za mořem a to možná podnítilo jeho zájem o jazyky, jejichž počet mimo rodného později vzrostl na osm. Když Jan četl v listech severoamerických misionářů, že potřebují pomoc nových spolupracovníků, jeho rozhodování netrvalo dlouho. V únoru 1836, kdy mu bylo necelých 25 let, zanechal čekání na vysvěcení a vycestoval do USA jako chudý klerik, bez prostředků a konkrétního cíle.

Biskup Jean Dubois ho přijal v New Yorku 2. 6. 1836 a ještě téhož měsíce 25. mu udělil kněžské svěcení. Po třech dnech byl hned vyslán hlásat evangelium k Niagarským vodopádům a zamířil do stanice Williamsville. Rychlost byla ovlivněna nedostatkem kněží.

Jan Neumann působil čtyři roky v oblasti měst Buffalo a Rochester. Protože ještě nebyly řádné komunikace, jezdil stovky kilometrů na koni, někde používal člun a dost často jen své nohy. Za roztroušenými sídlisky novousedlíků překonával neschůdné lesy i močály. Při svém působení se setkal s obětavými misionáři redemptoristického řádu, který v Itálii založil Alfons z Liguori, a vstoupil do něho 16. ledna, ve věku 28 let, prý i se svým bratrem Václavem. Ten za ním do Ameriky přijel, aby mu pomáhal v domácnosti i jako katecheta a kostelník.

O dva roky později, v r. 1844, se Jan Neumann stal superiorem řeholního domu v Pittsburgu a za další tři roky představeným redemptoristů na území Spojených států. Krom řádových odpovědných funkcí působil dál jako misionář. Organizoval život ve farnostech nových církevních obcí, budoval kostely, zakládal školy, různá sdružení a konal duchovní obnovy. Do Ameriky, zejména do Baltimore, v té době uvedl kongregaci Chudých školských sester Matky Boží, založenou M. Terezií Gerhardingerovou. Od r. 1851 vedl významnou redemptoristickou farnost sv. Alfonse v Baltimore. Tam obzvlášť vynikla jeho horlivost a ukázaly se jeho pastorační schopnosti.

Po smrti biskupa ve Filadelfii (ve státě Pensylvánia) byl baltimorským arcibiskupem navržen a Piem IX. potvrzen na jeho místo. Biskupské svěcení přijal o svých 41. narozeninách. Jako heslo si zvolil slova: "Utrpení Kristovo, posilni mě!" Za dva dny po svěcení převzal filadelfské biskupství o rozloze 40.000 km2 a s velkou pečlivostí se zaměřil na vizitace diecézních farností. Každoročně navštívil všechna větší místa, malá ob rok. Při každé vizitaci konal tří až čtyřdenní obnovu. Během svého osmiletého působení vybudoval 80 kostelů a v každém zavedl každoroční 40 hodinovou adorační pobožnost k uctění Nejsvětější svátosti oltářní. Bývala obvykle spojena s výročím posvěcení a s příležitostí k duchovní obnově. Eucharistická oběť byla středem jeho života a zdrojem i vrcholem hlásání evangelia, jak při jeho pozdějším svatořečení uvedl Pavel VI. Při Janově nástupu byly v diecézi jen dvě farní školy, on se postaral o otevření stovky dalších. Jan Neumann je proto také pokládán za spoluzakladatele a průkopníka amerického katolického školství. Napsal Malý a Velký katechismus. Během 30 let dosáhl jeden 38 a druhý 20 vydání.

Jan Neumann založil i kongregaci Sester františkánek z Glenn Riddle, aby vedly nemocnice a sirotčince, které vybudoval. Kongregace se zaměřovala vedle péče o nemocné také na mravně ohrožená děvčata a později se věnovala i vyučování. Biskup Jan si cenil práce všech členů různých řádů a mezi ty, které uchránil před zánikem, patří Oblátky Boží prozřetelnosti na pomoc barevnému obyvatelstvu.

Na podzim roku 1854 byl jako delegát amerických biskupů vyslán do Říma na slavnost vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie. Již od listopadu pobýval v římském redemptoristickém klášteře, kam přišel jako obyčejný řeholník. A konaje skutky pokání, pěšky navštěvoval jednotlivé basiliky. Osmého prosince se účastnil slavnosti mezi 140 biskupy a 53 kardinály. Za pobytu vykonal i audienci u papeže a vyřídil i úřední návštěvy. Při zpáteční cestě navštívil přes Vídeň i Prahu kde studoval, sestry Boromejky, jejichž představenou byla jeho sestra a na konci ledna přes České Budějovice rodné Prachatice. Ač chtěl přijet v tajnosti, vítaly jeho sáně zvony, hudba i slavnostní střelba. Obyvatelé poklekali do sněhu s prosbou o požehnání. Pak se, po 19 letech, doma opět objal se svým otcem a s nejmladší sestrou. Po týdnu se vracel přes Německo a Anglii do svého působiště v Americe.

Vděčný za všechny radostné dojmy z cesty se znovu s velkou horlivostí pustil do vyčerpávající práce, při níž mu po necelých pěti letech, 5. ledna, vypovědělo srdce na filadelfské ulici ve věku 48 let a necelých 10 měsíců. Jeho poslední modlitbou prý bylo Zdrávas Maria v rodné češtině. Blahořečen byl v roce 1963 a kanonizován 19. 6. 1977.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

S myšlenkou "Utrpení Kristovo, posilni mě!" budu rozjímat o Ježíšově utrpení, které bylo posilou mnoha světců. A při zamyšlení se nad jeho bolestnou cestou budu hledat řešení všech problémů ve svém životě.

Bože, Tys dával svatému biskupu Janovi sílu k neúnavnému plnění pastýřských povinností; pomáhej i nám, ať ho následujeme v každodenním úsilí o dosažení dokonalosti, abychom v Tvé církvi přinášeli užitek. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

POZNÁMKA

/památka v Řím. kalendáři 5. 1., u nás slavena až dnes/


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Nepomucenus Neumann (1860); Romualdus (1027); Gervasius et Protasius (transl. 386 (přenesení)); Deodatus, ep. Nivernen (asi 679); Iuliana Falconieri (asi 1341); Michaelina (1356); Childomarca (ca. 682); Lambertus, m. Cæsaraugustæ (ca. s. VIII); Gerlandus, eques Ord. S. Ioannis Hierosol. (ca. 1271); Sebastianus Newdigate, Humphredus Middlemore et Gulielmus Exmew* (1535); Thomas Woodhouse (1573)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský