Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






sv. Juliána Falconieri
Iuliana Falconieri

19. června, připomínka
Postavení:představená OSM
Úmrtí:asi 1341
Patron:řádu servitů
Atributy:hostie položena na prsou řeholnice, někdy lebka i lilie

ŽIVOTOPIS

Pocházela z bohaté florentské rodiny. Jako příbuzná spoluzakladatele řádu Servitů získala vztah ke stejným ideálům a stala se první ženou v řádu "Služebnic Panny Marie". Žila asketicky, s velkou láskou k Ježíši, Marii, hříšníkům i k spolusestrám. Po onemocnění nebyla schopna nic požívat a svůj život končila s eucharistickým zázrakem.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MARIINA ŽÁKYNĚ A SLUŽEBNICE

Pocházela z Florencie v Itálii, kde se narodila v roce 1274. Byla neteří Alexeje Falconieriho, který byl spoluzakladatelem řádu Servitů nebo-li Služebníků Panny Marie, jejichž památka je 17. 2. Také Juliánin otec patřil k zámožným měšťanům a postavil pro řád Servitů chrám Zvěstování Panny Marie. Brzy však zemřel a tak aby matka Reguardata nebyla na výchovu sama, snažil se jí pomáhat i Juliánin strýc Alexej.

Juliána si od útlého věku osvojovala zbožnost a jména Ježíš a Maria v ní vzbuzovala sladkou rozkoš. Panna Maria byla její vzor a od ní se učila lásce ke Kristu, jemuž toužila zasvětit svůj život. Láska ji vedla k tomu, že se chránila hříchu. V 15 letech odmítla všechny nápadníky a ve chrámu Zvěstování P.M. složila slib trvalého panenství. Vstoupila do řádu Servitů a přijala řeholní oděv.

Zprvu i jako řeholnice žila v rodném domě. Po smrti matky shromáždila kolem sebe zbožné panny i vdovy a jako zakladatelka ženské větve se stala i představenou "Služebnic Panny Marie". Pro sestry sestavila pravidla, která schválil papež Martin V. Sestrám se přezdívalo "Mantellaty", snad proto, že nosily pláště s krátkými rukávy. Juliána, byť představená, zůstávala vždy pokornou, posluhovala ochotně sestrám, bez omrzení konala domácí práce a sebe pokládala za hříšnici. Vše přemáhala z lásky ke Kristu a při rozjímání docházela k vytržení mysli. Její touhou bylo obracení hříšníků. Na sebe byla přísná, k druhým laskavá a shovívavá. Žila velmi asketicky, odpočívala jen krátce na holé podlaze, chodila opásána řetězem a bičovala se. Ve středu a v pátek nepožívala žádný pokrm. V sobotu jen suchý chléb s vodou.

V 70 letech onemocněla a měla trvalé žaludeční problémy, kvůli kterým později nebyla schopna nic požívat. Z rukou Božích však byla navyklá přijímat dobré i zlé. Na radu kněze často přijímala svátost oltářní duchovním způsobem, protože polknutí bylo nemožné. Před smrtí si však nechala eucharistického Krista donést a položit na bílé roucho nad místem svého srdce. Juliána zazářila radostí a eucharistie v okamžiku v ní zmizela. Její duše pak přešla do věčné blaženosti. Na mrtvém těle byla nad srdcem objevena podoba svaté hostie s obrazem Ukřižovaného.

Svatořečena byla v roce 1737.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Chci svůj život usměrňovat pohledem na ctnosti Panny Marie a rozjímat o její lásce.

Bože, Tys dal své služebnici Juliáně Falconieri správné poznání, naplnil ji svou láskou a povolal ji, aby následovala Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám ukazuje Ježíš a Maria. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Nepomucenus Neumann (1860); Romualdus (1027); Gervasius et Protasius (transl. 386 (přenesení)); Deodatus, ep. Nivernen (asi 679); Iuliana Falconieri (asi 1341); Michaelina (1356); Childomarca (ca. 682); Lambertus, m. Cæsaraugustæ (ca. s. VIII); Gerlandus, eques Ord. S. Ioannis Hierosol. (ca. 1271); Sebastianus Newdigate, Humphredus Middlemore et Gulielmus Exmew* (1535); Thomas Woodhouse (1573)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský