Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Josef Cafasso
Iosephus Cafasso

23. června, připomínka
Postavení:kněz
Úmrtí:1860
Patron:duchovních správců ve věznicích

ŽIVOTOPIS

Pocházel z italské rolnické rodiny. Stal se knězem a učitelem morální teologie v Turíně, od r. 1848 rektorem Kněžského konviktu tamtéž. Významné bylo jeho působení v turínské věznici. Vynikal moudrostí, pochopením pro potřeby současnosti, osobní kázní a velkou horlivostí. Vedl Jana Boska a pomáhal Josefu Cottolengovi.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

KNĚZ ŠIBENIC

Narodil se 15. 1. 1811 do chudé rodiny v Castelnuovo d´Asti v severní Itálii. Již v dětství projevoval nezištnost, soucit a velkou štědrost k chudým. Studoval v Chieri a pro malou a slabou postavu byl škádlen od spolužáků, ale jejich posměch se brzy změnil v obdiv. Svými ctnostmi získával lásku druhých. Po vysvěcení na kněze v r.1833 přednášel morální teologii v Turíně a byl duchovním správcem seminářského kostela u sv. Františka Assiského. Docházel také do turínské věznice a jeho péče o odsouzené mu vynesla přezdívku "kněz šibenic". Při své duchovní správě ve vězení mnohé obrátil na správnou cestu. Připravil na smrt 68 ubožáků odsouzených k popravě, u nichž vzbudil kajícnost, s níž přijali smrt jako dostiučinění za svá provinění. Věřil, že jejich dokonalá lítost a odevzdanost do vůle Boží je připravila pro nebe.

K této cestě chtěl pomáhat i mnoha dalším, proto napsal modlitbu: "Pane, Bože můj! Již nyní přijímám rád z tvých rukou jakýkoliv způsob smrti, se všemi bolestmi, utrpením a strastmi, které ji budou doprovázet, jak se tobě zlíbí." Na jeho prosbu papež Pius IX. propůjčil této jeho modlitbě výsadu plnomocných odpustků s omezením, které Pius X. rozšířil na všechny křesťany.

Hlavní činností otce Josefa Cafasso bylo zpovídání a zde velmi spolupracoval s Duchem svatým, k němuž se často obracel přes Pannu Marii, která je mimo jiné útočištěm hříšníků. V jednom jeho životopise jsou Duch svatý a Panna Maria označováni jako klíč do nitra a k zvnitřnění. Panna Maria je u mnoha světců označována za nejsnazší cestu k Bohu, kterou podporoval i Josef Cafasso. Byl také zpovědníkem a duchovním rádcem Jana Boska a je mu přičítána zásluha na jeho výchově. Ten zase o něm napsal, že se u Josefa Cafasso. spojily heroické ctnosti, které se projevovaly v životě a činech několika jiných světců. Chválí jeho nevinnost s čistotou, mírnost, činorodou lásku, přísnou životosprávu a dobrotu. Josef Cafasso velmi přál mládeži a podporoval Boskovu činnost. Druhou osobou, s níž se snažil pozvednout mravní život v Turíně, byl Josef Cottolengo. Pro jeho "malý dům Prozřetelnosti" věnoval své úspory.

Umíral ve věku 49 let, v přítomnosti Jana Boska, s úsměvem a pozdviženýma rukama k nebi. Piem XI. byl nazván perlou italského kněžstva a blahořečen v roce 1925. O 22 let později byl v červnu 1947 Piem XII. kanonizován.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Po sv. přijímání se pomodlím Josefovu modlitbu za dobrou smrt s modlitbami, které k získání odpustků patří. Také se zamyslím nad potřebnou pomocí Ducha svatého, o niž poprosím.

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého Josefa Cafasso, aby sloužil Tvé církvi svým slovem a příkladem, zejména svátostí smíření i nejubožejším vězňům před popravou; pomáhej nám, abychom podle jeho příkladu za pomoci Ducha svatého rostli ve víře a lásce. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sacratissimi Cordis Iesu, Sollemnitas ; Iosephus Cafasso (1860); Ediltrudis (679); Thomas Garnet (1608); Maria, reclusa (1213); martyres Nicomedi (303); Bilius (ca. 914); Lanfrancus, ep. Papien. (1194); Valherus (1199); Thomas Corsini (1343); Petrus Iacobus de Pisauro (ca. 1496); Maria Raphaela (Sanctina); Cimatti, 23.6. (1945)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský