Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Áron
Aaron, sacerdos

1. července, připomínka
Postavení:velekněz SZ
Atributy:hrozen, hůl, kadidelnice, oděv velekněze, tiára

ŽIVOTOPIS

Tento rodný bratr Mojžíše byl povolán za jeho mluvčího a vystupoval s ním zejména při jednání s faraónem. Byl závislý na Mojžíšovi a bez vlastní iniciativy. Když měl být pod Sinají Mojžíšovým zástupcem, jednal hříšně podle přání a vůle lidu. Po Mojžíšově návratu se hned přiklonil zpět na jeho stranu a provinění litoval. Stal se prvním starozákonním veleknězem. Pro nedostatek důvěry zemřel před doputováním do zaslíbené země, na hoře Hór.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MLUVČÍ S PODIVUHODNOU HOLÍ A VELEKNĚZ IZRAELE

Áron byl bratr Mojžíše, jejich otec byl Amrám a matkou Jókebeda. Byli z lévijského rodu. Áron se oženil s Amínadabovou dcerou Elíšebou, a ta mu porodila Nádaba, Abíhúa, Eleazara a Ítamara.

V určitém čase, když Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, povolal ho Hospodin z hořícího keře a vyvolil ho k tomu, aby vyvedl Izraelity z Egypta. Protože Mojžíš znal svou slabou výřečnost, tak Hospodinu mimo jiné namítl, že má neobratná ústa a neobratný jazyk. Hospodin se nabídl, že bude mluvit jeho ústy, ale ani to nepomohlo. Mojžíš prohlásil: "Pošli si koho chceš!" Hospodin s ním však nepřestal počítat. Odkázal ho na bratra Árona, kterého mu tím dal za mluvčího. Mojžíše i přes jeho námitky obdařil milostí a povýšil na svého zplnomocněnce a prostředníka. Mojžíš od něj odešel s ujištěním, že jeho i Árona On sám bude vyučovat.

V době, kdy se Mojžíš odhodlával k cestě do Egypta, Hospodin řekl Áronovi: "Jdi na poušť a vyhledej Mojžíše!" Áron vyšel Mojžíšovi vstříc, a když se u Boží hory setkali, objali se a políbili. Potom Mojžíš vyprávěl Áronovi o všem, co mu Hospodin poručil zvěstovat a také o zázračných znameních, která mu nařídil vykonat. Když Mojžíš a Áron dorazili do Egypta, shromáždili všechny představitele a vůdce Izraelců a Áron jim oznámil všechno, co Hospodin řekl Mojžíšovi. Mojžíš pak před jejich očima vykonal zázračná znamení a oni mu uvěřili. - Tak o tom mluví 2. Mojžíšova kniha ve 4. kapitole. Áron pak byl stále po boku Mojžíše, ale bez projevů své vlastní iniciativy.

Na Hospodinův pokyn předstupovali před faraóna, oznamovali mu Boží rozhodnutí a podíleli se na vykonání Božího soudu v podobě deseti egyptských ran. Roli hrála Áronova vztažená hůl. S tou také Mojžíš s Áronem potvrzovali své poslání při druhém setkání s faraónem. Áron hodil svou hůl před faraóna a ona se stala drakem či hadem, podle rozdílných překladů. A pohltila oživlé kouzelnické hole egyptských čarodějů. Faraónovo srdce však zůstávalo neoblomné a zatvrzovalo se i po prvních devíti ranách. Bible uvádí, že Áronovi už tehdy bylo 83 let a Mojžíš byl jen o tři roky mladší.

Teprve po nejtěžší ráně, smrti prvorozených, jim faraon řekl: "Seberte se a odejděte z mého lidu, vy i Izraelci. Jděte, služte Hospodinu, jak jste žádali..." Můžeme si připomenout, že anděl smrti minul ty domy, jejichž veřeje označili Izraelci krví zabitého beránka. Pak následoval odchod z Egypta a první tábořiště bylo v Étamu. Hospodin šel před nimi v oblakovém sloupu a v noci ve sloupu ohnivém. Faraón, maje zatvrzelé srdce, pronásledoval je se svým vojskem k rákosovému moři. Bůh skrze Mojžíše otevřel Izraelcům cestu mořem. Přešli po suchu, vody jim byly hradbou zprava i zleva. Ale Egypťané, kteří je pronásledovali uprostřed moře zahynuli.

Tato znamení Hospodinovy přítomnosti a ochrany Izraelcům nestačila a pro různé potíže reptali. Bůh způsobil, že hořká voda při cestě se jim stala sladkou. Jak slíbil Mojžíšovi, večer jim přilétaly křepelky, aby se sytili masem a ráno padala mana, aby jim nechyběl chléb. Když znovu reptali proti žízni, na pokyn Boží udeřil Mojžíš holí do skály a vytryskla z ní voda.

V Refidimu vytáhl do boje proti Izraeli Amálek. Dokud Mojžíš držel ruce nahoře, vítězil Izrael, jinak se situace obracela. Proto, když mu umdlévaly ruce, Áron a Chúr mu je podpírali. Pak došli k Sinaji, k hoře, na níž byla předána Boží přikázání. Doba, po kterou se Mojžíš kvůli převzetí přikázání na hoře zdržoval, se Izraelcům dole zdála dlouhá. A přestože měli tolik důkazů o pravém Bohu, lid se shromáždil kolem Árona a naléhal na něj: "Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi." A Áron, místo aby jim připomněl Boží skutky a že není jiného Boha než Hospodina, tak jim řekl. "Strhněte zlaté náušnice z uší svých žen, synů a dcer a přineste je ke mně!" Áron zatím připravil formu a pak ze zlata odlil obraz býčka. Místo Hospodina uctívali obraz telete, kolem kterého uspořádali slavnost a klaněli se špatnému dílu svých rukou.

Kdo z odpadlých od Hospodina chtěl, mohl se vrátit, byli to především všichni Léviovci. Ti vykonali na ostatních trest mečem. Lid pak činil pokání a Mojžíš hovořil s Hospodinem u stanu setkávání. Zde došlo k obnovení smlouvy. Po ní k budování svatyně a poté byla zhotovena kněžská roucha pro Árona a jeho syny, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Pak byl Áron z příkazu Hospodina i se syny přiveden ke stanu setkávání, obřadně omyt vodou a oblečen do svatých rouch, pomazán a posvěcen pro kněžskou službu. Jako kněz sloužil poctivě Hospodinu a jeho lidu během putování pouští.

Ve 12. kap. 4M se hovoří o slovním provinění Árona kvůli Kúšance, kterou si vzal Mojžíš, uznaný za nejpokornějšího z lidu. Putování pouští se neobešlo bez vícekrát napjatých vztahů. Lid reptal jak proti Mojžíšovi, tak proti Áronovi. Hospodin však potvrdil Áronovo vyvolení. Na pokyn Hospodinův vzal Mojžíš od dvanácti předáků po holi za každý rod. Jméno každého předáka bylo na holi, za rod Lévi jméno Áronovo. Mojžíš hole uložil do stanu a když nazítří do něj vešel, bylo vidět, že Áronova hůl vypučela, rozkvetla a dozrály mandle. Tato hůl pak byla opatrována na znamení pro vzpurné a později uváděna jako Áronův atribut.

Při reptání lidu v Kádeši, o němž mluví 20. kap. 4M, na pokyn Hospodinův vyvedl Mojžíš vodu ze skály. Tam ale Hospodin Mojžíšovi a Áronovi řekl: "Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám." Tak se také stalo. Když z Kádeše Izraelci dorazili k hoře Hóru, oznámil Hospodin, že Áron bude připojen ke svému lidu a nevejde do země, pro vzpurné jednání při vodách sváru. Mojžíš dostal za úkol svléknout Áronovi jeho roucho a obléci do něj jeho syna Eleazara. Mojžíš to učinil a Áron na vrcholu hory zemřel. Celý izraelský dům pak oplakával Árona po 30 dnů.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

V životopise Árona možno vidět Boží péči, starostlivost, milosrdenství i spravedlnost. To, jak se Bůh zastává toho, koho povolal i to, že větší odpovědnost má ten, komu je od Boha více svěřeno. Zamyslím se nad tím, co bylo svěřeno mně a co ode mne Bůh očekává. Za co všechno jsem před ním zodpovědný a v těch věcech budu iniciativnější.

Bože, Tys povolal svatého velekněze Árona, aby s bratrem Mojžíšem vyvedl Tvůj lid z Egypta a jako velekněz přinášel oběti za hřích; na jeho přímluvu vzbuzuj v nás odpor ke hříchu a dej nám vytrvalost ve víře i lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Oliverius Plunkett (1681); Aaron, sacerdos ; Theodoricus, presb. (533); Ignatius Falzon (1865); Domitianus, abbas (s. V); Eparchius (581); Golvenus (s. VI); Carilefus (s. VI); Nicasius, m. Ptolemaide (1187); Georgius Beesley et Montfordus Scott (1591); Thomas Maxfield (1616); Ioannes Baptista Duverneuil et Petrus Aredius Labrouhe de Laborderie (1794); Ioannes Nepomucenus Chrzan (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský