Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






sv. Bernardin Realino
Bernardinus Realino

2. července, připomínka
Postavení:kněz TJ
Úmrtí:1616
Atributy:Dítě Ježíš, kněz

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze vznešenější lombardské rodiny. Po universitních studiích, když jeho život slibně začínal, změnil názor na úspěšnost a v 34 letech vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. O tři roky později přijal kněžské svěcení a od roku 1574 působil po čtyři desetiletí v apulském městě Lecce. Byl omilostněným kazatelem a duchovním správcem, který viděl do duší věřících. Po těžkém úraze v 79 letech oslepl a po šesti letech zemřel.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OTEC MĚSTA LECCE

Narodil se 1. 12. 1530 v lombardském Karpi v zámožné rodině. Měl soukromé učitele a později s velmi dobrým prospěchem studoval na akademii v Modeně, dále od r. 1548 na boloňské universitě filozofii a medicínu. Po třech letech však přešel na občanské a církevní právo, z nichž udělal doktorát ve 26 letech. Za přispění milánského guvernéra kardinála Cristofora, v jehož službách pracoval otec, mohl Bernardin začít kariéru starosty a soudce.

Napsal spis "O starožitnostech" a "O marnosti světské". Asi tou dobou jeden příbuzný se snažil rod Realinů připravit o nějaké dědictví za pomoci křivého svědectví. Bernardin svědkovi potom vytýkal nespravedlnost a nakonec se unáhlil natolik, že vytasil kord a navedeného svědka udeřil do tváře. Činu však vzápětí litoval a odpůrce odprosil. Příhodou se poučil o lidské slabosti a my tak vidíme jeho boj s vlastní vznětlivou povahou. Je uváděn jako starosta města Felizzana.

Ve službách jednoho markýze pak přišel do Neapole, kde poznal jezuity. Otci o nich napsal: "Vynikají dobrým životem, zdravou naukou, hmotnou chudobou, duchovním bohatstvím a horoucí láskou k Bohu i k bližnímu." Údajně se mu pak zjevila Panna Maria s Božským Dítětem a vyzvala ho ke vstupu do tohoto řádu. Jisté je, že do něj byl přijat v říjnu 1564 otcem Alfonzem Salmeronem, ve věku necelých 34 let. Tehdy byl již duchovně na výši a po necelých třech letech, v květnu 1567, přijal kněžské svěcení. V zápětí se stal spirituálem a představeným noviců a vedl ještě mužskou Mariánskou kongregaci v Neapoli. V r. 1574 byl poslán založit novou komunitu, kolégium v Lecce na jihovýchodě Apúlie. Tam zůstal až do konce života.

Vystřídal nejrůznější služby, byl několikrát rektorem, sloužil jako prostý kněz, vedl exercicie, navštěvoval nemocné i pomáhal v kuchyni. Vynikal pokorou, askezí, laskavou trpělivostí a získal titul "otec města". Prostí i vznešení se na něj obraceli se svými starostmi a rádi se dělili i o radosti. Byli přitahováni jeho otevřeností s duchovní velikostí i pověstí svatosti. Navštívil ho i provinciál Robert Belarmin, který před ním poklekl s prosbou o požehnání, což Bernardin opětoval.

Mluví se i o jeho vztahu k Dítěti Ježíši v jeslích. Jeho chudobou a pokorou se snažil formovat. Přestože měl nemocné klouby, vyžádal si na představených dovolení lehčího oblékání, aby zimu mohl obětovat na smír za nelásku vůči tomu, jenž přebýval "v eucharistických jesličkách" ve svatostáncích. O vánocích r. 1608 mu prý Matka Boží podala do náruče malého Ježíše. O dva roky později, v 80 letech, oslepl a tento kříž nesl ještě pět let.

Když v nedožitých 86 letech umíral, přišli za ním s prosbou o patronát nad městem, což přislíbil. Papež Lev XIII. ho blahořečil v září 1895 a Pius XII. kanonizoval v červnu 1947.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zaměřím se před svatostánkem na Ježíšovu lásku a pokud se k němu dnes nedostanu, dám si před oči alespoň jeho obraz když byl Dítětem. Ve svatostánku je přítomen se svým lidstvím i božstvím. Je to On, živý a pravý, který se narodil do jeslí, ač trval od věčnosti a pohrdán zemřel na kříži, ač je láska sama, jako vězeň na nás čeká ve svatostánku ač žije svobodně v Otcově slávě.

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého Bernardina Realino, aby sloužil Tvé církvi svým kázáním i příkladem; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu, zachovali víru, kterou hlásal, a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bernardinus Realino (1616); Processus et Martinianus (století neznámé); Liberatus, Bonifatius (484); Swithinus, ep. Vintonien (862); Petrus de Luxemburgo (1387); Eugenia Joubert (1904); Ioannes et Petrus Becchetti (ca. 1420/1421); Monegundis (post 557)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský