Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Vincenc Pallotti
Vincentius Pallotti

22. ledna, připomínka
Postavení:kněz a zakladatel SAC
Úmrtí:1850

ŽIVOTOPIS

Téměř celý život prožil v Římě. Od dětství vynikal štědrostí. Stal se knězem. Jeho široká pastorační činnost hodně přesahovala povinnosti povolání. Byl nazván "druhým Filipem Neri." Jeho pomoc směřovala ke zvláště potřebným, k vězňům a nemocným. Založil společnost katolického apoštolátu (SAC), označovanou také za kněžský misijní svaz (palotinů) se spoluúčastí laiků. Z pohledu II.vatik. koncilu byl viděn jako průkopník moderní pastorace. Po prvním zasedání koncilu byl kanonizován Janem XXIII. v r. 1963.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PO BOKU KRÁLOVNY APOŠTOLŮ

Narodil se 21. 4. 1795 v Římě, do dobře situované rodiny jako třetí dítě. Již v dětství bral víru velmi vážně, byl nezvykle tichý a konal až přehnané skutky štědrosti k chudým. Jednou cestou k tetě potkal chudáka a dal mu své boty i kalhoty a došel jen v košili. Jindy věnoval darem svoji postel aniž se zeptal rodičů. Byli to ale právě oni, kdo jej naučili soucitu s chudými. Vincenc viděl v rodičích svatý dar od Boha. Z lásky k Bohu věnoval hodně námahy studiu a dotáhl to až na doktorát z teologie i když mu učení moc lehko nešlo.

Během studia si začal dělat heslovitá předsevzetí, která si často připomínal; patří k nim: "Chci dělat vše k Boží slávě."

"Žít s velkou úctou k milované Matce, Panně Marii."

"Nikdy nezahálet, málo mluvit a hodně udělat!"

"Adorovat! Často se klanět Nejsvětější Trojici!"

"Každé jednání považovat za důležité."

Stále měl v povědomí krátkost života a cítil potřebu využít ho co nejlépe. Umínil si myslet v každé situaci na to "jak by se zachoval Pán Ježíš nebo Panna Maria." Často si připomínal svoji nedokonalost. Nedůvěřoval svému rozumu a chtěje se vzdát své vůle odevzdával ji Pánu Bohu, aby ji On nahradil svou.

Ze společenství se svatými čerpal pomoc a podněty, které aplikoval do svého života. Velmi jej oslovil zřejmě postoj sv. Jana z Kříže, jeho "Výstup na horu Karmel" úzkou cestou na níž vše je nic a na vrcholu přebývá čest a sláva Boží. Vincenc častěji opakoval: "všechno nic, nic, nic. Jen Bůh sám, sám, sám." Z lásky chtěl pro něj trpět a být pohrdán.

Od svého kněžského svěcení v květnu 1818 žil v odevzdanosti Bohu i ve službě lidu, zvládaje hodně činností. Pečoval o nejpotřebnější v hospici s 200 lůžky, těšil nemocné, mnohé připravoval na dobrou smrt. Angažoval se při výchově seminaristů, stal se spirituálem. Konal pastorační službu ve vězení, v papežské armádě i vojenské nemocnici. Činorodý, plný dobra obracel zatvrzelá srdce a šířil víru v Boží milosrdenství. Velký důraz kladl na znamení kříže a na konání všeho s láskou a horlivostí, jakoby šlo o poslední konanou věc v pozemském životě. Říkával: "Křesťan je bez lásky jako socha stojící jen díky své váze..." Učil, že tajemství duchovního života spočívá v lásce k Bohu a věřil pevně, že Bůh může všechno a jeho láska nemá hranic.

Sám se považoval za hříšníka. Na sobě viděl jen hřích a v Bohu se viděl jen jako zázrakem Božího milosrdenství. Žít s Bohem a pro něj bylo smyslem jeho života. V lednu r. 1835 se rozhodl založit společnost katolického apoštolátu, které se dostalo právního schválení a požehnání už v dubnu téhož roku. Šlo o skupinu čtyřiceti kněží a dále o laiky všech stavů. Jejich patronkou, přímluvkyní i symbolem byla Královna apoštolů. Úkoly se týkaly služby papeži i biskupům v jejich záležitostech, šlo o práci, modlitby i dary. Vše vycházelo z dobrovolnosti, přičemž inspirací i hybnou silou měla být vždy láska. Za příklad byla dávána Rodina nazaretská.

Po čtyřech letech se začaly objevovat problémy, označované také za konkurenční, neboť vzniklo další "sdružení pro šíření víry," kterým měla být Pallotiho Společnost vytlačena. U papeže ji Palloti obhájil, ale následkem onemocnění v době epidemie cholery se musel na nátlak přátel zotavovat ve Frascati. V roce 1843 dal vznik ještě společnosti sester palotinek. Těch posledních 10 let života se již připravoval na jeho závěr. Jako mnozí světci připomínal: "Každý den je darem Božím a každý okamžik by se mohl stát začátkem věčnosti."

V té době se stupňovaly nepokoje, pro které Pius IX. opustil Řím a otec Vincenc Pallotti se musel uchýlit do jednoho irského ústavu. Až v posledním roce života, po dobytí Říma Francouzi, obnovil v něm svou činnost. Po novém roce, v týdnu od slavnosti Zjevení Páně, nachladl ve zpovědnici, svůj plášť dal chudákovi a sám dostal těžký zápal plic, který jeho vyčerpaný organizmus už nedokázal přežít. Pohřben byl v kostele S. Salvatore in Onda.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Vyberu si některé z výše uvedených předsevzetí tohoto světce a začnu s ním žít. A své obtíže dnešního dne s láskou k Bohu přinesu jako oběť za apoštolát, za šíření víry.

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého Vincence Pallottiho, aby v mimořádné lásce sloužil Tvé církvi a zanechal nám svůj příklad; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosím o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( použito modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Vincentius, m. Valentiæ (304); Anastasius, monachus in Perside (628); Vincentius Pallotti (1850); Laura Vicu (1904); Gulielmus Iosephus Chaminade (1850); Valerius, ep. Cæsaraugustan (305/315); Gaudentius, ep. Novarien (ca. 418); Barnardus (842); Dominicus, abbas Soran (1031); Maria Mancini (1431); Antonius della Chiesa (1459); Gulielmus Patenson (1592); Iosephus Nascimbeni (1922)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský