Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Udalrik (Oldřich Augsburgský)
Udalricus, ep. Augustan

4. července, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:973
Patron:vinařů, rybářů, tkalců, cestujících, umírajících; pomocník při těžkém porodu, při různých nemocech, horečkách, tělesné slabosti; ochránce proti povodním; vzýván i proti vzteklině a přemnožení krys a myší
Atributy:anděl, biskup, kříž,ryba, žebrák

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Bavorska. Byl vychován v benediktinském klášteře u Bodamského jezera. Podle rady inklúzy Viborady vystudoval teologii a stal se knězem. Po pouti do Říma se koncem r. 923 stal biskupem. Byl dobrým pastýřem, žil asketicky a podle benediktinské řehole. Velmi pomáhal chudým a nemocným. Musel také vyhovět přáním císaře a aktivně pomáhal v době napadení země loupeživými Maďary.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PASTÝŘ A POMOCNÍK V REALITĚ ŽIVOTA

Narodil se kolem roku 891 v Augsburgu v Bavorsku hraběti Hupaldovi a Thetbirge. Byl vychováván v benediktinském klášteře sv. Havla poblíž jižní strany Bodamského jezera. Byl tělesně slabý, ale projevil značné nadání, které bylo využito. Dlouho zvažoval k jakému stavu ho Bůh volá. Pak se obrátil o radu na inklúzu Viboradu (připomínaná 2. 5.) a ta mu po modlitbě oznámila, že jeho místo nemá být v klášteře, ale že se stane biskupem.

Po dokončení studií se vrátil do Augsburgu, kde přijal kněžské svěcení a stal se komořím biskupa Adalbera. Také vykonal pouť do Říma. V té době jeho biskup zemřel a 28. 12. 923 se Udalrik stal v rodném městě biskupem z rozhodnutí krále Jindřicha I. V té době byly poměry v diecézi velmi smutné. Mnoho kostelů, dvorců i celých vesnic bylo vypáleno loupeživými Maďary. Biskup Udalrik se začal snažit napravovat škody výstavbou chrámů, obnovou obranných městských věží a různou pomocí zuboženému lidu.

Bylo to v době, kdy biskupové byli vázáni povinnostmi ke dvoru a museli jezdit i s císařským vojskem do bitev. Biskup Udalrik se velmi nerad vzdaloval od svého pastýřského úřadu a s výmluvně navrhl císaři za svého zástupce u dvora svého synovce Adalbera. Sám se pak s velkou horlivostí věnoval pastýřské službě, žil podle pravidel sv. Benedikta a celkem asketicky. Postil se od masa, spával jen na hrubé rohožce. Hostil žebráky a rozesílal pokrmy chudým nemocným a poskytoval jim i další potřeby. Na jeho náklady se mládeži dostávalo výchovy a vzdělání. Založil dobročinné nadace.

Jedna z legend uvádí původ atributu ryby, se kterou bývá biskup Udalrik zobrazován. Jednou ve čtvrtek zasedl prý k večeři s biskupem Konrádem z Konstance a v diskuzi o tajemstvích víry zapomněli na jídlo i na čas. V jitřních hodinách přišel vojvodův posel se psaním a od cesty obdržel od Udalrika kus masa, aniž ten si uvědomil, že je už pátek. Posel se rozhodl dar využít k pomluvě, že biskupové jedí v pátek maso. Jako prvnímu to řekl vojvodovi a když mu vytahoval důkaz biskupova prohřešku, předložil mu rybu. Biskup Udalrik prožíval reálný, duchovním ideálům nepřátelský život, který přesto může být s Boží pomocí proměňován a zlo pro dobrotu srdce mírněno.

V roce 955 loupeživí Maďaři ve velkém počtu znovu vtrhli do Bavor, vyvražďovali obyvatelstvo a ničili zemi. Mnoho venkovanů se uchýlilo do opevněného Augsburgu. Biskupem byly organizovány prosebné průvody a modlitební shromáždění. Biskup také vyzýval k hrdinné obraně schopné muže a jel na koni s králem a vojáky. U řeky Lechu se pak udála jedna z nekrvavějších středověkých bitev. V ní byli Maďaři zcela poraženi i zásluhou pomoci říšského vojska Otty I. a tisícovky ozbrojených Čechů vedených Boleslavem I. Dne 10. 8. bylo vítězství draze vykoupeno. Mezi mrtvými byl i biskupův bratr a synovec, mnozí přeživší byli na mizině. Otec Udalrik pomáhal kde mohl a také v sídelním městě obnovil pobořený chrám sv. Afry.

V roce 971, asi jako 80letý, ještě konal pouť do Říma. Při zpáteční cestě požádal o složení svého úřadu a oblékl benediktinský hábit. Ingelheimský církevní sněm však jeho odstoupení neschválil a tak se znovu ujal své diecéze.

O slavnosti Jana Křtitele sloužil poslední mši svatou a připravoval se už na smrt, když předtím rozdal poslední svůj majetek. 4. 7. ulehl na popelem vysypaný tvar kříže a zemřel. Pohřben byl v chrámu sv. Afry do hrobu, který si předem nechal připravit. Chrám po 20 letech dostal jeho jméno. Svatořečen byl 31. 1. 993 Janem XV. v první procedurální kanonizaci. V roce 1353 obdržel Karel IV. na své prosby části ostatků z jeho hlavy a ramene, k nim i korouhev a ostatek z jeho biskupského roucha.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu pamatovat, že vyprošovat dobro, konat dobro a děkovat za dobro je důležitá součást křesťanského života a každý večer se zamyslím nad tím, zda jsem ji neopomíjel.

Bože, Tys naplnil svatého Udalrika svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce s pamatováním na Dobro, jehož jsi zdrojem, aby se nám jednou dostalo účasti na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Procopius, eremita (1053); Elisabeth de Lusitania (1336); Bertha (asi 725); Andreas Cretensis (740); Udalricus, ep. Augustan (973); Ioannes Cornelius, Thomas Bosgrave (1594); Petrus Georgius Frassati (1925); Iosephus Kowalski (1942); Maria Crocifissa /Rosa/ Curciow (1957); Iucundianus (s. inc.); Laurianus (s. III/IV); Theodorus, ep. Cyrenen. (s. IV); Antonius de Weert (1572); Florentius, ep. Cadurcen. (s. V in.); Valentinus, presb. et eremita (ca. s. V); Andreas Cretensis (740); Ioannes de Vespiniano (s. XIII/XIV); Gulielmus Andleby, Henricus Abbot (1597); Catharina Jarrige (1836)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský