Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Alois Versiglia a Kalixt Caravario
Aloysius Versiglia et Callistus Caravario, memoria: 9.7.; passio: 25.2.

9. července, připomínka
Postavení:misionáři a mučedníci SDB
Úmrtí:1930
Atributy:kalich

ŽIVOTOPIS

Oba pocházeli z Itálie, kde vstoupili do řádu založeného Janem Boskem. Alois Versiglia ve 33 letech vedl do Číny první salesiánskou výpravu. Působil horlivě v Macao a pak jako biskup vikariátu Šu Chau. Jako pomocník mu byl přidělen o 30 let mladší bohoslovec Kalixt Caravario. Toho vysvětil na kněze. A když spolu po osmi měsících cestovali po řece do Lin Chow, byli přepadeni bandity, kteří po nich chtěli něco jako mýtné či výpalné. Protože neměli potřebnou částku a bandité objevili na lodi dívky, chtěli alespoň je. Misionáři pro svůj nesouhlas a povolání byli zastřeleni. Otci Caravariu bylo teprve 27 let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MUČEDNÍCI LÁSKY, SPRAVEDLNOSTI A LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI, PRO VĚRNOST EVANGELIU

Dva první saleziánští mučedníci, původem z Itálie, biskup Alois Versiglia a kněz Kalixt Caravario byli pro svou smrt v Číně svatořečení 1. 10. 2000, se 118 dalšími čínskými mučedníky usmrcenými v letech 1648 - 1930. S nimi je jejich památka připomínána ve stejný den, ač tito dva do nebe vstoupili 25. 2. Alois Versiglia se narodil 5. 6. 1873 v Oliva Gessi v Itálii. Ve 12 letech přišel do oratoře Dona Boska v Turíně ve Valdoccu. Tři roky před Boskovou smrtí prožil na nižším gymnáziu v jeho blízkosti. Pod jeho vlivem se Alois rozhodl pro řeholní misijní povolání. V říjnu 1889 složil věčné sliby do rukou Boskova nástupce Michala Ruy. Pak začal studium filosofie a teologie. Po šesti letech přijal kněžské svěcení.

V roce 1895 byl Alois Versiglia poslán jako ředitel a novicmistr do Genzana u Říma. Po 10 letech došlo k naplnění jeho touhy a jako vedoucí malé skupiny misionářů odjel na výzvu Dona Ruy do Macao v Číně. Tam začal řídit sirotčinec a později misijní stanici. Pro svou obětavou laskavost mu byl dán titul "Otec sirotků". S pomocí salesiánské komunity přeměnil sirotčinec na moderní internátní školu s 200 žáky, převážně se jednalo o sirotky. Učili se v ní i řemeslu. V salesiánech nacházeli starší bratry a o. Alois jim nahrazoval rodiče.

Za hlásáním evangelia se pohyboval po prašných a nebezpečných cestách, často pěšky nebo na koni, někdy i na motorce. Do některých míst cestoval v člunu. Aloisova misie byla v roce 1920 povýšena na apoštolský vikariát Šu Chau. Otec Alois Versiglia byl jmenován apoštolským vikářem a vysvěcen na biskupa. Pod jeho pravomoc nakonec patřilo 55 misijních stanic, díky jemu bylo otevřeno 23 základních škol a zřízeny padagogické ústavy, v nichž salesiánky připravovaly budoucí učitelky a vychovatelky.

Při biskupském svěcení dostal Alois Versiglia zlatý kalich. A při jeho přijetí řekl: "Když jsem byl ještě mladým knězem, don Conelli nám vypravoval Boskův sen. V něm viděl dva kalichy. Jeden byl naplněn potem a druhý krví. A slyšel hlas: "Až bude naplněn kalich krví, dílo tvých synů v Číně se začne slibně rozvíjet." Proto mají dnešní dva mučedníci za společný atribut kalich.

V roce 1921 byla založena čínská komunistická strana a situace se začala značně zhoršovat. O tři roky později dostal biskup Alois jako pomocníka salesiánského bohoslovece Kalixta Caravario.

Kalixt Caravario se narodil 8. 6. 1903 v Cuorgne nedaleko Turína v Itálii. Měl dělnický původ a jako chlapec se dostal do salesiánské oratoře ve Valdoccu, později do ní chodil ve Valsalice. V 16 letech se stal salesiánem. Ve 21 letech misionářem a jeho první působiště bylo v Šanghaji. Byl pokorný a přitom apoštolsky horlivý, plný inteligence, dobroty a zbožnosti. V roce 1927 byl přeložen do portugalské části ostrova Timoru. Za dva roky byl ale znovu povolán do Číny do vikariátu Šu Chau vedeného biskupem Aloisem Versiglia, který ho vysvětil na kněze.

Po osmi měsících se spolu vydali na poslední cestu. Bylo to 25. 2. 1930 po ranní mši svaté. V 7 hodin ráno vypluli z Lin Kong How po řece do Lin Chow za věřícími o. Caravaria. V bárce cestovali se třemi dívkami, s 10letým Petrem Lukem Apaio, který cestoval do školy, starší katechetkou, dvěma učiteli a posádkou. V 11 hodin byli zastaveni deseti bandity, kteří na ně namířili pušky a pistole. Nařídili zastavit s důraznými zvoláním: "Koho vezete?" Lodník prozradil, že biskupa a jednoho kněze. V odpověď bylo zavoláno: "Nemůžete nikoho vézt bez naší ochrany! Misionáři nám musí zaplatit 500 dolarů nebo vás postřílíme!" Otec Caravario se jim snažil vysvětlit, že nemají tolik peněz. Bandité začali prohledávat bárku a když uviděli tři dívky, chtěli si je odvést, ale misionáři je bránili svými těly. Vetřelce napadlo zapálit příď lodi, ale počínající ohníčky se podařilo uhasit. Banditi proto ztloukli misionáře do krve, na zemi je svázali a prohledali. Pak je i s dívkami dopravili na břeh. Po vyložení zavazadel, patřících misii, propustili dva učitele a posádce bárky nařídili se vrátit.

Marie z trojice dívek později vypověděla, že byly na břehu od misionářů asi na tři metry a všimly si skloněné hlavy o. Caravaria, ti dva se vzájemně zpovídali. Biskup ještě prosil bandity, aby ušetřili alespoň jeho mladého druha. Ti zavrtěli hlavou a odvedli je do lesíka, kde je pěti ranami z pušky usmrtili. Asi po deseti minutách se vrazi vrátili a druhým jen řekli, že všichni, které dřív viděli umírat se báli smrti, ale tito dva jakoby s ní byli spokojeni.

Podle některých svědectví bandité také velebili sovět a prohlásili, že katolické náboženství musí být zničeno. Pak přední bandité mezi sebou losovali o dívky a sexuálně je zneužívali. Byly jim vydány na milost a nemilost pět dní.

Učitelé asi v pět hodin odpoledne podali salesiánům v Lin Kong Choe smutnou zprávu o konci cesty. Řádné vojenské oddíly trojici dívek osvobodily až 2. března. V písku u řeky Lin Chow - totožného názvu s cílovou obcí, našli saleziánští spolubratři těla misionářů.

Otec Kalixt Caravario byl pohřben u kostela sv. Josefa v Ho Sai a mons. Alois Versiglia před oltářem kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Šu Chau.

Za mučedníky byli prohlášeni Pavlem VI. 14. 11. 1976, za blahoslavené 15. 5. 1983 od Jana Pavla II., který je 1. 10. 2000 kanonizoval.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Ke křesťanské lásce patří také úsilí o spravedlnost a lidskou důstojnost. Jen s nimi jsme schopni zachovávat věrnost evangeliu. Nebudu k této oblasti nikdy lhostejný a pomodlím se za ty, kteří se za lidskou důstojnost mimořádně angažují.

Všemohoucí Bože, vyslyš prosby svatých mučedníků Aloise Versiglia a Kalixta Caravario, kteří se za nás u Tebe přimlouvají, a dej nám sílu, abychom i my svým životem vydávali svědectví evangeliu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Veronica Giuliani (1727); Franciscus Fernández de Capillas, passio: 15.1. (1648); Augustinus Zhao Rong, Petrus Sans i Jordá et CXVIII socii (1648-1930); Franciscus Régis Clet, passio: 18.2., (1820) Petrus Liu Wenyuan, passio: 17.5., (1834) et alius (1814 až 1862); Leo Ignatius Mangin et Paulus Denn, passio: 20.7. 1900; Remigius Isoré et Modestus Andlauer, passio: 19.6. 1900 (1900); Gregorius Grassi, Franciscus Fogolla et XXIV socii (9.7. 1900); Maria Adolphina (Anna Catharina) Dierk, Maria a Pace (Maria Anna) Giuliani, Maria Ermellina a Iesu (Irma) Grivot, Maria Amandina (Paulina) Jeuris, Maria a Sancta Natalia (Ioanna Maria) Kerguin, Maria a Sancto Iusto (Anna Francisca) Moreau, Maria Clara (Clelia) Nanetti, (1900) (9.7. 1900); Aloysius Versiglia et Callistus Caravario, memoria: 9.7.; passio: 25.2. (1930); martyres Gorcomienses: Mikuláš Pieck, Hieronymus de Weert, Theodoricus van der Eem, Nicasius de Heeze, Willehadus de Dania, Godefridus Coart de Melveren, Antonius d'Hoornaert, Antonius de Weert, Franciscus de Roye, Petrus van der Slagmolen d'Assche, Cornelius de Wijk bij Duurstede, Ioannes Lenaerts, Ioannes Coloniensis, Adrianus ďHilvarenbeek, Iacobus Lacops, Leonardus Vechel, Nicolaus Poppel, Godefridus van Duynen, Andreas Wouters (1572); Ioanna Scopelli (1491); Paulina a Corde Iesu Agonizante (Amabilis); Wisenteiner (1942); Fidelis Chijnacki (1942); Antoninus Fantosati et Iosephus Maria Gambaro, passio: 7.7., (1900); C (1900); Hadrianus Fortescue (1539); Melania et María Anna Magdalena de Guilhermier et Maria Anna Margarita ab Angelis de Rocher (1794); Nicasius de Heeze (1572); Maria a Iesu Crucifixo Petkovi, virgo (1966)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský