Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Pavlína (Amabila) Wisenteiner
Paulina a Corde Iesu Agonizante (Amabilis); Wisenteiner

9. července, připomínka
Postavení:zakladatelka kongregace
Úmrtí:1942

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Itálie, kde byla pokřtěna Amabila Lucie. Její rodina r. 1875 s dalšími emigrovala do Brazílie. Tam ve 14 letech začala spolupracovat s jezuity. S přítelkyní Virginií Růženou založila malou nemocnici a později i kongregaci "Malé sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie". Řeholní slib složila r. 1895 a 1. 2. 1903 se stala generální představenou. Po úspěšném vedení byla ve 43 letech z místa vytlačena. Do hlavního domu kongregace se vrátila po 9 letech a v 76 letech osleplá tam zemřela.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"ŽILA S JEŽÍŠEM, V JEŽÍŠI A PRO TRPÍCÍHO JEŽÍŠE"

Narodila se 16. 12. 1865 ve Vigolo Vattaro v Tridentské oblasti v Itálii a byla pokřtěná Amabila Lucie. Byla druhorozenou dcerou Antonína Napoleona Visenteiner a Anny Pianezzer. Těmto chudým a zbožným rodičům se narodilo celkem 14 dětí. S jejich přibývajícím počtem se hospodářská stránka rodiny stávala obtížnější a proto se rodina, asi se stovkou dalších lidí, rozhodla v září 1875 vystěhovat do Brazílie. Tam italští emigranti začali hledat lepší život a založili obec Vigolo della Nova Trento, neboli Nový Trident.

V době, kdy bylo Amabile Lucii Wisenteiner 14 let, zřídili si jezuité v obci nové sídlo, které vedl otec August Servanzi. Amabile a její kamarádce Virginii Růženě Nicolodi přenechal starost o úklid v kapli sv. Jiří. Tato děvčata pak pověřil i četbou katechismu asi pro sto malých dětí. Obě mladé učitelky ve volném čase, po splnění svých povinností doma, věnovaly se návštěvám nemocných. V rodině Wisenteinerových bývali jezuité občas hosty a v duchu obdivovali, jak tam navzdor různým strastem, chudobě i každodenní těžké práci vedou krásný život i s častou společnou modlitbou sv. růžence.

Amabila Lucie s Virginii Růženou založily pro své pacientky malou nemocnici v r.1888. Jejich duchovní otec, přeřazený do Goiás, byl vystřídán jezuitou Marcelem Rocchi, který i s ostatními jezuity obě aktivní laičky nejen pochválil, ale poskytl jim i pomoc se stavbou na pozemku u farního kostela. Tím byly tyto mladé ženy později obdarovány. Vybudovaný dům sloužil osiřelým, nemocným a tělesně postiženým dívkám.

Obě horlivé ošetřovatelky, kromě milosrdných a duchovních aktivit, údajně pracovaly i jako švadleny a vyráběly svíce i umělé květiny v malé hedvábnické dílně.

V červeneci 1890, kdy Amabila s Virginii pečovaly o ženu trpící rakovinou, začalo se jednat o vznik sdružení "Malé sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie".

Zpočátku byly tři, které z rukou o. Marcela Rocchi přijaly 7. 12. 1895 řeholní šat a při mši svaté složily první sliby. Amabila Lucie Visenteiner přijala jako řádová sestra nové jméno Pavlína od krvácejícího Srdce Ježíšova a Virginie Růžena jméno Matylda od Neposkvrněného Mariina početí. Obě tyto sestry na žádost místních obyvatel otevřely u malé nemocnice školu. Pavlína pak v Novém Tridentu zřídila noviciát. Začala kolem sebe shromažďovat jako adeptky budoucí kongregace větší počet pologramotných mladých žen, s nimiž se mimo jiné modlila za povolání a za milosti pro nové řeholní sdružení. Otec Cybeo, který vytváření takové komunity považoval za zbytečné, později provinciálovi napsal, že ony sestry rostou jak počtem, tak i v ctnostech ke svatosti. Uznal, že se jim dostává zvláštních darů a ony sestry svým životem povznáší celou obec.

Novou rodící se kongregaci tvořilo 1. 2. 1903 dvacet sester, které za generální představenou zvolily Pavlínu, s dovětkem, že je zvolena na doživotí.

Otec Rocchi, který byl přeložen do jezuitského domu sv. Pavla se rozhodl, že na pahorek Ipiranga povolá tyto sestry. K tomu došlo a žily tam s užitkem a v poklidu do r.1909. Paní Broterová, která se stala předsedkyní institutu sv. Rodiny se začala domnívat, že má ze svého postavení plné právo rozhodovat i v interních záležitostech sester na Ipirangu a žádala sestry, aby se s ní o všem radily.

Mezi sestrami snad již předtím začaly rozbroje a nespokojenost s požadovanou poslušností. K tomu se přidala provinění proti chudobě a lásce a spory o to, kdo má právo rozhodovat, ukončily mír v komunitě docela. Zakladatelka se sestrou Serafínou si byly stěžovat na paní Broterovou u arcibiskupa. To se nelíbilo otci Duartovi, který se Broterové zastával jako velmi zkušené osoby při řízení různých záležitostí a vyzdvihoval vládní podporu pro její činnost. Žalující sestry prohlásil za nevděčnice a jeho požadavky vedly k tomu, že při generální kapitule v srpnu 1909 byla zvolena za novou generální představenou o 14 let mladší matka Vincencie Teodora, známá otce Duarta. Jako první před ní pokorně poklekla 43letá zakladatelka Pavlína na znamení, že se jí podrobuje a políbila jí ruku. Přesto ještě téhož měsíce musela přijmout nařízení o. Duarta a přestěhovat se do Braganza Paulista a pracovat tam namáhavě v nemocnici jako by nikdy nebyla představenou. Na cestu přijala od o. Rocchi heslo, kterému zůstala věrna: "Žít s Ježíšem, v Ježíši a pro trpícího Ježíše."

Dále si můžeme připomenout její slova: "Přítomnost Boha je vůči mně tak důvěrná, že se mi zdá nemožné ji ztratit. Mé duši dává nepopsatelnou radost." Můžeme věřit, že Jeho přítomnost s radostí ji neopustila ani za bolestné zkoušky.

Po devíti letech byla povolaná zpět do hlavního domu kongregace a představená využívala jejích služeb při řízení kongregace, zakládání nových domů, kanonických vizitacích i při revizi stanov, které pak schválil papež Pius XI. v roce 1933. Pavlína další čas trávila službou nemocným i výrobou umělých květin a růženců. Mimo breviář, na začátek i konec dne po půl hodině věnovala adoraci Kristu přítomnému v eucharistii. Celý den před svatostánkem trávila třikrát do měsíce, ve dnech tzv. Věčné chvály.

Od roku 1938 se u ní vážně zhoršovala chronická cukrovka, kvůli které nakonec umírala zcela osleplá. Poslední její slova byla: "Staň se vůle Boží!"

Jako odkaz zanechala výzvu: "Buďte pokorní a vždy pevně věřte Boží prozřetelnosti! Pak opravdu nikdy se nemusíte nechat, na vzdor nepříznivým okolnostem, znepokojit, být vystrašení. Já opakuji: Mějte důvěru v Boha a Marii Immaculatu; buďte věrní!"

Blahoslavená byla 18. 10. 1991, při pastorační cestě Jana Pavla II. do Brazílie. A jím i kanonizovaná 19. 5. 2002 v Římě.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad svou důvěrou v Boží prozřetelnost a lásku, které mají být mou silou v životě a modlitbou budu podporovat její růst.

Bože, Ty přebýváš v těch, kdo mají čisté srdce; vyslyš naše prosby a na přímluvu zakladatelky kongregace svaté Pavlíny, dej nám svou milost, ať žijeme s důvěrou ve Tvou prozřetelnost a v trvalém společenství s Tebou. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Veronica Giuliani (1727); Franciscus Fernández de Capillas, passio: 15.1. (1648); Augustinus Zhao Rong, Petrus Sans i Jordá et CXVIII socii (1648-1930); Franciscus Régis Clet, passio: 18.2., (1820) Petrus Liu Wenyuan, passio: 17.5., (1834) et alius (1814 až 1862); Leo Ignatius Mangin et Paulus Denn, passio: 20.7. 1900; Remigius Isoré et Modestus Andlauer, passio: 19.6. 1900 (1900); Gregorius Grassi, Franciscus Fogolla et XXIV socii (9.7. 1900); Maria Adolphina (Anna Catharina) Dierk, Maria a Pace (Maria Anna) Giuliani, Maria Ermellina a Iesu (Irma) Grivot, Maria Amandina (Paulina) Jeuris, Maria a Sancta Natalia (Ioanna Maria) Kerguin, Maria a Sancto Iusto (Anna Francisca) Moreau, Maria Clara (Clelia) Nanetti, (1900) (9.7. 1900); Aloysius Versiglia et Callistus Caravario, memoria: 9.7.; passio: 25.2. (1930); martyres Gorcomienses: Mikuláš Pieck, Hieronymus de Weert, Theodoricus van der Eem, Nicasius de Heeze, Willehadus de Dania, Godefridus Coart de Melveren, Antonius d'Hoornaert, Antonius de Weert, Franciscus de Roye, Petrus van der Slagmolen d'Assche, Cornelius de Wijk bij Duurstede, Ioannes Lenaerts, Ioannes Coloniensis, Adrianus ďHilvarenbeek, Iacobus Lacops, Leonardus Vechel, Nicolaus Poppel, Godefridus van Duynen, Andreas Wouters (1572); Ioanna Scopelli (1491); Paulina a Corde Iesu Agonizante (Amabilis); Wisenteiner (1942); Fidelis Chijnacki (1942); Antoninus Fantosati et Iosephus Maria Gambaro, passio: 7.7., (1900); C (1900); Hadrianus Fortescue (1539); Melania et María Anna Magdalena de Guilhermier et Maria Anna Margarita ab Angelis de Rocher (1794); Nicasius de Heeze (1572); Maria a Iesu Crucifixo Petkovi, virgo (1966)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský