Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






sv. Josef Maria Tomasi
Iosephus Maria Tomasi

1. ledna, připomínka
Postavení:biskup a kardinál z řádu teatiánů
Úmrtí:1713

ŽIVOTOPIS

Pocházel z knížecí rodiny Júlia Tomasiho na Sicílii. Jako prvorozeného syna knížete Lampeduzy i Palma di Montechiaro ho čekalo vysoké společenské postavení s možností disponovat nesmírným bohatstvím. Dal však přednost Boží výzvě a vstoupil do kláštera teatinů. Stal se pokorným knězem a postupně se zařadil mezi největší teology své doby. Byl rádcem papežů a dobrodincem chudých, které miloval vedle lásky k liturgii. V ní viděl jeden z vrcholů života Církve.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

LÁSKU K VĚDĚNÍ SPOJOVAL S LÁSKOU K LITURGII

Narodil se 12. 9. 1649 v přístavním městě Licata, v provincii Agrigento na Sicílii jako páté dítě knížete Júlia Tomasiho a Rozálie roz. Traina. Při křtu dostal jméno sv. Josefa (italsky Giuseppe). Jeho tři sestry Františka, Izabela a Antónie vstoupily do kláštera benediktinek v opatství Nostra Signora delSanto Rosario v Palma di Montechiaro. Jejich představenou byla matčina sestra Antónie Traina. Později sem vstoupila i čtvrtá sestra, a nakonec i ovdovělá matka. Josef Maria Tomasi byl vychováván jako pokračovatel rodu – „následník trůnu“. On se však cítil povolán ke kněžství v řádu teatinů, kteří žili podle augustiniánské řehole. Byli založeni v Římě Kajetánem z Thiene v roce 1524. odtud i druhé pojmenování kajetáni. Josefovým vzorem a podporovatelem jeho volby byl strýc kněz Karel. Josef si měl podle přání otce doplnit vzdělání při službě na španělském královském dvoře. To odmítl a už v 15 letech si prosadil vstup do řádu teatinů. Současně se vzdal práv ve prospěch mladšího bratra Ferdinanda.

Josef Maria po získání souhlasu začal 24. 3. 1665 noviciát u teatinů v Palermu. Díky nadání se úspěšně učil cizí jazyky a na jeho konkrétní kněžskou cestu měl vliv novicmistr o. Fr. Marie Maggio, který byl známý liturgik. Po noviciátu se Josef stal studentem filozofie a teologie. Pro zdravotní problémy musel studia několikrát přerušit a v roce 1671 v nich pokračoval v Římě. Odtud se vracel do Palma di Montechiaro jako jáhen na pohřeb svého bratra. V Palermu ukončil studia a v Římě v roce 1673 přijal kněžské svěcení.

Vynikl zbožností, vytrvalostí, úsilím o růst ve vzdělanosti a v projevech lásky k ostatním lidem. Stal se zástupcem novicmistra, duchovním otcem spolubratrů a prefektem studií. Měl však také negativum-náchylnost k úzkostlivosti a následkem toho trápíval sebe i druhé. Proto se těch svěřených funkcí musel vzdát. Zaměřil se na obnovu božské úcty, studium a vydávání starověkých dokumentů a liturgických textů. Své poslání i smysl svého života spatřoval ve vědecké práci, která zároveň vedla k dozrávání ve svatosti. Sám prožíval Boha jako věčnou Lásku a Pravdu. Josefovo rozjímání, studium i spisovatelská činnost v mnohých případech posloužily otcům Druhého vatikánského koncilu za inspiraci a motivaci pro obšírnou liturgickou reformu. Přes uznání, která mu jeho práce vynesla, zůstal skromným a pokorným řeholníkem. Dlouhodobě byl konzultantem ve věcech liturgie a ritů.

Studoval hebrejštinu, arabštinu, etiopštinu a syrskochaldejštinu. Samostatně se věnoval biblickým a patristickým pramenům. Na hebrejštinu docházel k římskému rabínovi Mojžíšovi da Cave, který potom jeho vlivem přestoupil na katolickou víru a při křtu přijal také jména Josef Maria.

Proti své vůli byl 19. 5. 1712 od papeže Klementa XI. jmenován kardinálem. V Římě byl jeho titulárním chrámem San Martino ai Monti, který využíval pro katecheze. Všechny zisky spojené s funkcí kardinála věnoval chudým.

Napsal jedenáct svazků rozprav, které teatini vydali v letech 1749 - 1769 v Římě.

Zemřel v pověsti svatosti 1. 1. 1713. Blahořečený byl roku 1803 papežem Piem VII. a Jan Pavel II. ho 12. 10. 1986 slavnostně kanonizoval. Přitom vyzdvihl osobnost tohoto kněze, který spojil lásku k vědomostem s láskou k liturgii a po celý život ve svém vědeckém díle ji podporoval.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Úsilí o poznání významu náboženských pravd a hodnot je potřebné pro posílení naší víry a úcty, ale všechno vědění ztrácí svou cenu absencí lásky, ke které má vést. (srov. 1 Kor, 13. kap.) Při adoraci si připomenu, v čem spočívá Ježíšova láska, která je zdrojem lásky pro můj život i způsob pro její osvojení.

Bože, Tys naplnil svatého Josefa Maria Tomasi duchem pravdy a lásky, aby byl dobrým pastýřem Tvého lidu; veď nás, abychom i my podle jeho příkladu rostli ve víře a lásce, a na jeho přímluvu nás provázej svou pomocí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečných modliteb breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, sancta Dei Genetrix ; Iustinus, episcopus (asi s. IV); Almachius (391); Eugendus (516); Fulgentius, ep. Ruspen (533); Clarus, abbas Viennen (660/670); Frodobertus (asi 667); Gulielmus, abbas Divionen (1031); Odilo (1049); Hugolinus, eremita (s. XIV.); Iosephus Maria Tomasi (1713); Ioannes et Renatus Lego (1794); Vincentius Maria Strambi (1824); ValentinusPaquay (1905); Sigismundus Gorazdowski (1920); Petrus Iacobus Cortasa Monclú, Narcissus Baldomerus Arribas Arnaiz, Eugenius Néstor Ctesiphon Ortega Villamudrio et Colombanus-Paulus Oza Motinot Henricus (1937); Aloysius Grozde (1943); Marianus Konopiński (1943); Zdislava (1252)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský