Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Emanuel Ruiz a druhové v Damašku
Emmanuel Ruiz et socii /Ascanius Nicanor, Carmelus Volta*

10. července, připomínka
Postavení:mučedníci OFM
Úmrtí:1860

ŽIVOTOPIS

Emanuel Ruiz se narodil 5. 5. 1804 v Santander ve Španělsku. Vstoupil do františkánského řádu, stal se misionářem a nakonec představeným františkánského kláštera v Damašku. Pod jeho vedením dosahoval klášter rozkvětu s dobrou pověstí. Emanuel Ruiz byl lidem pro vlastnost, v níž nejvíc vynikal, přezdíván "páter Trpělivost". Za jeho působení vznikla kolem křesťanská čtvrť i se školou jeho řádu.

Bylo mu 56 let, když v noci na 10. červenec 1860 došlo k napadení kláštera mohamedánskými Kurdy, druzijci (syrské národnosti). Tehdy prý řekl: "Nemáme co ztratit mimo svých duší. Jestliže je ztratíme, ztratíme všechno. Jsme křesťané a jako takoví chceme i zemřít." V klášteře s ním bylo pět dalších františkánských kněží, mimo Engelberta byli všichni Španělé. V té noci byli s ním všichni zavražděni i se dvěma řeholními bratry: 58letým Františkem Pinazo, narozeným 24. 8. 1802 u Valencie a 52letým Janem (Jakubem) Fernándezem, narozeným 29. 7. 1808 v Galicii, rovněž Španělem.

Další umučení kněží ze Španělska byli:

Karmel Volta, narodil se 29. 5. 1803 u Valencie, bylo mu 57 let;

Petr Soler, narodil se 28. 4. 1827 v Murcia, bylo mu 33 let;

Mikuláš Alberga, narodil se 10. 9. 1830 u Cordovy, bylo mu 30 let;

Askanius Nikanor, narodil se v r. 1814 u Madridu, bylo mu 46 let.

Dále Engelbert Kolland, narodil se 21. 9. 1827 v Ramsau v diecézi solnohradské v Rakousku. Měl se stát jako otec dřevorubcem, protože mu jeho první pokus o cestu ke kněžství nevyšel. Snad prý pro jeho povahu. Po gymnáziu v Solnohradě a přivydělávání si soukromým vyučováním, vstoupil r. 1847 do františkánského řádu. Na kněze byl vysvěcen r.1851. S touhou stát se misionářem se učil jazykům a překládal náboženské spisy. V roce 1855 byl na své přání poslán do Damašku. Horlivě působil ve Svaté zemi mezi Araby a Armény. V necelých 33 letech byl s dalšími bratry od Druzů přepaden v klášteře a podle atributu usmrcen sekerou.

Klášter měli také za útočiště tři Maronité, křesťanští bratři, kteří byli nakonec pobiti s františkány. Nejstarší František Massabki, 70letý, ženatý kupec. Toho byli útočníci ochotni propustit za předpokladu, že jejich vůdci Abdallahovi odpustí dluh 160000 zlatých franků a k tomu se zřekne víry. František prohlásil: "Dluh odpouštím, ale svou duši neprodám!" proto byl i on sťat se svými dvěma bratry, Mociusem Massabki, ženatým učitelem na františkánské škole a svobodným Rafaelem Massabki, který pomáhal bratru v obchodě. Řádění Kurdů by prý bylo mnohem horší, ale sám emír ho zbrzdil.

Všichni jsou známí jako Damascenští mučedníci a byli společně 10. 10. 1926 blahoslaveni papežem Piem XI.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Amalberga (s. VIII.); Felix, Philippus (století neznámé); Rufina et Secunda, Secunda (století neznámé); Anatolia et Victoria in Sabinis (století neznámé); Canutus, m. in Dania (1086); Emmanuel Ruiz et socii /Ascanius Nicanor, Carmelus Volta* (1860); Ianuarius et Marinus, m. in Africa (s. inc.); Apollonius Sardensis (s. inc.); Leontius, Mauritius (s. IV); Bianor et Silvanus (s. IV); Pascharius (s. VII); Petrus Vincioli (1007); Maria Gertrudis a Sancta Sophia de Ripert ďAlauzin et Agnes a Iesu (Sylvia); de Romillon (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský