Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Fortunát a Hermagoras
Fortunatus et Hermagoras

12. července, připomínka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:s. III.
Patron:Lublaňské diecéze

ŽIVOTOPIS

Oba prý pocházeli z Akvileje, která tehdy bývala významným velkoměstem, vzdáleným dvě míle od jaderského moře. V něm křesťanskou obec založili apoštolové Petr s Markem a Marek se tam zdržel déle.

Hermagoras se stal prvním akvilejským biskupem. Z tohoto faktu bylo již v V. století odvozeno, že se jedná o Markova žáka. Mluví o tom jedno z nejstarších martyrologií "Martyrologium Hieronymianum", které představuje Fortunáta jako Hermagorova jáhna a spolumučedníka. Podle něj jsou vyobrazeni na starých freskách. Totéž říká ještě Martyrologium Romanum z roku 1914.

Současná hagiografie a společně s ní revidované martyrologium to považují za neopodstatněné tvrzení. Katalog akvilejských biskupů (od 3. do 18. stol.) však ukazuje, že působnost biskupství v Akvileji začíná až ve III. století a tak když byl Hermagoras prvním biskupem, měl žít kolem roku 250, zatím, co svatý Marek měl kázat v Akvileji asi roku 60. Z toho vyplynulo, že jde o nesprávné spojení, na které bylo původně navázáno datování mučednictví za Neronova pronásledování.

Další záznamy představují také Fortunáta jako jáhna v Singidunum dnešním Bělehradu v Srbsku. A udávají to, že s akvilejským biskupem Hermagorasem trpěl pronásledování za císaře Diokleciána. Smrt Fortunáta je udávána r. 305 v Singidunum a jeho ostatky pak 27. 8. byly přeneseny do Akvileje.

Biskup Hermagoras s velkou horlivostí vedl církevní obec v Akvileji a posílal prý hlasatele evangelia do severních italských krajů i do Norika a Pannonie, na území nynějšího Rakouska. A svého jáhna snad do Singidunum.

Oba byli jako hlasatelé Kristova učení zajati i když vše nasvědčuje tomu, že každý jinde. Hermagoras prý byl ztlučen holemi a pak mučen na skřipci ostrými nástroji, žhavými plotnami i pochodněmi. Legenda uvádí, že v noci po mučení uviděl žalářník Pontian kolem něj jasné světlo a uvěřil skrze Hermagorase v Krista. Uvádí i více zázraků, mezi jiným i uzdravení syna šlechtice z moci zlých duchů a navrácení zraku vdově. Nejspíš pomocí obráceného žalářníka docházelo i ke komunikaci s dalšími věřícími. Ti se ho ptali, co mají dělat po jeho smrti. A biskup si prý přál, aby jeho nástupcem byl jáhen Fortunát.

Pokud legendy vznikaly dodatečně, těžko lze třídit domněnky a to co se mohlo odehrát a co se autor legendy snažil přidat pro povzbuzení a přitažlivost. Někdy autoři životopisů svatých svá díla vypracovávali pouze porovnáváním už zpracované literatury a to se často nelze dobrat zaručené pravdy.

Hermagoras byl sťat a podle legendy za pomoci obráceného žalářníka a dalších, kteří mu byli vděčni za víru a uzdravení, byl uctivě pohřben i s předchozím pomazáním.

Karel IV. v roce 1355 získal z jeho ostatků pro pražský chrám sv. Víta jeho rámě a dvě další kosti přinesené z Akvileje. Zařazeny byly mezi tzv. Karlštejnské relikvie, které byly v polovině 17. století přeneseny do pražské katedrály.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Gualbertus (1073); Proclus et Hilarion, m. Ancyræ (s. II.); Fortunatus et Hermagoras (s. III.); Nabor et Felix (asi 304); Leo, abbas Caven. I (1079); Ioannes Jones (1598); Ludovicus Martinus*( passio: 29.7. 1894) et Zélia Maria Guérin *( passio: 28. 8. 1877) (1877 a 1894); Viventiolus (ca. 523); David Gunston (1541); Matthias Araki et VII socii*: Petrus Arakiyori Chobioye* et Susanna Arakiyori Chobioye*, Ioannes Tanaka*, et Catharina Tanaka*, Ioannes Nagai Naisen*, et Monica Nagai Naisen*, Ludovicus Nagai Naisen (1626); Rosa a Sancto Xaverio (Magdalena Teresia); Tallien, Martha a Bono Angelo (Maria); Cluse, Maria a Sancto Henrico (Margarita Eleonora); de Justamond et Ioanna Maria a Sancto Bernardo de Romillon (1974)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský