Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Ezdráš
Esdras

13. července, připomínka
Postavení:starozákonní kněz
Úmrtí:přibližně 4 stol. před n.l.

ŽIVOTOPIS

Jako potomek Árona se stal starozákonním knězem a znalcem Zákona, který při skončení babylonského zajetí v Babylónu přepsal a s ním pak byl poslán do Jeruzaléma vyučovat Boží lid. Svým příchodem posílil předáky v odpovědnosti za čistotu Izraele. A všechen lid vedl s příkladnou kajícností k obnově.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OBNOVA NAVRÁTILCŮ POD VEDENÍM EZDRÁŠE

Za pohledem na tohoto světce musíme jít až do roku 458 před naším letopočtem. V té době byl Ezdráš, syn Serajáše a potomek Árona, (k němuž jeho rodokmen přes Sádoka sahá,) poslán do Jeruzaléma, aby vyučoval lid Božímu zákonu.

Připomeňme si, že babylónský král Nebúkadnesar v letech 598 a pak 587 př.n.l. odvlekl do zajetí všechny vlivné jeruzalémské obyvatele. Přemožitelé jeruzalémský lid rozmístili po větších skupinách na různých místech v Babylónii. I když tam žili asi v postavení nevolníků a strádali po stránce náboženské, naskytla se alespoň některým i možnost stavět si domy a různě si polepšit. Nemohli však uctívat Hospodina tradičním způsobem. Nástupcem přemožitele se r. 555 stal Nabú-náid, který již tak pevně nevládl a v r.539, kdy král Médů a Peršanů Kýros napadl Babylónii, udělal konec jeho vládě.

Boží lid v Babylónském zajetí neviděl jen politickou katastrofu, ale přijal je jako Boží soud ohlášený proroky. Podobně v možnosti návratu neviděl tolik důsledek politických a mezinárodních změn, jako Boží řízení a jeho náklonnost. V letech zkoušek viděl dobu, která měla sloužit k uvědomění si vlastních vin a k pokání.

Bůh splnil slib a umožnil návrat lidu k obnově Jeruzaléma skrze Kýra, který vydal i předměty, které byly zabaveny z Hospodinova domu. Ukončení zajetí s návratem první skupiny, která znovu budovala chrám, je popsáno v první polovině knihy Ezdráš. Ale o něm samém je psáno teprve od 7. kapitoly.

Ezdráš, významný izraelský kněz, byl postaven do popředí jako zprostředkovatel Hospodinova zákona, k čemuž byl pověřen jako nástupce Árona a Mojžíše pro přímou rodovou souvislost. Je označován za písaře, který vlastnoručně přepsal mojžíšský Zákon, jak ho dali dohromady izraelští kněží v Babylóně. Stal se vůdcem jedné skupiny navrátilců, jejíž návrat se uskutečnil za 80 let po skupině první. Ve druhé byly zastoupeny všechny skupiny kultických osob. U Ezdráše je zdůrazněno, že se jedná o znalce Zákona, který sebou nesl do Jeruzaléma, aby jej tam učinil normou celého života jeruzalémského lidu. K tomuto poslání byl vyzván skrze krále. Ezdráš je představován jako první, kdo po delší době studoval, vykládal a plnil Zákon.

Stal se královým zplnomocněncem pro vnitřní záležitosti Judska. Vnesl do něj zákon, jehož nedodržování mělo být přísně trestáno. Ve výnosu, který od krále obdržel, byl zákon Boží poněkud připojen ke královskému. Byly v něm i výsady pro všechny chrámové služebníky, kteří byli osvobozeni od daňových povinností a vyňati z pravomoci místodržitele.

Navrátilci s Ezdrášem vyšli k zaslíbené zemi od řeky Ahavy, kde Ezdráš vyhlásil půst. Pod jeho vedením šli jako kající poutníci asi čtyři měsíce (podle Ezd 7,9). Určité zdržení vzniklo čekáním na levity (Ezd 8,15-21). Všichni poutníci se pokorně odevzdali do Boží vůle a prosili o Boží vedení. První starostí po návratu byla oběť Hospodinu. Všichni byli "znečištěni" pobytem v pohanské zemi. Nejprve přinesli oběť za hřích a před účastí na řádné bohoslužbě muselo dojít k rituálnímu očištění obětníků.

Svým příchodem Ezdráš posílil předáky, kteří se podíleli na odpovědnosti za čistotu Izraele. Avšak zhrozil se nad smíšenými manželstvími, která vzbuzovala obavy z přizpůsobování a ze ztráty jedinečnosti Izraele. Proto Ezdráš na znamení smutku roztrhl svůj oděv a svým jednáním projevil nejhlubší zármutek s ponižujícím aktem. V zástupné kajícnosti nezůstal osamocen. Jeho modlitba (v Ezd 9,1-15) byla úpěnlivým hledáním milosti a odpuštění. Nezůstala bez odezvy. Další představitel Šekanjáš vyznal zpronevěru lidu a připomenul velikost Boží trpělivosti. Obnova porušeného řádu vyžadovala propuštění pohanských žen. Zákon musel být uplatňován v rodinách i v manželstvích. V Písmě autoritativní Ezdráš vystupuje v čele těch, kteří se bojí každého porušení Božího zákona. Důležitost je zdůrazněna přísahou kněží, levitů i ostatního lidu.

Tímto aktem neskončila očista, Ezdráš dál setrvával v postu a v kajících modlitbách za Jeruzalémskou obec. Odešel od ostatních do komnaty nejvyššího kněze a názorně ukázal, že vše je jen počátkem obnovy, která musí být v pokoře žita dál. Ezdráš pak vedl Izrael, ne jako státní pověřenec, ale jako kněz, Boží služebník a prostředník. Je o něm dál psáno i v knize Nehemjáš, která s knihou nesoucí jeho jméno bývala spojena. V obou knihách lze vidět Ezdráše jako původce náboženské obnovy, která se podobala skutečné reformě na podkladě dávné smlouvy s přihlédnutím k současné dějinné skutečnosti.

Osmá kapitola v knize Nehemiáš, která pojednává o obnově bohoslužeb a pokání lidu začíná tím, že všechen lid se shromáždil jednomyslně před Vodní branou a vyzval znalce Zákona Ezdráše, aby četl z knihy Mojžíšova zákona. Ten četl z lešení a všechen lid pozorně naslouchal. "Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: Amen, amen. Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi."(Neh 8,6)

O Ezdrášově smrti není v Bibli zmínka. Jeho heroická snaha o pozvednutí lidu k Hospodinu, s velkým vlastním příkladem, se splněním toho, co od něj Bůh očekával, byly důvodem k zařazení mezi svaté v martyrologiu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Vzory snahy o obnovu na tento den připadají dva. Tím druhým bude poslední dnešní světec, Karel Rodríguez Santiago, který zemřel poměrně nedávno, v roce 1963. Oba se pro snahu o obnovu vzdělávali, psali a s pokorou se odevzdávali do Boží vůle. Důraz na kajícnost a modlitbu s úsilím o zástupnou oběť vidíme právě u Ezdráše. Také já se chci po jeho vzoru podílet na obnově světa. Tento podíl podle jeho vzoru na podkladě Božích přikázání má být konán s přihlédnutím k současné dějinné skutečnosti. S tím začala Církev vydáním směrnic a dokumentů II. vatik. koncilu; speciálně pro mne dekretem o laickém apoštolátu a přiblížením liturgických dějů. Toto vše (oddanost, čerpání pravých duchovních informací, modlitba, oběť z lásky...) ať ovlivní můj život.

Bože, Tys povolal svatého kněze Ezdráše, aby Tvůj lid posiloval a vedl správnou cestou obnovy; na jeho přímluvu veď i nás k uskutečňování Tvé vůle a dej nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Henricus Primus (1024); Esdras (přibližně 4 stol. před n.l.); Silas (I. s.); Eugenius, ep. Carthaginen (501); Clelia Barbieri (1870); Iacobus de Voragine (1298); Ferdinandus Maria Baccilieri (1893); Carolus Emmanuel Rodríguez Santiago (1963); Myropes (s. III/IV); Alexander et XXX milites (s. IV); Turiavus (s. VII/VIII); Thomas Tunstal (1616); Ludovicus Armandus Iosephus Adam et Bartholom (1794); Magdalena a Matre Dei (Elisabeth); Verchi (1794); Anna Andreas a Sancto Alexio Minutte, Maria Anastasia a Sancto Gervasio de Roquard* (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský