Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Klélie Barbieri
Clelia Barbieri

13. července, připomínka
Postavení:zakladatelka kongregace
Úmrtí:1870

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Itálie a nikdy neopustila boloňskou arcidiecézi. Přes své mládí a krátký život zanechala krásný příklad laického apoštolátu a založila i řeholní institut Malých sester Sedmibolestné Matky Boží, pro který pravidla napsal Gaetano Guidi. Mezi její heroické ctnosti patřila mravní čistota, projevovaná celým způsobem života s patřičnou sebekontrolou, poslušnost vůči rodičům i duchovnímu vůdci a věrnost křestnímu závazku projevovaná láskou, s níž žila podle evangelia.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ODEŠLA SE SLIBEM: NEZAPOMENU NA ZEMI

Narodila se 13. 2. 1847 v Le Burdie v provincii San Giovanni in Persiceto, v arcidiecézi boloňské, v Itálii. Rodiče Jan Barbieri a zvláště Hyacinta Nanetti ji od dětství vedli k lásce Bohu i bližním. Když jí bylo 8 let, ztratila otce za epidemie cholery. Byla chápavá a šikovná na domácí práce.

Podle pozdějších slov kardinála Gusminiho z Bologně při přípravě procesu blahořečení, Klélie již v 9 letech před přijetím biřmování se na svou matku obrátila slovy: "Maminko, pověz mi, pověz, jak se mohu stát svatou?"

V 11 letech, o slavnosti Jana Křtitele, byla u prvního svatého přijímání a pak stále více toužila odevzdávat se Bohu a pomáhat bližním. Hodně používala střelných modliteb. A ač měla jen malé vzdělání, četla hodně náboženské literatury. Vyrůstala za těžkých životních podmínek a pracovala na výrobě nití. Byla také zručnou tkadlenou. V práci byla velmi přátelská k druhým a mluvila s nimi o Bohu.

Jejím duchovním rádcem byl farář Gaetano Guidi. Klélie brala evangelium velmi vážně a snažila se podle něj žít ve stálém kontaktu s Bohem skrze vnitřní modlitbu a stálé uvědomování si, že on je s ní a že mu celá patří. To způsobovalo, že žila šťastně a vyrovnaně za všech podmínek. Žila v přesvědčení, že za nic na světě by se mu nemohla zpronevěřit.

Ve 14 letech vstoupila do místního farního sdružení křesťanské nauky, které již prakticky přestalo vykazovat činnost. Zaujala v něm funkci zástupce mistrové a probudila je opět k životu. Zapojila do něj kamarádky, zejména mladší děvčata, která vyučovala základům čtení a psaní i pravdám katechismu. V té době nebyla pro ně v Burdie žádná škola. Tato činnost byla základem jejího apoštolátu a připravovala se na ni vzdělávací četbou. Stala se velkou ctitelkou eucharistie a modlívala se korunku k Bolestné Panně Marii.

Nápadníky, kteří měli zájem s ní začít chodit, odmítala s tím, že se mohou ucházet o její sestru, ale ona že se vdávat nebude. Se třemi kamarádkami (Bohdankou, Voršilou a Violantou) se rozhodla pro zasvěcený život v kontemplaci s věnováním se náboženské výchově dětí. Rozumě uvažovala, že pro chudobu se do žádného řádu nedostanou, protože se tenkrát vyžadovalo dost velké věno.

Na její návrh, spojit se k dobrému životu s konáním dobra, založila s jmenovanými třemi kamarádkami 1. 5. 1868 společnost, která později byla přejmenována na Institut Malých sester Sedmibolestné Matky Boží. Bylo jim umožněno bydlet společně v domě, který dříve sloužil Sdružení křesťanské nauky. To vyvolalo kritiku některých věřících a nebylo jim přáno ani ze strany státních orgánů.

Klélie je sice označována za zakladatelku kongregace, ale nevydala žádná konkrétní řádová pravidla. Při vedení malé komunity vycházela z prosté lásky, s níž reagovala na konkrétní potřeby ve farnosti. Pro její duchovní zralost ji přes její mládí lidé nazývali "matkou". Pro své plicní onemocnění se po dvou letech s družkami rozloučila se slovy: "Buďte dobré mysli, odcházím do nebe, ale nikdy vás neopustím... porostete počtem až jakoby do velké hory, k práci na vinici Páně." Po slovech "Netrapte se, neboť mne volá můj Snoubenec," slíbila: "i když budu v nebi, nezapomenu na zemi."

O její svatosti bylo uvedeno, že byla řádná, každodenní a spočívala hlavně v zachovávání Božích přikázání a v plnění povinností stavu. Takovou by si Bůh přál i od nás. Její srdce se podobalo Mariině srdci v bolu kvůli tomu, že se ve světě děje příliš mnoho hříchů a mnozí od Boha vzdálení hřeší, protože ho neznají. To vědomí u ní vyvolávalo nejen slzy, ale bylo příčinou jejích smírných úkonů, modliteb a povzbuzování druhých k modlitbám za hříšný svět a za posílení nedostatečné lásky vůči Bohu. I v tom je jí zapotřebí následovat. Proto byla blahořečena 2. 10. 1968 papežem Pavlem VI. a slavnostně svatořečena 9. 4. 1989 papežem Janem Pavlem II. Ten v kanonizační homilii vyzval k jejímu následování slovy:

"Její modlitba ať vyprošuje, aby se věřící, muži i ženy, více angažovali ve svých farnostech, aby nalézali způsoby, jak se stát kvasem a nástrojem naukové i duchovní formace skrze vážně chápanou povinnost apoštolátu."

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Nad tím se musím zamyslet. Přímluvná modlitba této mladé dívky je jako "hozenou rukavicí" k následování snahy o apoštolát. Musím se vymanit z lhostejnosti k hříchům ve světě, k urážkám Boha a opomíjení povinné lásky vůči němu. Konečné zůstanou jen dvě možnosti: život s ním nebo v pekle. A pro život s ním není na zemi snad lepší přípravy, než zachraňovat duše před věčným zavržením v pekle. Kvůli záchraně před tímto věčným trestem Boží Syn přišel a zemřel i za mě na kříži. A patřím-li snad k těm, kteří už k apoštolátu zdánlivě nemají sílu, je zde nejúčinnější prostředek k záchranně druhých: modlitba růžence, s nímž pracovala i sv. Klélie Barbieri. Budu ji přece jen alespoň v něčem následovat!

Bože, Ty přebýváš v těch, kdo mají čisté srdce; vyslyš naše prosby a na přímluvu svaté panny Klélie Barbieri pomáhej nám v duchovní formaci a povzbuzuj nás k aktivitě v naší farnosti, aby z ní vycházel dobrý kvas do současné společnosti. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Henricus Primus (1024); Esdras (přibližně 4 stol. před n.l.); Silas (I. s.); Eugenius, ep. Carthaginen (501); Clelia Barbieri (1870); Iacobus de Voragine (1298); Ferdinandus Maria Baccilieri (1893); Carolus Emmanuel Rodríguez Santiago (1963); Myropes (s. III/IV); Alexander et XXX milites (s. IV); Turiavus (s. VII/VIII); Thomas Tunstal (1616); Ludovicus Armandus Iosephus Adam et Bartholom (1794); Magdalena a Matre Dei (Elisabeth); Verchi (1794); Anna Andreas a Sancto Alexio Minutte, Maria Anastasia a Sancto Gervasio de Roquard* (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský