Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

sv. Bonaventura ukazuje sv. Tomáši Akvinskému zdroj svého hlubokého vědění
sv. Bonaventura ukazuje sv. Tomáši Akvinskému zdroj svého hlubokého vědění

Foto © Provincie kapucínů v ČR
Foto © Provincie kapucínů v ČR





sv. Bonaventura
Bonaventura, ep. Albanen. et doctor Eccl

15. července, památka
Postavení:kardinál-biskup (filosof, teolog a mystik), učitel církve OFM
Úmrtí:1274
Patron:ochránce dětí, františkánů, teologů, dělníků, nosičů břemen a výrobců hedvábí
Atributy:anděl, biskup, františkán, hostie,kardinálský klobouk

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Toskánska od Viterby. Později vstoupil do řádu Menších bratří. Studoval v Paříži, kde dosáhl doktorátu a stal se profesorem filosofie a teologie. Dovedl spojit františkánskou prostotu s učeností. V dokonalé shodě prožíval mystiku i vědu a v podobné jednotě žil rozumem i srdcem. K jeho zásadám patřilo, že služba bratřím nikoho neponižuje. Stal se nejvýznačnějším teologem středověku. Působil horlivě jako generální představený svého řádu. Napsal významné spisy. Současně s vysvěcením na biskupa a jmenováním kardinálem dostal za úkol přípravu lyonského sněmu. V době jeho konání v Lyonu zemřel.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

JEHO UČEBNICÍ BYL KŘÍŽ

Narodil se kolem roku 1218 v Bagnoreggiu u Viterba v Itálii. Při sv. křtu dostal jméno po otci lékaři Jan Fidanza. Malý Jan ve čtyřech letech těžce onemocněl a matka Marie se pro beznaděj lékařů obrátila s prosbou o pomoc ke sv. Františku z Assisi. Příslibila, že ho bude vychovávat pro život v jeho řádu. Má se za to, že Jan se dostal do styku s františkánským řádem už při získávání základního vzdělání v blízkém klášteře. Ve studiu projevoval nadání i zájem ve vzdělání pokračovat. Léta 1236 až 1242 strávil na studiích v Paříži, kde navštěvoval sorbonnskou universitu.

Pravděpodobně v roce 1243 vstoupil do františkánského řádu, který měl tehdy významné bratry i v Paříži. Patřil k nim Alexandr Halský, který Bonaventuru učil teologii. Podle práce Fr. Ekerta vstoupil do řádu o tři roky dříve a dle některých jako velmi mladý.

Jméno Bonaventura mohl dostat při vstupu do řádu, druhou možnost uvádí legenda v souvislosti s jeho těžkým onemocněním v dětství. František, když uslyšel o jeho uzdravení prý zvolal: "Buona ventura!" (v překladu šťastná událost nebo budoucí blaho).

U Bonaventury rozvíjení rozumových schopností šlo jakoby ruku v ruce s duchovním poznáváním Boží lásky. Všichni kolem něj prý znali jeho velkou lásku k ukřižovanému Kristu, o jehož utrpení denně rozjímal. Často ho v pohnutém stavu viděli před křížem nebo adorovat před Spasitelem v eucharistii, kde se dostával až do mystických výšek. K čemu to všechno? Někdo by nad tím poznamenal, že transcendenční hloubání odvádí od vědy. Bonaventura však poznal moudrost tím, že rozum i srdce, vědu i zbožnost uváděl v dokonalý soulad. Když se ho později jako doktora a obdivuhodného spisovatele zeptal Tomáš Akvinský, ze kterých knih čerpá své hluboké myšlenky, ukázal na kříž a odpověděl: "To je moje knihovna, v níž jsem se naučil všemu, co umím."

Od roku 1248 získával Bonaventura různé akademické tituly z biblických věd, sentencií i teologie, z níž v r.1253 udělal doktorát. Dál pak působil jako profesor teologie a prefekt františkánského teologického učiliště.

Na generální kapitule 2. 2. 1257, které se Bonaventura přímo nezúčastnil, byl zvolen generálním představeným řádu, protože byl považován za nejschopnějšího. Jednalo se o poněkud kritické období, v němž se osvědčil jako moudrý zákonodárce, otec a učitel, který dovedl usměrňovat vnitřní disciplínu. Řád vedl po 17 let. V okružních listech upozorňoval na chyby a předkládal směrnice k jejich odstranění. Odrážel také útoky vedené na řád zvenčí, které ze strany civilního kléru měly původ v žárlivosti na privilegia i úspěchy žebravých řádů, obzvláště na půdě university. Napsal proto několik spisů k obraně jejich ideálů i činnosti. K neznámějšímu patří Obrana chudých (Apologie pauperum).

Zřejmě do doby než byl papežem pověřován řadou důležitých funkcí v církvi, sepsal v latině 9 velkých svazků spisů. Za zvláštní pozornost stojí jeho kniha opakovaně vydaná v češtině nakladatelstvím Krystal s názvem: Putování mysli do Boha ("Intinerarium mentis in Deum"). Tam zdůrazňuje: "Když se tážeš, jak se děje toto nejvyšší poznání Boha, pak se nedotazuj učenosti, ale všímej si milosti; ne rozum, nýbrž srdce!"

Jinde na otázku cesty ke spáse prostých lidí odpověděl: "Prostá, zbožná a nevzdělaná stará žena může milovat Boha lépe a víc než učený teolog." Také zdůrazňoval: "Dokonalost života nezáleží ve velké učenosti, ani v rozjímavé modlitbě, ani ve vznešených výkonech v oblasti duchovního povolání, ale ve svědomitém plnění každodenních povinností a ve vykonávání obyčejných věcí nevšedním, dokonalým způsobem."

V květnu 1273 byl Bonaventura papežem Řehořem X. jmenován albánským biskupem v Římě a kardinálem římské kurie. V tomto úřadu pokračoval v zahraničních cestách, které také konal jako generální představený řádu se sídlem v Paříži. Cestoval do Španělska, Německa, Holandska, Anglie a Francie. Tam do Lyonu přišel v listopadu 1273 společně s papežem a vedl přípravné práce významného koncilu, na němž se mimo jiné jednalo i o sjednocení řeckého pravoslaví s římskou církví. Zcela zahlcen prací, týkající se sněmu, který začal 7. 5. 1274, se při součastné generální řádové kapitule v Lyonu zřekl své funkce představeného. Na sněmu se dosáhlo sjednocení, které pro pozdější politické vlivy nezůstalo trvalým. (Byzantský císař chtěl od Západu účinnou pomoc proti Turkům a když mu tato nestačila, přerušil svazky.) Bonaventurovo objasnění sporných otázek se ale stalo základem i pro všechna další jednání o sjednocení.

Po vyčerpávajícím zasedání 6. 7. se projevila Bonaventurova dokonalá vyčerpanost, jíž nemohla odpomoci tehdejší lékařská věda. Ulehl a devátý den poté, v neděli ráno skonal. Za účasti papeže a koncilového shromáždění byl pohřben v lyonském kostele sv. Františka. K jeho oficiálnímu svatořečení došlo až papežem Sixtem IV. 14. 4. 1482 a v roce 1588 byl papežem Sixtem V. vyhlášen za církevního učitele.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Svatý Tomáš označil Ukřižovanou Lásku za hlavní knihovnu moudrosti, z níž čerpal nejdůležitější myšlenky pro život. Ta knihovna je dostupná i nám. Každý den v ní budu s upřeným pohledem pět minut číst.

Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání Tvé pravdy a naše láska k Tobě ať stále roste. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bonaventura, ep. Albanen. et doctor Eccl (1274); Felix, ep. Thibiucen. (303); Iacobus, ep. Nisiben. (338); Gumbertus (asi 790); Vladimirus, princeps Russiæ (1015); Bernardus, marchio (1458); Ignatius de Didacus de Andrade, Gundisalvus Henriques, Antonius Soares, Benedictus de Castro, Ioannes Fernandes, duo, Emmanuel Alvares, Franciscus Alvares, Ioannes de Mayorga, Stephanus Zuraire, Alphonsus de B, m. in Brasilia (1570); Pompilius Maria Pirrotti (1766); Anna Maria Javouhey (1851); Eutropius, Zosima et Bonosa (s. inc.); Catulinus et socii (303); Philippus et X socii, mm. Alexandriæ (ca. s. IV); Abudemius (s. IV); Plechelmus (ca. 713); Iosephus, ep. Thessalonicen. (832); Athanasius, ep. Neapolitan. (872); Ansuerus (1066); David, ep. Sveningen. (ca. 1082); Ceslaus (1242); Michael Bernardus Marchand (1794); Antonius Beszta-Borowski (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský