Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Anna Maria Javouhey
Anna Maria Javouhey

15. července, připomínka
Postavení:zakladatelka kongregace
Úmrtí:1851

ŽIVOTOPIS

Narodila se 10. 11. 1779 v burgundském Jallanges ve Francii. Byla pátá z deseti dětí zámožnějšího rolníka Baltazara a jeho manželky Claudine. Rodina často přebývala v Chamblancu. Za teroru francouzské revoluce Anna Maria statečně a s velkou horlivostí pomáhala kněžím, včetně poskytování příbytku. Jednalo se o kněze pronásledované pro věrnost římskokatolické církvi, kteří nechtěli odpřísáhnout oddanost k státnímu světskému vedení. Byli jako zločinci zatýkáni, popravováni a církevní majetek byl na základě ústavy zabavován.

Anna Maria vedla i katecheze a pro vyučování chudých dětí založila družinu svatého Josefa poté co v r. 1800 měla v klášteře v Besançon vizi černošských dětí. Jednalo se nakonec o institut, pro nějž s osmi společnicemi našla v r. 1805 sídlo v Cabillon. Biskup Autun je v r. 1807 schválil slavnostním oblečením do hábitů. Po sedmi letech se jim podařilo získat již trochu pobořený klášter Cluny. Tento klášter se pak podruhé stal střediskem obnovy duchovního života. Pro úspěšné metody vyučování na jedné straně sestry institutu získávaly věhlas, na druhé jim církevní úřady různě ztěžovaly činnost.

V Guayaně došlo prý i k odpírání svátostí a pařížským arcibiskupem byly v kaplích jejich institutu zakázané bohoslužby. Někteří biskupové chtěli měnit jejich stanovy. V aktech pro blahořečení je uvedeno, že Anna Maria nikdy neporušila povinnou úctu a poslušnost vůči církevním představeným. Vynikala organizačním talentem, pro který prý byla váženou osobností u dvora, u některých biskupů i francouzských státníků.

Institut či pozdější kongregace díky iniciativě A. Marie se šířila v zámořských misiích. V Guayaně v Jižní Americe osobně zřídila osadu pro opuštěné černochy a byla tam nazývána guayanskou bílou královnou. Pracovala tam v letech 1828 - 1832. V roce 1834, na žádost francouzské vlády se znovu vrátila, aby se postarala o vzdělání šesti set zrovnoprávněných, původně guayanských otroků. Z francouzské Guayany odešla v r. 1843, aby zbytek let strávila při nově zakládaných domech na Tahiti, v Madagaskaru a jinde. Zemřela přirozenou smrtí v Paříži a po necelých sto letech ji papež Pius XII. 15. 10. 1950 blahořečil.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bonaventura, ep. Albanen. et doctor Eccl (1274); Felix, ep. Thibiucen. (303); Iacobus, ep. Nisiben. (338); Gumbertus (asi 790); Vladimirus, princeps Russiæ (1015); Bernardus, marchio (1458); Ignatius de Didacus de Andrade, Gundisalvus Henriques, Antonius Soares, Benedictus de Castro, Ioannes Fernandes, duo, Emmanuel Alvares, Franciscus Alvares, Ioannes de Mayorga, Stephanus Zuraire, Alphonsus de B, m. in Brasilia (1570); Pompilius Maria Pirrotti (1766); Anna Maria Javouhey (1851); Eutropius, Zosima et Bonosa (s. inc.); Catulinus et socii (303); Philippus et X socii, mm. Alexandriæ (ca. s. IV); Abudemius (s. IV); Plechelmus (ca. 713); Iosephus, ep. Thessalonicen. (832); Athanasius, ep. Neapolitan. (872); Ansuerus (1066); David, ep. Sveningen. (ca. 1082); Ceslaus (1242); Michael Bernardus Marchand (1794); Antonius Beszta-Borowski (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský