Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Babylas
Babylas

24. ledna, připomínka
Postavení:biskup, mučedník
Úmrtí:250

ŽIVOTOPIS

O tomto mučedníkovi ze 3. století existuje několik životopisných verzí. Musíme tedy počítat s tím, že na různých místech jeho úcty se můžeme setkat s rozdílnými názory na skutečnost.

Podle Martyrologium Romanum víme, že byl biskupem v syrské Antiochii (dnes Antakya v Turecku). Je zde udáváno, že za Déciova pronásledování podstoupil k Boží chvále mnohá utrpení a podle svého přání byl pohřbený i s okovy. Tři děti, které poučil o víře, byly také zabité z nenávisti k pravdě. Jejich jména jsou Urban, Prilidan a Epolon.

Jan Zlatoústý udává za spolumučedníky tři mladé muže stejných jmen. Tradice jim však připisuje věk 7 až 12 let. Připomíná je i Rabbanovo martyrologium. Určité zmínky uvádí i historik Eusebius z Cesareje. Není naprosto jisté, za kterého císaře k mučednictví Babylase došlo, je uváděn i Aurelián a další nebo bez uvedení jména. Podle jedné verze Babylas zemřel ve vězení pro své vyznání a podle jiné pocházející od Jana Zlatoústého byl sťat. V biskupském úřadu byl asi od roku 237 do roku 250.

Vzpomínka na biskupa Babylase byla v katolické církvi stanovena na 24. ledna a v pravoslavné i řecké církvi na 4. září.

Už ve 4. století byly jeho ostatky přenášeny na různá místa.

POZNÁMKA

Někde je u jména Babylas vedle třech zde společně uvedených jmen připomínána další dvojice Agapios a Timothy, s nimiž původně podle jedné z verzí po vysvěcení z důvodu pronásledování prý odešel na Sicílii, kde byli uvězněni a popraveni.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Franciscus de Sales (1622); Felicianus, ep. Fulginaten (asi s. III.); Babylas (250); Exsuperantius, ep. Cingulen (asi s. V.); Paula Gambara Costa (1515); Gulielmus Ireland et Ioannes Grove (1679); Maria Poussepin (1744); Vincentius Lewoniuk et XII socii (1874); Timotheus Giaccardo (1948)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský