Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

blah. Česlav
blah. Česlav

sv. Hyacint
sv. Hyacint




blah. Česlav a sv. Hyacint
Ceslaus /15.7. 1242/ et Hyacinthus, presb. Ord. Prædicat., /15.8. 1257/

17. července, nezávazná památka
Postavení:kněží OP
Úmrtí:1242; 1257
Patron:blah. Česlav: Slezska, Polska, Vratislavi a sv. Hyacint: dominikánů, maminek po porodu v šestinedělí; Polska, zejména měst Krakova a Wroclawi, Litvy, Pruska, Kyjeva; vzýván při manželské neplodnosti a v nebezpečí utonutí
Atributy:blah. Česlav: dominikán, koule (jako ohnivá nad hlavou a v ruce), krucifix, lilie; malý kalich, růženec, poutnická hůl, křest sv. Hyacint: dominikánský hábit, ciborium či monstrance s hostií, kalich, Panna Maria jako soška i zjevení

ŽIVOTOPIS

Pocházeli z Polska. Studovali v Krakově, v Praze, v Paříži a v Bologni. V roce 1220 byli jako doprovod krakovského biskupa v Římě, kde se setkali s Dominikem a vstoupili do jeho řádu. Česlav při návratu založil první konvent dominikánů v Praze a další pak ve Vratislavi, kde se stal převorem. S Hyacintem se z Říma vracel také Moravan Jindřich, který zůstal jako převor nového dominikánského kláštera v Olomouci, zatímco Hyacint založil klášter v Krakově a odešel zakládat další do Pruska a Pomořan.

Oba bratři nakonec zemřeli v Polsku. Česlav 15. 7. (1242) a Hyacint 15. 8. (1257). V těchto dnech jejich památku odděleně uvádí martyrologium. Avšak pro kalendář v českých zemích bylo schváleno přesunutí a spojení obou památek na společný den 17. 7. s možností liturgického slavení nezávaznou památkou.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

BRATŘI, KTEŘÍ VZALI VÍRU VÁŽNĚ, JAKO SLUŽBU A POSLÁNÍ

Bližší vztah k těmto dominikánským bratrům určuje jejich působení na našem území - založení dvou konventů tehdy nového dominikánského řádu.

Poněkud nespolehlivě zodpovězenou otázkou zůstává, zda Česlav a Hyacint byli nejen řádovými bratry, ale i rodnými. Většina hagiografů se k tomu přiklání. Uvádí se spolehlivě, že se narodili v polském Slezsku. Česlav pravděpodobně r. 1180 a Hyacint tři roky po něm na zámku Lance nad městem Kamienen. Jeho otcem byl šlechtic Eustach z rodu Odrowonžů a matka se jmenovala Božena.

U Česlava je zdůrazňováno, že vyrůstal v Krakově, kde rovněž začal studovat i Hyacint s původním jménem Jacko (překládaném jako Jakub). Ve studiích pokračovali v Praze, v Paříži a v Bologni, kde dosáhli doktorátu. Kněžské svěcení přijali pravděpodobně v polském Krakově, kde je pak biskup Vincenc Kadloubek jmenoval kanovníky.

Česlav se ale po krátké době stal kanovníkem v Sandoměři. Hojně přispíval na chrámy i studentům ze zchudlých rodin. Žebráci a chudí pocestní u něj nacházeli občerstvení. Při úsilí o správnou cestu připomínal nejen sobě cestu předků, kterým střídmost, zbožnost a dávání přednosti věcem sloužícím ke cti Boží, pomohla dobře projít tímto životem. Zvláště připomínal čistotu srdce a v boji se smyslným pokušením vítězil pomocí výstražných slov, která si opakoval: "Odolej Česlave! Nejnebezpečnější je med, otrávený prudkým jedem!" Riziko nebezpečné vášně zaháněl také připomínkou, že už nepatrná jiskra bývá původcem velkého požáru.

Později bylo jeho řeholním pořekadlem: "Mou povinností je poslouchat a nikoli rozkazy představených zkoumat."

V roce 1220 Česlav i Hyacint doprovázeli svého příbuzného, krakovského biskupa Ivana Odrowonže, do Říma. Tam se setkali s Dominikem, který založil řád kazatelů. Významná byla i další setkání, s pražským biskupem Ondřejem, s moravským Jindřichem a s německým Heřmanem. S posledními dvěma se Česlav s Hyacintem rozhodli vstoupit do Dominikova řádu a po noviciátu v římském klášteře sv. Sabiny složili sliby. Biskupové Ivo i Ondřej před odchodem do svých diecézí požádali Dominika o poslání řádových synů do svých zemí. Jejich přání se splnilo roku 1222 návratem bratří, kteří se v Římě stali dominikány.

Jejich působení při návratu zanechávalo dobré ovoce. V korutanském městě Brezách vzbudili svým kázáním zájem slovinských posluchačů o založení kláštera. V něm zanechali Heřmana jako převora a pokračovali do českých zemí. Česlav do Prahy, kde založil dominikánský konvent při kostele sv. Petra Na Pořičí. Hyacint s Jindřichem zamířili do Olomouce, kde založili klášter při kostele Nejsvětější Trojice. V něm zůstal převorem Jindřich.

Hyacint, který ctil obzvláště Pannu Marii jako Matku Boží a toužil připodobňovat se svatým, o nichž četl, pokračoval hlásáním evangelia ve Slezsku. V Krakově a v dalších čtyřech městech založil dominikánské kláštery. Se zakládáním klášterů zprvu začal na severu v Gdaňsku a je zaznamenáno i v Pomořanech. S hlásáním Božího slova pak postupoval podél Visly na Východ. Jeho evangelizační působení je zaznamenáno ve Skandinávii, Litvě a Rusku. Šíření evangelia tímto směrem bylo stěžováno mongolskými vpády. Po čtyři roky byl jeho působištěm Kyjev. Z tohoto sídla podnikal i delší misijní cesty. V legendárním vyprávění se hovoří o tom, jak při útoku Tatarů zachránil z kostela monstranci a poněkud těžší sochu Panny Marie, s nimiž překonal Dněpr.

Legenda popisuje více zázraků na jeho přímluvu. První z nich se stal v Římě 14. 2. 1218 a to před očima krakovského biskupa a Česlava, když se k velkému zármutku kardinála Štěpána zabil jeho synovec Napoleon pádem z koně. Na Hyacintovo slovo byl přenesen do kláštera sv. Sixta, kde k němu Hyacint přišel, srovnal mu zlomené kosti a žehnáním kříže ho přivedl zpět k životu. Později skrze modlitbu navrátil život ve Visle utopenému Petrovi z Plešova. Tyto návraty do života byly náhlé a dokonalé. Druhému vzkříšení byl přítomen pozdější krakovský biskup Prandota i větší skupina lidí. V roce 1224 uzdravil vznešenou Juditu z Kostelce postiženou mrtvicí, pro kterou nemohla mluvit. V roce 1244 se prý na jeho modlitbu dostalo daru zraku slepým dvojčatům paní Vislavy. Další zázračná pomoc se týkala uštknutého muže. Pověst jako kněze nejen svatého života, ale i zázraků, přispěla později k jeho svatořečení na rozdíl od později blahořečeného Česlava.

Česlav, po návratu do Polska, založil klášter ve Vratislavi a stal se v něm převorem. Žil asketicky a do svých 60 let se zříkal masitých pokrmů. V roce 1232 se na čtyři roky stal druhým polským provinciálem. Vedle polských krajů navštěvoval české země, Sasko, Lužici, Pomořany i Prusko. Na svých cestách přiváděl pohany k víře, hříšníky ke kajícnosti. Do polské řádové provincie, na jejímž založení se Česlav podílel, patřily do r. 1301 i české země. Řeholní oděv z Česlavových rukou přijala při vstupu do třetího řádu i sv. Zdislava. Česlav s Boží pomoci v r. 1241 uchránil město Vratislav před Tatary. Zemřel ve Vratislavi v 62 letech. Hyacint o 15 let a jeden měsíc později v Krakově.

Česlav byl blahořečen v roce 1713. A Hyacint svatořečen už v roce 1597.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Máme před sebou příklady důvěry a odhodlání ve službě pro Boha. Úsilí o ně bude předmětem mého předsevzetí, které nyní budu konkretizovat pro svou životní situaci. Po Česlavově příkladu si vytvořím i nějaké povzbuzující heslo, pomocí kterého chci překonávat své "já".

Bože, ty sis vyvolil kněze Česlava a Hyacinta, vynikající čistotou a horlivostí, a poslals je, aby upevňovali víru v různých zemích; na jejich přímluvu posiluj ve víře i nás, abychom přišli k Tobě, jedinému původci a dárci věčné spásy. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ceslaus /15.7. 1242/ et Hyacinthus, presb. Ord. Prædicat., /15.8. 1257/ (1242; 1257); Hedwigis de Hungaria (1399); martyres Scilitani (Carthagine): Speratus, Nartzales, Cittinus, Veturius, Felix, Aquilinus, L, m. Scilitan (180); Iusta et Rufina, virgo hispalien (asi 287); Marcellina, virgo mediolanensis (s. IV ex.); Alexius, homo Dei (s. IV.); Ennodius (521); Kenelmus (asi 812); Leo Pp IV. (855); Colmanus, peregrinus (1012); Zoerardus seu Andreas et Benedictus, eremita in Hungaria (asi 1031 a 1034); Teresia a Sancto Augustino (Maria Magdalena Claudina); Lidoine et XV soci (1791); Petrus) Gojdich, episcopus et martyr (1960); Hyacinthus, m. Amastride (ca. s. III); Theodosius, ep. Autissiodoren. (s. VI); Fredegandus (s. VIII)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský