Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Arnulf
Arnulphus, ep. Meten

18. července, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:640
Patron:sládků, mlynářů; vzýván za nalezení ztracených předmětů
Atributy:biskupské odznaky, brnění, ryba, prsten, poustevník

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Lay-St-Christophe u Nancy ve Francii, snad 13. 8. 582, v záznamech se ale rok neshoduje, uvádí se též přibližně o desetiletí dříve. Otec Oda byl šlechtického rodu germánského původu. Arnulf část mládí prožil ve vojsku. Potom se stal majordomem krále Theudeberta II. Sám byl ženat s Dodou a měl dva syny. Clodulfa a Ansegisela, který se oženil s Beggou, dcerou Pipina st., čímž se Arnulf dostal do přízně s rodem Karlovců.

Po dohodě s manželkou Dodou, která vstoupila do kláštera v Trevíru, se stal knězem. Svého významného postavení u franckého královského dvora se však nevzdal ani když r. 614 byl jmenován biskupem v Metz. Pro své postavení byl i vychovatelem Chlotarova syna Dagoberta.

Legendární vyprávění jsou dost pestrá. Uvádějí, že před přijetím biskupského úřadu si přál znamení o odpuštění hříchů. Tím mu mělo být navrácení prstenu, který hodil z mostu do řeky Mosely. A skutečně prý ve vylovené rybě, která mu byla připravována za pokrm, se mu prsten vrátil. Z dalších divů ve spojitosti s pověstí jeho svatosti bývá také uváděna přítrž šířícímu se požáru v době biskupské služby a pozdější uzdravování chlapce.

Arnulf nebyl duchovním takové povahy, jak by se dalo předpokládat podle udržovaného spojení se dvorem. Měl láskyplné otcovské srdce a vnímal potřebu pokání všeobecně i za svěřené stádo, pro potřebu usmiřovat a obnovovat narušené vztahy lásky. Proto nosil asketický spodní oděv a z lásky se postil. Nakonec v roce 629 dosáhl uvolnění z biskupského úřadu a rezignoval i z dalšího úřadu a v oděvu poustevníka začal žít v Remiremontu. Tam se věnoval modlitbě a péči o nemocné, zejména o ty, od kterých se ostatní odvraceli, o malomocné.

Po jeho smrti se biskup Abbo postaral o přenesení jeho ostatků do chrámu v Metzu.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Æmilianus, m. Dorostori (362); Fridericus, ep. Ultraiecten (838); Symphorosa, Crescens (s. III/IV); Arnulphus, ep. Meten (640); Simeon de Lipnica (1482); Maria Consolata Betrone, služebnice Boží (1946); Maternus, ep. Mediolanen. (s. IV); Philastrius (ante 397); Ruffillus (s. V); Theodosia (s. VIII); Bruno, ep. Signin. (1123); Ioannes Baptista de Bruxelles (1794); Tarsicia (Olga); Mackiv (1944)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský