Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Symach
Symmachus Pp

19. července, připomínka
Postavení:papež
Úmrtí:514

ŽIVOTOPIS

Byl synem Fortunátovým, původem ze Sardinie, ostrova v Tyrhénském moři, jihozápadně od Itálie. Stal se arcijáhnem a jako kandidát většiny římských voličů byl 22. 11. 498, po týdnu od smrti papeže Anastásia II., zvolen jeho nástupcem a vysvěcen v lateránské bazilice.

Situace se hned v začátku jeho pontifikátu vyostřila tím, že menší část duchovenstva a významná část senátu, která měla za kandidáta arcikněze Vavřince, nechtěla výsledek volby přijmout a v týž den byl z jejich popudu za římského biskupa u P. M. Sněžné vysvěcen i Vavřinec, který tím nastoupil cestu vzdoropapeže. Jeho strana, podněcovaná senátorem Festem, bojovala proti těm, kdo byli na straně papeže Symacha, i v krvavých bitkách. Z Ravenny do Říma přijel král Teodorich řešit situaci rozkolu ve prospěch papeže Symacha, který byl zároveň oficiálně nastolen a Vavřinec dostal biskupství v Noceře.

Symach na první biskupské synodě vydal po poradě nařízení, aby každý duchovní, který by za života papeže a bez jeho vědomí získával hlasy pro jeho nástupce či pracoval pro něj lstí, byl sesazen. Zakázal také všem laikům, i sebemocnějším, rozhodovat o církevních právech.

Sotva král Teodorich po půlročním pobytu odjel z Říma, Festus se začal opět činně angažovat v podrývavé činnosti proti Symachovi. U Teodoricha ho pak obžaloval, že prý neslaví velikonoce podle řádu, proviňuje se tak proti církevnímu předpisu, obvinil ho i z nečestnosti a neoprávněného odprodeje církevního majetku. K vystoupení proti papeži Symachovi se přidal i Vavřinec a tato nepřátelská strana vynutila na Teodorichovi poslání visitátora Petra z Altiny. Přitom visitovat papeže se příčilo všem církevním pravidlům. Poslaný biskup však byl na straně vzdoropapeže a papeže velmi sužoval. Také mu podle požadavku odpůrců odňal všechny římské kostely a církevní majetek. Papež byl proto odkázán jen na milosrdenství svých přátel.

V květnu r. 501 měla být konaná synoda za účasti 500 biskupů, z níž sešlo a druhá byla svolána na 1. 9. do kostela sv. Kříže. Papež však byl cestou na ni od nepřátelských senátorů přepaden. Podařilo se mu uniknout smrti a uchýlit se do svatopetrské baziliky. V ní pak prý žil po více let jako vězeň.

Synoda, která zasedala bez papeže, ho obhájila a vše mu mělo být navráceno. Vzdoropapež Vavřinec i visitátor Petr byli vyloučeni z církve. Senát se však rozhodnutí synodu nepodrobil a na výsměch povolal Vavřince do Říma, kde po čtyři roky panoval ze sídla u sv. Pavla za hradbami. Nechal se i portrétovat do řady papežských obrazů. Jeho stranu vedli senátoři Festus a Probinus. V čele papežské strany stál senátor Faustus. Duchovenstvo na straně papeže trpělo pronásledování.

V roce 505 poslal papež jáhna Dioskura do Ravenny k Teodorichovi se stížností na nesnesitelné římské poměry. Král pak rázně zakročil. Po odstranění onoho rozkolu se však záhy vzmáhal na východě jiný, prosazovaný císařem Anastásiem - monofysitismus. Císař ve svém provolání vyplísnil papeže, označil ho za nehodného a nespravedlivého k východní církvi. Symach mu odpověděl dopisem, v němž přehlížel urážky a obhajoval pravdu. Mimo jiné psal:

"Císař se stará pouze o světské záležitosti, hlava církve však o věci Boží. Jako císař přijímáš od církevního představeného křest a další svátosti, prosíš ho o modlitbu a požehnání, žádáš i o pokání. Cti v nás Boha a my budeme v tobě ctít Boha. Zahleď se, císaři, na dlouhou řadu těch, kteří od počátku křesťanskou víru pronásledovali! Padli, a pravé náboženství zazářilo tím mocněji, čím více bylo pronásledováno.." Symach mu připomenul také jeho smrtelnost i to, že ještě nikdo Církev nezastavil a že je bezprávím přát bludům svobodu s bohopoctou a katolíkům ji brát.

Pronásledování pravověrných katolíků ale v Cařihradě pokračovalo a mnozí přišli hledat útočiště do Říma. Papež Symach se také ujímal afrického duchovenstva pronásledovaného vandalským králem Trasimundem a posílal materiální pomoc.

V Galii a ve Španělsku byl v řízení církve pravou papežovou rukou arelatský arcibiskup Caesarius. Jako vůbec první obdržel papežské vyznamenání, kterým je pallium. Jedná se o bílou ramenní pásku z beránčí vlny, která vyjadřuje pravomoc i vznešenost pastýřského úřadu metropolity ve své provincii a jeho spojení s apoštolským stolcem v Římě

Papež Symach postavil a zvelebil mnohé stavby v Římě. O jeho velekněžství byla napsána krásná slova, že ač "bylo dobýváno lstí a zlatem mocných, zazářilo velkodušností horlivého velekněze." Ten, když po 15 letech a necelých osmi měsících pontifikátu zemřel, byl pohřben v podloubí před bazilikou sv. Petra.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Macrina, virgo (379); Epaphras (koncem I. stol.); Symmachus Pp (514); Stilla (asi 1140); Hermannus Stępieň et Achilles Puchala (1943); Epaphras; Macedonius, Theodulus et Tatianus (ca. 362); Dius, thaumaturgus (s. V in.); Aurea, virgo (856); Bernoldus seu Bernulphus (1054); Bernulphus (1054); Petrus Crisci (ca. 1323); Ioannes Plessington (1679)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský