Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Ezechiel
Ezechiel, propheta

23. července, připomínka
Postavení:prorok

ŽIVOTOPIS

Byl synem starozákonního kněze a předurčen ke kněžské službě. Velký zásah do života Izraelitů udělalo dobytí Jeruzaléma králem Nebúkadnesarem v roce 598 př. Kr. s násilnou deportací do Babylónu. Pravý důvod, že Bůh tuto situaci dopustil je třeba vidět nejen za nerozvážnou politikou judských králů, ale především za jejich přehlížením Hospodinova slova, na které nedbali a spolčovali se s pohanskými vladaři a národy. Zajetí pro ně bylo trestem za nevěrnost Hospodinu i cestou k nápravě.

Ezechiel byl odveden z Jeruzaléma do Babylónu r. 597 př. Kr. mezi prvními zajatci s králem Jójakinem. Teprve v babylónském zajetí, podle exegetů ve 30 letech (viz Ez 1,1), ve věku odpovídajícímu začátku lévijské nebo-li kněžské služby, byl povolán za proroka. V té době, pátý rok zajetí, kdy na Judejce už dopadala bezútěšná malomyslnost, žil mezi ostatními zajatci u průplavu Kebaru vedoucího z Eufratu jižně od Babylónu přes Nippur zase zpět.

K prorockému poslání byl Ezechiel povolán zvláštním zjevením Boží slávy. Ono nezvyklé vidění se v jeho životě pak opakovalo vícekrát. Byl poslán k lidem vůči Bohu vzpurným a tvrdého srdce (srov Ez 2,4) s povzbuzením, aby se nebál. Nesměl hledět na sebe, ale na Boží vůli bez ohledu na přijetí od lidí. Bylo řečeno, že život mezi nimi je bolestný a že lid v zajetí musí poučit o vině ještě před úplným zničením jeruzalémského chrámu. Jeho život musel odpovídat pověřenci Božímu a on se také vymanil ze způsobu dosavadního života a stal se lidu určitým znamením jak činy, tak svou osobou.

Po uskutečnění ohlášeného nevratného pádu zbytku Jeruzaléma začal utišovat zoufalství a předpověděl navrácení ze zajetí i obnovu Izraele s Jeruzalémem. V jeho viděních je mnoho eschatologického a jeho řeč o suchých kostech probuzených k životu (Ez 37,1-14) je předpovědí vzkříšení i obrazem rozptýlených Izraelců, kteří vypadají duchovně mrtví a bez naděje, ale stačí jim pozvednout zrak k tomu, v jehož moci je všechen život. Ezechiela si Bůh vyvolil, aby vyburcoval lid ze smrtelného spánku. Jeho zvěst vrcholí poukázáním na nový chrám, z něhož vytéká životodárný pramen.

O konci Ezechielova života Písmo nemluví. Podle legendárního podání byl zavražděn nějakým velmožem, kterému vytýkal modloslužbu.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Birgitta de Suecia (1373); Ezechiel, propheta ; Ioannes Cassianus (asi 435); Basilius Hopko, episcopus et martyr (1976); Valerianus, ep. Cimelen (ca. 460); Ioanna de Urbeveto (1306); Nicephorus a Iesu et Maria (Vincentius); Díez Tejerina et V socii*, Abilius a Cruce Ramos y Ramos*, Epiphanius a Sancto Michaele Sierra Conde*, Fulgentius a Corde Mari (1936); Germanus a Iesu et Maria (Emmanuel); Pérez Giménez et VIII socii*, Anacarius ab Immaculata Benito Nozal*, Iosephus a Iesu et Maria Osés Sáinz*, Iosephus Maria a Iesu Moriente Ruiz Martínez*, Iulius a Sacro Corde Mediavilla Concejero*, Laurinus a Iesu Crucifixo Proa (1936); Christinus Gondek (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský