Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





ct. Marie Consoláta Betrone
Maria Consolata Betrone, služebnice Boží

18. července, připomínka
Postavení:panna, mystička řeholnice OSCICap
Úmrtí:1946

ŽIVOTOPIS

Láska se stala jejím povoláním

Narodila se 6. 4. 1903 v Saluzzo v Itálii. Při křtu dostala jméno Pierina a po roce se s ní rodiče přestěhovali do Turína. Mystické zážitky začala mít již v dětství. Ten první měla po sv. přijímání 8. 12. 1916. Na otázku Ježíše, zda mu chce zcela náležet dala kladnou odpověď jako 13letá. Ve svém dospívání prý těžce bojovala o své povolání a prožila pak i období zkoušek.

Teprve ve 26 letech vstoupila do kláštera sester kapucínského řádu v Turíně. Tam přijala jméno Marie Consoláta. Při prvním duchovním cvičení jí Ježíš začal vést k neustálému úkonu lásky. Všechny nedostatky a překážející sklony měly z jejího života zmizet ve vytrvalém úkonu lásky. Jejím povoláním byla láska, jako u sv. Terezie z Lisieux v karmelitánském řádu. Také Marie Consoláta přinášela oběť za řeholnice i za kněze, kteří se zpronevěřili svému povolání. Nazývala je svými bratry a sestrami.

Její dílo bylo nazváno malou cestou lásky. Sebe i ty, kdo po ní jdou nazývá maličkými. Jde o dar Ježíšova Srdce toužícího rozhojňovat milost lásky. Pod nadpisem Chvála vykoupení v Synu, jsou v Bibli Ježíšova slova: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým."(Mt 11,25) Ježíš nesmírně žízní po lásce a výměně lásky. Lásku za lásku. Jsme povoláni do Božího království skrze čistou lásku.

Marie Consoláta se první zasvětila úkonu lásky spočívajícím ve vnitřní modlitbě srdce, stylizované ve slovech: "Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše!" Tato prosba stojící na lásce se vztahuje na všechny duše. Jde o podíl na plánu, v němž má Otec zalíbení. (Srov. Mt 11,26) V polovině prosince 1935 Ježíš Consolátě nařídil, aby napsala pro všechny duše, že ho v nitru Srdce zraňují mnohé dobré duše, často zasvěcené, úvahou nebo slovy vyjadřujícími nedůvěru a pochybnost ve věci vlastní spásy. Připomenul i slib ovečkám daný v evangeliu: "Já jim dávám věčný život: nezahynou na věky a nikdo je z mé ruky nevyrve."(Jan 10,28) Duše může jen z vlastní vůle přejít do ďáblova tábora.

Základ Ježíšových poučení Consolátě je uváděn ve třech zásadách: 1.Úsilí o neustálý úkon lásky srdcem. 2. Říkat lidem s úsměvem "ano" protože v nich vidíme Ježíše. 3. Na všechno, podle Boží vůle, odpovídat děkovným ano.

Marie Consoláta po deseti letech strávených mystickými zážitky a stálým úkonem lásky v Turíně, přešla při dělení přespočetné komunity do kláštera v Moriondo. Tam ve věku 43 let zemřela s pověstí svatosti. Její hrob se nachází v Moncalieri.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu si připomínat, že Ježíš žízní po lásce a po duších, a budu častěji opakovat v srdci vyznání lásky.

Bože, Tys povolal sestru Consolátu Betrone za horlivou ctitelku Božského Srdce, aby šířila ve světě nauku o „nepřetržitém úkonu lásky“ a uvedla v Církvi „malou cestu lásky“, prosíme Tě, abys ji oslavil na zemi, jako jsi ji už – jak doufáme – oslavil v nebi, aby svět poznal účinnost nové duchovní cesty k dokonalosti a posvěcení. Ať povzbuzeni jejím příkladem vytrvale milujeme Krista a jednou i my dojdeme k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

POZNÁMKA

Tato služebnice Boží nemůže být do beatifikace uctívána vlastní památkou, ale její připomínka je zde pro význam „malé cesty lásky“ i jako podnět k modlitbě za její beatifikaci, která přispěje k šíření úkonů lásky.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Æmilianus, m. Dorostori (362); Fridericus, ep. Ultraiecten (838); Symphorosa, Crescens (s. III/IV); Arnulphus, ep. Meten (640); Simeon de Lipnica (1482); Maria Consolata Betrone, služebnice Boží (1946); Maternus, ep. Mediolanen. (s. IV); Philastrius (ante 397); Ruffillus (s. V); Theodosia (s. VIII); Bruno, ep. Signin. (1123); Ioannes Baptista de Bruxelles (1794); Tarsicia (Olga); Mackiv (1944)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský