Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Eufrázie
Euphrasia, virgo in Thebaide

24. července, připomínka
Postavení:poustevnice
Úmrtí:s. V.

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze senátorské rodiny a její otec Antigon je uváděn jako příbuzný tehdejšího císaře Theodosia (379-393), který prohlásil křesťanství za státní náboženství. Eufrázii asi v pěti letech zemřel otec. O její 22tiletou matku, po níž měla jméno, se začal ucházet jeden z dvořanů, o kterého nestála. To byl pro ni důvod, aby se s dcerkou přestěhovala z Cařihradu do Egypta, kde vlastnily nějakou nemovitost. Před odchodem, ve snaze zajistit malé Eufrázii budoucnost a ochranu, zasnoubila ji s vědomím císaře s mladíkem ze spořádané rodiny.

V Thebaidě matka s malou Eufrázii navštívila klášter, ve kterém žily řeholnice asketickým životem po poustevnickém vzoru. Měla úmysl je obdarovat, ale představená vše, co nemělo sloužit k bohoslužbě, odmítla. Malou Eufrázii, vychovávanou v lásce ke Spasiteli, život sester nadchl a prý odmítla vrátit se s matkou domů. Matka ji nakonec svěřila Ježíši do ochrany a nechala v klášteře. Podle některých ve věku 12 let.

Po několika letech, když matka (připomínaná jako světice řeckou církví 11. 1.) zemřela, Eufrázie všechen zděděný majetek rozdala. Ohledně majetku v Cařihradu napsala císaři prosbu, aby ho rozdal chudým, sirotkům a pokud měl někdo vůči jejich rodině dluhy, aby mu bylo odpuštěno. Eufrázii bylo z Cařihradu připomenuto i její zasnoubení v dětství se synem jistého dvořana. Ona však na něj odpověděla: "Vyvolila jsem si nebeského chotě, Krista a nemohu tedy už patřit ženichu smrtelnému." Její přání a rozhodnutí bylo nakonec díky zbožnosti císaře respektováno.

Svým rozhodnutím se však nezbavila vnitřních pokušení, s nimiž musela zápasit a častěji se s nimi svěřovala matce představené. Čerpala u ní poučení, útěchu a v modlitbě získávala sílu ke skutkům sebezapírání. Pro většinu ostatních byla vzorem pokory, dobrotivosti a upřímné zbožnosti. Našla se však i sestra, která ze závisti ji osočovala, vytýkala přetvářku a jiné vymyšlené hříchy, včetně snahy dostat se na místo představené. Eufrázie však před ní poklekla s prosbou za odpuštění a o modlitbu. Došlo k tomu, že onu řevnivou sestru chtěla představená vyloučit, ale Eufrázie se za ni přimlouvala.

Martyrologium k životu Eufrázie dosvědčuje, že se pokorná, chudá a poslušná odebrala do pouště vést poustevnický život. Zemřela přirozenou smrtí někde v V. století, na přesnějším datu se hagiografové neshodují.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Christina, virgo et m. (století neznámé); Christina Mirabilis (1224); Sarbelius /Iosephus/ Makhlūf, memoria: 24.7., natalis: 24 dec. (1898); Euphrasia, virgo in Thebaide (s. V.); Boris et Gleb (1015); Cunegundis (seu Kinga), virgo (1293); Ludovica, religiosa (1503); Maria Pilar a Sancto Francisco Borgia (Iacoba) Martínez García, Teresia a Iesu Infante (Eusebia) García García et Maria Angela a Sancto Iosepho (Marciana) Voltierra Tordesillas (1936); Sigolena (asi s. VI.); Victorinus, m. Amiterni (ca. s. IV); Fantinus (s. IV); Declanus (ca. s. V); Balduinus (1140); Ioannes Tavelli de Tossignano (1146); Magi tres (1162); Antonius Torriani (1494); Nicolaus Garlick, Robertus Ludlam et Richardus Simpson* (1588); Iosephus Lambton (1592); Ioannes Boste (1594); Modestinus a Iesu et Maria (Dominicus); Mazzarello (1854); Maria a Mercede Prat (1936); Xaverius Bordas Pifererw (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský