Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Albert Jeruzalémský
Albertus, ep. Ptolemaiden.

14. září, připomínka
Postavení:biskup a patriarcha provincie
Úmrtí:1215
Patron:karmelitánů; Palestiny
Atributy:kříž, nůž (či jiný bodný nástroj), palma

ŽIVOTOPIS

Pocházel z diecéze Reggio Emilia v severní Itálii. Stal se řeholním kanovníkem sv. Kříže, později převorem a dlouholetým biskupem ve Vercelli. V 55 letech byl povolán za patriarchu Jeruzalémské provincie. Pro Saracény obsazený Jeruzalém vykonával své poslání z Akoonu. Vynikal uměním usmiřovat, byl spravedlivý a plný důvěry v Boží pomoc. Pro karmelitány napsal řeholi. Zemřel vražednou rukou při procesí v Akoonu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MOUDRÝ A SPRAVEDLIVÝ PATRIARCHA

Narodil se asi roku 1150 v Gualtieri v severní Itálii. Za jeho předky je označován převážně rod Avogadro, ale jsou udávána i hrabata Sabbioneta. Velmi mladý vstoupil do kláštera řeholních kanovníků sv. Kříže v Monatara. Asi ve 30 letech byl zvolen převorem a po čtyřech letech se z rozhodnutí papeže Luciuse III. stal biskupem. Roku 1184 v Bobbio a v dalším roce mu byla svěřena diecéze Vercelli, v níž působil po 20 let.

Vůči sobě byl přísný, ke služebníkům plný dobroty a mírnosti. Za nejzákladnější životní činnost považoval modlitbu. Modlitba i u mnoha jiných světců je považována za stejnou potřebu jako dýchání. Albert častěji zdůrazňoval, že vše se mu daří o to lépe, oč zbožněji prosil o Boží pomoc. Vynikal moudrostí a spravedlivým rozhodováním, proto se na něj obraceli nejen jednotlivci, ale i města. Zástupci znepřátelené Parmy a Piacenze si ho vybrali za smírčího soudce. Řešil i spor mezi papežem Klementem III. a císařem Bedřichem Barbarossou (Rudovousým).

V roce 1191 svolal významnou diecézní synodu, dle jejíhož vzoru se konaly další ve všech následujících stoletích. Po třech letech připravil stanovy pro kanovníky v Bielle a r. 1201 byl rádcem ve věci řehole humiliátů. V Sýrii a ve Svaté zemi, za dob útoků ze strany Saracénů, zatoužili po věhlasném pastýři z Vercelli. Po odstoupení kardinála Goffreda z úřadu jeruzalémského patriarchy, kanovníci od Božího hrobu zvolili na jeho místo Alberta. Papež Inocenc III. jejich volbu schválil Albertovým jmenováním a písemně ho 17.2 1205 požádal, aby volbu přijal. V listu mu psal, aby se nechtěl vyhnout namáhavému úkolu pro Toho, který pro něj snášel nevýslovné bolesti. V červnu mohl papež oznámit Albertovo vyslání jako papežského legáta pro Jeruzalémskou provincii. Albert obdržel koncem roku palium a do Palestiny se dostal až na začátku dalšího roku (1206). Tou dobou však Saracéni už měli Jeruzalém obsazený a mít zde sídlo papežského legáta nebylo možné. Albert se proto usadil v Akko, severně od Nazaretu. Statečně a s rozvahu přispěl k tomu, že nebyla Saracény obsazena celá Svatá země. Na žádost papeže vyjednával se sultánem výměnu zajatců a v Damašku jednal o uzavření míru.

V té době, mezi léty 1206 - 1209, přišel za biskupem Albertem Brokard (pam. 2. 9.), jako zástupce poustevníků z hory Karmel, s prosbou o napsání pravidel pro život jejich komunity. Vylíčil mu, jak se snaží o rozjímavý život v samotě s Bohem a Matku Boží chtějí mít za svou patronku. Albert velmi dobře pochopil význam této modlitební komunity a maje zkušenosti, udělil potřebné rady. Sepsal řeholi, která má v době psaní těchto řádků 800 let, a stále je nejen ve velké vážnosti, ale i praktikována v životě komunit současných karmelitánů. Biskupa Alberta Jeruzalémského, do jehož péče byla papežem vložena celá oblast i s horou Karmel, je nutno vidět jako Boží Prozřetelností poslanou autoritu pro komunitu karmelitánů.

Patriarcha Albert Jeruzalémský se na papežovo pozvání z 19. 4. 1214, měl účastnit IV. Lateránského koncilu (11. 11. 1215), ale než se dostal k odjezdu, byl v Akoonu, při průvodu o svátku Povýšení svatého Kříže, zavražděn. Byl proboden nožem nebo jiným nástrojem a vykonal to jistý představený křesťanského hospice jako "odpověď" na lásku, s níž ho dříve Albert napomínal. Ten představený vedl velmi špatný život a Albert ho nakonec musel sesadit, dle některých snad i vyloučit s církve.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Albert za svou důslednost při napomínání zaplatil životem. Tak viděno lidským pohledem. Z druhého pohledu byl za věrnost svému pastýřskému poslání a slibům odměněn věčným životem. Zamyslím se nad otázkou Albertova vzoru pro můj život, zejména ve věcech věrnosti a odpovědnosti za napomínání druhých.

Bože, Tys naplnil svatého Alberta svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Festum exaltatiónis Sant; Petrus, ep. Tarentasien (1174); Albertus, ep. Ptolemaiden. (1215); Notburga (1313); Claudius Laplace (1794); Maternus, ep. Colonien. (post 314)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský