Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Jindřich de Ossó y Cervelolo
Henricus de Ossó y Cervelló

27. ledna, připomínka
Postavení:kněz a zakladatel řádu SST
Úmrtí:1896

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Katalánie (Španělsko). Stal se knězem a získal prý pověst apoštola míru a křesťanské lásky. Přitom proti těm, kteří šířili protináboženskou propagandu a chaos, bojoval jak tiskem tak zakládáním náboženských společností. Jeho iniciativa vycházela z hluboké víry a opravdové modlitby. Papež při blahořečení zdůraznil jeho umění sladit aktivní život s kontemplativním, věrnost katolickým zásadám, vytrvalost při evangelizaci, pokoru a horlivost v úsilí o Boží oslavu i spásu duší. Označil ho za geniálního učitele náboženství a jednoho z největších katechetů 19. století. Jindřich de Ossó založil tři tereziánské společnosti a dá se říci, že mu nejvíce ležela na srdci starost o dobrou výchovu mládeže.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

GENIÁLNÍ KATECHETA

Narodil se 16. 10. 1840 ve Vinebre v provincii Tarragona v Katalánii ve Španělsku. Jeho matka Mihaela Cervelló si přála mít z něj kněze. Otec Jakub Ossó z něj chtěl mít obchodníka a kupce. Jindřich tedy odešel do Quinto de Ebro poblíž Zaragozy, aby se v otcově podniku zaškolil do kupeckého podnikání.

V roce 1854 začala v taragonské provincii řádit cholera, která zasáhla i Jindřichovu matku. Když ani ne 14letý Jindřich přispěchal k jejímu smrtelnému lůžku, vymohla na něm ještě slib, že bude usilovat o kněžské povolání. On pak zápasil mezi plněním slibu a rozhodnutím otce. Aby se vyhnul konfliktu s ním, rozhodl se tajně odejít na Montserrat, aby poblíž mariánské svatyně vedl poustevnický život. Byl však z otcova podnětu příbuznými vypátrán a vrácen domů. Přistoupil na to, že znova neuteče pod podmínkou, že bude moci splnit slib daný matce. Po studiích v Tortose a v Barceloně byl 28. 9. 1867 vysvěcen na kněze. Pro jeho znalosti ho biskup ustanovil profesorem v tortosském semináři. Vedle výuky matematiky a fyziky se navíc věnoval výuce náboženství. Otec biskup mu pak umožnil více rozvíjet talent v oblasti katechetiky. Jindřich vypracoval katechetické dílo, které bylo vydáno v roce 1872 a pustil se do polemických článků v některých časopisech. Uváděl v nich věci, týkající se náboženství, na pravou míru. Do redakční práce se pustil již roku 1870 založením týdeníku El Amigo del Pueblo" a vydával i časopis "Revista Teresiana". V něm se dělil o osobní duchovní zkušenosti a zabýval se i naukou sv. Terezie z Avily.

U časopisu však jeho publikační činnost nekončila. Po roce 1873 sepsal knížku pro členy Tereziánského arcibratrstva, které v tomtéž roce založil. Podle toho, že za jeho života dosáhla patnácti vydání a po smrti dvaceti pěti vydání, můžeme posoudit nejen její úspěšnost, ale i zájem o členství v arcibratrstvu. Kniha obsahovala denní čtvrthodinové meditace, které se členové arcibratrstva rozhodli denně konat. Prakticky se jednalo o společnost sv. Terezie od Ježíše s cílem: poznat Ježíše, zamilovat si ho a vše činit tak, aby ho i jiní poznali a zamilovali si. Tak tuto tereziánskou společnost představil papež při kanonizaci jejího zakladatele.

Jindřich de Ossó si podle slov papeže Jana Pavla II. uvědomil, že láska k Ježíši Kristu musí být centrálním bodem jeho činnosti, a to taková, která lidi podmaňuje a získává je pro evangelium. Tato láska mu byla hnacím motorem, silou, s níž se obětoval pro ty nejubožejší děti, mladé dělníky a všechny ostatní lidi.

V souvislosti s burcováním k apoštolátu Jindřich de Ossó prohlásil: "Svět byl vždy takový, jakým ho učinily ženy. Zformujte tedy samy tento svět podle příkladu Panny Marie a nauky sv. Terezie." Těmito slovy kladl důraz na vychovatelský vliv žen a vyzvedl dva vzory, jejichž následováním by ženy byly schopné změnit svět. Apoštolátem žen se začal hned významněji zabývat. V roce 1876 založil druhou společnost jako kongregaci tereziánek se základy spirituality sv. Terezie z Avily, ale s cílem vyučovat náboženství a vychovávat mládež. Ta se na konci minulého století rozšířila do 15 zemí světa. Třetí jím založené náboženské společenství mělo prý za jeho života 130000 členů.

V počátku roku 1896 se cítil unaven a odešel načerpat nové síly do františkánského kláštera Espirito Santo v Gilet u Valencie. Jenže 27. ledna tam jeho srdce dotlouklo, ač mu bylo teprve 55 let.

Papež Jan Pavel II. Jindřicha de Ossó blahořečil 14. 10. 1979 a kanonizoval ho 16. 6. 1993 v Madridu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Jindřich de Ossó učil, že je třeba celý náš život připodobnit životu Ježíšovu a obléknout se v Krista (srov. Řím. 13,14). Máme se snažit "myslet jako Ježíš Kristus, cítit jako on, milovat jako on, mluvit jako on." Protože ztotožnění se s ním je mým úkolem, začnu na něm hned pracovat v tom nejjednodušším a nejpodstatnějším - tím je láska.

Bože, Ty jsi dal blahoslavenému knězi Jindřichovi de Ossó, aby spojil v obdivuhodnou jednotu ducha neustálé modlitby a život nevyčerpatelné apoštolské horlivosti; na jeho přímluvu nám dej, abychom také my žili v důvěrném společenství s Kristem a sloužili církvi svědectvím našeho slova a života. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z karmelitánského Propria k breviáři)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Angela Merici (1540); Vitaliánus (672); Henricus de Ossó y Cervelló (1896); Georgius Matulaitis (1927); Iulianus, m. Soræ (ca. s. II); Iulianus, m. prope Cenomanum (s. III); Devota (ca. 300); Marius, abbas (ca. 550); Theodoricus, ep. Aurelianen (1022); Gilduinus (1077); Ioannes, ep. Morinen. (1130); Manfredus Settala (1217); Rosalia du Verdier de la Sorinicre (1794); Ioannes Maria Muzei seu Senex (1887)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský