Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

blah. František Drzewiecki @
blah. František Drzewiecki

Used with permission of The Hagiography Circle


blah. Eduard Grzymala @
blah. Eduard Grzymala

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. František Drzewiecki a Eduard Grzymala
Franciscus Drzewiecki et Eduardus Grzymala

10. srpna, připomínka
Úmrtí:1942

ŽIVOTOPIS

František Drzewiecki se narodil 26. 2. 1908 ve Zduny poblíž města Lowicza v Polsku. Rodiče, Jan a Rozálie roz. Ziólovská měli menší hospodářství, v němž jim František, kterému přibyl větší počet sourozenců, musel později pomáhat. Přesto snil o kněžském povolání. Díky tomu, že ho po základní škole soukromě vzdělával kaplan Malinowský, nastoupil pak do čtvrté třídy gymnázia. Jako vzorný student pokračoval nějakou dobu v Lowiczi, odkud odešel do Zduňské Woli k orionistům. Po roční brigádě na přístavbě institutu a v jeho sekretariátě, nastoupil v r. 1924 do semináře orionistů. Velký vliv na něj měl Blažej Marabott, kterého formací kleriků v Polsku pověřil zakladatel nové kongregace Malého díla Boží prozřetelnosti, Alois Orione (s pam. 12. 3.).

František Drzewiecki byl v r. 1931 poslán na další studia do Benátek a pak do Tortony, kde jako novokněz 15. 8. 1934 složil věčné sliby do rukou otce Oriona. Před návratem do vlasti se dva roky věnoval postiženým a starým lidem v Janově. Ve Zduňské Woli potom působil jako profesor náboženství. Vynikal dobrotivostí, pečlivostí a etickým cítěním.

O prázdninách r. 1939 byl ve Wloclawku v "Malém Cottolengu" a za přechodu fronty pomáhal raněným. Zpovídal a těšil. Dělal i exercicie pro řeholnice. V listopadu 1939 byl společně s biskupem Michalem Kozalem (pam.26.1) a dalšími profesory semináře zajat a uvězněn v Ląnde. Pro těžké onemocnění strávil 10 týdnů ve wloclawské nemocnici. Od poloviny prosince byl vězněm číslo 22666 v Dachau. Zůstal plný lásky, byl hrdý na své kněžské povolání a vyzařoval hlubokou zbožnost. Trpěl těžkými omrzlinami a trvalým hladem. Jednoho dne skončil ve vozidle upraveném na plynovou komoru. Předpokládá se, že došlo ke spálení jeho ostatků v krematoriu. Zygmunt Podlejski jako datum smrti uvádí 13. 9. S ním, jako spolumučedníka, martyrologium připomíná Eduarda Grzymala, popraveného v plynové komoře 10. 8. 1942.

Eduard Grzymala pocházel z Podlesí v Kolodziąžu, kde se narodil 29. 9. 1906 Zdislavovi G. A Heleně roz.Wišniewské. Druhého dne byl pokřtěn v Sadowom.

Po absolvování obchodní školy ve Varšavě se r.1922 přestěhoval do Wloclawku. Tam o něj až do maturity, jako druhá matka, pečovala paní Jana Zalewská. Roku 1926 vstoupil do místního semináře, kde vynikal jako nejlepší. Byl pevného charakteru, překvapoval svými schopnostmi i neobvyklou pracovitostí a zbožností. Kněžské svěcení přijal 14. 6. 1931 a pak 4 měsíce působil v Tuliszkowé jako kaplan. V říjnu odešel studovat kanonická práva do Říma a po čtyřech letech se vrátil s doktorátem. Nastoupil jako kaplan v Lipně a pro konflikt se státními orgány byl přeložen do Konina. Jako profesor náboženství působil v tamním koedukačním gymnáziu (pro hochy i dívky), později v Kaliszi a od r. 1938 na gymnáziu ve Wloclawku. Byl zároveň ochráncem manželských svazků a sekretářem diecézní kúrie.

Se začátkem války se přestěhoval do Aleksandrowa Kujawského a pobýval u sester služebnic. V té době byl od biskupa ustanoven za generálního vikáře severní části diecéze. Až do zatčení gestapem pečoval o pronásledované kněze a pronikal i do věznic. Sám jako vězeň byl 26. 8. 1940 deportován do Sachsenhausenu. Odtud následovalo převezení do Dachau, kde vnitřně dozrával jako číslo 22644. Jeho pohroužení do modlitby a vyzařující svatost rozčilovaly dozorce, kteří pak pouštěli uzdu své nenávisti. V roce 1942, při promluvě ke spoluvězňům na svátek jména Ježíš, ho nachytali dozorci a téměř utloukli. Úplně bezmocný byl zapsán do transportu invalidů, který znamenal trest smrti. Do plynové komory ho však odvezli až 10. srpna.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Laurentius, diaconus et m. Romæ (258); Claudius Iosephus Jouffret de Bonnefont, Franciscus François et Lazarus Tiersot* (1794); Franciscus Drzewiecki et Eduardus Grzymala (1942); martyres Alexandri (257); Blanus (s. VI); Archangelus Piacentini de Calataphino (1460); Augustinus Ota (1622); Iosephus Toledo Pellicer (1936); Ioannes Martorell Soria (1936); Petrus Mesonero Rodríguez (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský