Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Julián Maunoir
Iulianus Maunoir

28. ledna, připomínka
Postavení:misionář TJ
Úmrtí:1683
Patron:bretonců, jezuitů a katechetů působících v lidových misiích na území Francie
Atributy:bretonců, jezuitů a katechetů působících v lidových misiích na území Francie

ŽIVOTOPIS

Pochází z Francie. Jako jezuita se stal lidovým misionářem v Bretani. K evangelizaci mezi prostým lidem používal průkopnické názorné metody. Vychoval mnoho nových misionářů, v Quimperu pro ně zřídil exerciční dům. Měl až kolem tisíce kněží se zájmem o spolupráci. Zemřel na misiích v Plévinu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

LIDOVÝ MISIONÁŘ

Narodil se 1. 10. 1606 v St-Gorgesde-Reintembaultu v severozápadní části Francie. Vyrůstal v rolnické rodině a základní vzdělání získal u jezuitů v Rennes. Studoval filosofii společně s Izákem Jogues, který se připravoval na misie v Kanadě. Vedle jeho vlivu přispěly i zprávy z indických a japonských misií k tomu, že se rozhodl v 19 letech vstoupit do řádu, aby se stal misionářem.

Po dokončení studia byl Julián představenými řádu poslán do Bretaně učit u jezuitů v městě Quimper. Naučil se bretonsky a působil i jako katecheta mezi venkovskými dětmi. Po kněžském svěcení byl Julián Maunoir určen za lidového misionáře v Bretani, v chudém a nábožensky zaostalém kraji. Mnozí z tamních kněží neprošli dostatečnou přípravou na své povolání a zaměnili je za jinou práci. Charismatický kněz Le Nobletz používal originální misijní metody a Julián Maunoir měl obavy o správnosti svého misijního povolání. Těžké onemocnění mu ukončilo váhání. Pro slib, který Julián dal, ve svém náhlém uzdravení viděl Boží znamení a s velkou horlivostí se začal věnovat lidovým misiím. Na jeho náročné poslání se dost církevních představitelů dívalo s nedůvěrou, místní úřady mu nepřály a věřící na něj hleděli s neporozuměním.

Jezuité mu vybrali za pomocníka o 20 let staršího spolubratra, který bretonštinu neovládal. Juliána nic z toho neodrazovalo.

Konání misií probíhalo po jednotlivých farnostech, v každé asi měsíc. Bez velkého rozruchu osvobozoval lidi od praktik černé magie a satanismu. Mezi diecézními kněžími s ním spolupracovaly skupiny asi 20 duchovních. V průvodech a při liturgických slavnostech vystupovali společně, v katecheticko-misijním programu měli úlohy rozdělené podle rozdílnosti skupin a konkrétních potřeb. Jako katechetické pomůcky používal originální symbolické obrazy, po léta připravované inspirátorem. Otázky týkající se katechetických zásad formuloval Julián do podoby veršů, které se v jednoduchém nápěvu daly zpívat. Ke katechezi využíval i hraných divadelních scén.

Po deseti letech působení zemřel jeho pomocník a P. Michel Le Nobletz, po němž Julián převzal odpovědnost za misie, zemřel o dva roky dřív, r. 1652. Julián pak dalších 30 let úspěšně vedl misie, vychovávaje přitom z místních kněží i pokračovatele díla duchovní obnovy obyvatel země. Po obědě i po večeři konával osobní konference pro kněze. Získal uznávané jezuitské učitele a šiřitele exercicií, kněze Jeana Rigoleuca a Vincenta Hubyho, který založil první exerciční dům ve Vannes. K výsledkům misijní obnovy patřil i exerciční dům v Quimpere.

Za lidového povstání proti státní administrativě r. 1675, se snažil o smířlivé řešení napětí. Úspěch nebyl dostatečný a po potlačení vzbouřenců mnohé ze svých věřících doprovázel na popraviště.

Ač měl 76 let, nepolevoval v misijní práci a v lednu pokračoval v diecézi quimperské, ve farnosti Plévin. Tam se k vyčerpání přidala nemoc a zemřel.

Plévinští věřící po sporu s Quimperským biskupem, který chtěl uložit misionáře v katedrále, připravili Juliánovi s velkou láskou důstojný pohřeb ve své obci. Papež Pius XII. ho 29. května 1951 prohlásil za blahoslaveného a jezuité slavili jeho památku 2. 7. Podle nového martyrologia je opět památka v den Juliánova úmrtí.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Každý z nás máme prostor pro misijní působení mezi lidmi, kteří nás obklopují a podle víry nežijí. Pro mnohé je Bůh dokonce mýtickou nebo pohádkovou bytostí. Možná pro většinu je jeho připomínka drážděním nebo výčitkou, překrývanými nevšímavostí nebo pohrdáním naší vírou. Přesvědčivost může přinést pouze vynalézavá láska vůči druhým. Na ni se tedy zaměřím, protože bez ní se nemohu stát solí země a světlem světu, kterým podle evangelia má Ježíšův učedník být. (viz Mt 5,13)

„Bože, Tys povolal svatého Juliána Maunoira, aby v Tvé církvi ukazoval cestu ke spáse; dej ať povzbuzeni Jeho příkladem následujeme Krista a jednou i my dojdeme k Tobě Skrze Krista, našeho Pána. Amen“ (závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Thomas de Aquino (1274); Iulianus Maunoir (1683); Iosephus Freinademetz (1908); Ioannes, presb. apud Lingones (ca. 554); Iacobus, eremita (s. VI); Iulianus, ep. Conchen (ca. 1207); Bartholom, relig. Ordo Camald (1224); Iulianus Maunoir (1683); Iosephus Freinademetz (1908); Maria Aloysia Montesinos Ordu (1937); Olympia (Olga) Bida (1952)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský