Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

blah. Florián Stępniak @
blah. Florián Stępniak

Used with permission of The Hagiography Circle


blah. Josef Straszewski @
blah. Josef Straszewski

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Florián Stępniak a Josef Straszewski
Florianus Stępniak et Iosephus Straszewski

12. srpna, připomínka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:1942

ŽIVOTOPIS

Florian Stępniak pocházel z vesnice Żdżary poblíž Nového Města nad Pilicou v Polsku. Rolníku Pavlu Stępniak a Anně roz. Misztalové se narodil 3. 1. 1912 a druhého dne byl pokřtěn jménem Josef.

V útlém dětství mu matka zemřela a otec se znovu oženil. Josef měl ke konci základní školy dvě touhy: pokračovat ve studiu a stát se kapucínem. Obě se mu splnily. Vystudování střední školy v Łomżi mu umožnili kapucíni na své koleji. Pokud se mu něco hned nedařilo, byl velmi vytrvalý, upřímný a veselý kamarád. Po maturitě vstoupil ke kapucínům do řádu. Někde se však uvádí, že již dříve byl terciářem řádu a noviciát v klášteře začal až 14. 8. 1931, kdy teprve přijal i řeholní jméno Florián. Po roce složil sliby dočasné a za další tři roky sliby věčné. Mezi tím vystudoval filosofii a pokračoval studiem teologie v Lublinu. Kněžské svěcení přijal 20. 6. 1938. V dalším roce ho zastihl počátek světové války opět v Lublinu, kde se věnoval biblistice. Věren svému povolání působil mezi nejpotřebnějšími i po příchodu Němců a sám odvážně pohřbíval mrtvé. Gestapo ho s dalšími zatklo 25. 1. 1940 a na necelý půlrok uvěznilo v místním zámku. Další zastávkou jeho křížové cesty byl koncentrační tábor Sachsenhausen a v polovině prosince téhož roku se dostal do tábora v Dachau. Tam trpěl coby číslo 22738. Měl vyšší vzrůst a protože hodně trpěl hladem, ztrácel na váze a onemocněl. Přesto si zachovával pověstný františkánský humor, pro který o něm bylo řečeno, že "byl sluncem celého nešťastného baráku." Byl to barák "invalidů" - odsouzených k smrti. Přeřadili ho do něj jako rekonvalescenta, poté co se vzpamatoval z nemoci. Florian Stępniak byl 12. 8. 1942 zařazen do transportu s plynovou komorou a usmrcen asi v okolí Mnichova. Jeho tělo pak bylo zřejmě spáleno v táborové kremační peci. Rodičům přišlo z koncentračního tábora oznámení, že jejich syn Josef zemřel následkem angíny a velkoryse byl přiložen jeho hábit.

Josef Straszewski byl další polský kněz, který byl ve stejný den jako Florian v koncentračním táboře v Dachau mezi "invalidy" vybrán a naložen do likvidačního transportu. Zřejmě téhož dne stejně usmrcen.

Byl narozený 18. 1. 1885 ve Wloclawku. Tam absolvoval i tři ročníky gymnázia a po externí zkoušce z filologie v Plocku, se do Wloclawku vrátil ke studiu teologie. Kněžské svěcení přijal 18. 6. 1911. Pak jako kaplan vystřídal působiště v Rozprzy, Boroweň, Krzepice, načež se vrátil do Wloclawku a vedle působení v katedrále vyučoval v obchodní škole jako profesor náboženství. Od biskupa byl dále pověřen vytvořením nové farnosti na periférii města. Jeho farníky se stali chudí a morálně zanedbaní obyvatelé, pro které vystavěl neobarokní kostel. Býval trochu naivní a měl těžkosti s udržením pořádku, ale vše svěřoval Bohu. Horlivě působil do 7. 11. 1939, kdy byl gestapem vsazen do městského žaláře. V něm vydržel do dubna 1941 než ho přemístili do koncentračního tábora v Dachau. Pro gestapo se stal pouze číslem 24545. Svůj život obětoval za Církev a za vlast. Zcela vyčerpán skončil ve zmíněném transportu.

Papež Jan Pavel II. oba mučedníky blahořečil 13. 6. 1999 mezi 108 dalšími Poláky umučenými za II. světové války.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioanna Francisca Frémiot de Chantal (1641); Euplus (304); Anicetus et Photius (s. IV); Innocentius Pp XI (1689); Victoria Díaz y Bustos de Molinaw (1936); Sebastianus Calvo Martínez et VI socii: Gregorius Chirivás Lacambra, Iosephus Pavón Bueno, Nicasius Sierra Ucar, Petrus Cunill Padrós, Venceslaus Clarís Vilaregut, Antonius Perulles Estívill (1936); Florianus Stępniak et Iosephus Straszewski (1942); Carolus Leisner (1945); Muredachus (ca. s. V); Lelia (s. V); Herculanus, ep. Brixien. (s. VI); Porcarius et socii (ca. s. VIII); Carolus Meehan (1679); Petrus Jarrige de la Morelie de Puyredon (1794); Flavius (Atilanus); Argüeso González (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský