Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Eusebius
Eusebius, ep. Vercellen

2. srpna, nezávazná památka
Postavení:biskup
Úmrtí:371

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze Sardinie a studoval v Římě. Ve Vercelli se stal r. 345 prvním biskupem. Osvědčil se ve výchově duchovenstva. Trval na pravověrnosti a byl proto ve vyhnanství a týrán od ariánů. Trpěl příkoří v Palestině, v Malé Asii i v Egyptě. Roku 362 se vrátil a pokračoval v práci na obnově víry v Itálii.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ZASTÁNCE KRISTOVA BOŽSTVÍ MEZI ARIÁNY

Narodil se na ostrově Sardinii asi r. 283. Do Říma přišel asi už jako dítě s ovdovělou matkou Restitutou. Při studiích mu byl přítelem spolužák, z něhož se později stal papež Libérius. Za Silvestra I. byl lektorem, po vysvěcení na kněze učil a r. 345 se stal prvním biskupem ve Vercelli v Piemontsku. Mimořádné úsilí věnoval výchově duchovenstva, jednotné liturgii a řeholnímu životu v diecézi.

Jako první na Západě začal spojovat způsob řeholního života s kněžským a s duchovenstvem žil ve společném domě, usilujíc o stálou formaci. Sv. Ambrož podal svědectví, že z komunity Eusebia z Vercelli vyšlo hodně vynikajících kněží i svatých biskupů.

Ariova hereze, popírající Kristovo božství, se začala šířit i na Západě a císař Konstantin II. se postavil na Ariovu stranu. Proto z jeho vůle na synodě v Arles r. 355 došlo k odsouzení patriarchy Atanáše, jehož sesazení Eusebius odmítl podepsat. Dokonce už před jednáním chtěl získávat podpisy biskupů pod nicejské vyznání víry, ale biskup, který stál při císaři, mu je vytrhl. Za svůj "zatvrzelý" pravověrný postoj ho císař poslal do vyhnanství, kde byl od ariánů týrán a vězněn. Po šesti letech ve Skytopoli v Palestině byl odvlečen do Kappadocie a do Horního Egypta. Své útrapy nabízel jako oběť za jednotu církve a čistotu víry.

V listě z exilu zapřísahal věřící svého stáda, aby střežili pravou víru, žili ve svornosti, setrvávali na modlitbách a pamatovali i na něj.

Roku 362 za císaře Juliána Odpadlíka se vrátil do své diecéze a horlivě pokračoval v pastýřské činnosti. O dva roky později svolal poradu italských biskupů a s Hiláriem se pokoušel zasahovat i proti ariánskému působení v Miláně.

Sv. Ambrož napsal o Eusébiovi a biskupech podobně za Konstantina II. poslaných do vyhnanství: "Každé místo, kam se dostali, zdálo se jim rozkošné. Nic jim nechybělo, protože oplývali bohatstvím víry. Byli chudí, nemaje hmotné prostředky k živobytí, obohacovali další lidi milostmi. Zkoušeni byli nucenými posty, nesnázemi, vězením i nespavostí, ale umořeni přece nebyli. V slabosti nabývali síly. ...Nepodlehli třeskuté zimě, protože je hřál duch zbožnosti. Nebáli se okovů, jelikož Kristus je zbavil vazeb hříchů. Nežádali si ujít smrti, neboť byli přesvědčeni, že s Kristem vstanou z mrtvých."

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Oběť za duchovní dobro pro druhé mohu přinášet i já. Může jít o vše obtížné, co mne v životě potká i o různá odřeknutí a půst. Přinesu dnes nějaký sebezápor a modlitbu za jednotu a šíření pravé víry.

Bože, Tys posiloval svatého biskupa Eusebia, aby neohroženě hlásal a hájil víru v božství Tvého Syna; prosíme Tě, dávej i nám sílu, abychom si zachovali tuto víru neporušenou a žili s Tvým Synem v trvalém spojení. Neboť On s Tebou Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Eusebius, ep. Vercellen (371); Petrus Iulianus Eymard (1868); Petrus Iulianus Eymard (1868); Zephyrinus Giménez Mallaw (1936); Ioanna, mater s. Dominici (s. XIII in.); Stephanus Pp I (257); Philippus a Iesu Munárriz Azcona, Ioannes Díaz Nosti et Leontius Pérez Ramos (1936); Rutilius (ante 212); Centolla (s. inc.); Betharius (ca. 623); Maximus, ep. Patavin. (s. III/IV); Serenus, ep. Massilien. (post 601); Petrus, ep. Oxonien (1109); Franciscus Calvo Burillo (1936); Franciscus Tomás Serer (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský