Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Benedikt, Jan, Matouš, Izák a Kristin
Benedictus, Ioannes

25. srpna, nezávazná památka
Postavení:mniši a mučedníci
Úmrtí:1003
Patron:Polska, Čech a Moravy

ŽIVOTOPIS

Benedikt a Jan byli kněží benediktinského řádu z Itálie, kteří na přání Boleslava Chrabrého a císaře Oty III. přišli r.1001 do Polska. V poustevně poblíž Poznaně se učili slovanskému jazyku a tam se k nim připojili Poláci Matouš a Izák. Po vystavění malého kláštera i kuchař Kristin. V době přípravy na misijní působení a vyčkávání papežského pověření byli povražděni lupiči. I když breviář jmenuje všech pět svatých, nové martyrologium v r. 2001 vynechává Kristina.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PĚT POVOLANÝCH

Benedikt z dnešní skupiny mučedníků se narodil v Beneventu poblíž Neapole. V mládí se stal kanovníkem tamní katedrály a dobrým knězem. Pro touhu po kajícím životě řeholníků vstoupil do kláštera sv. Salvatora. Chtěl však žít v přísnějším odříkání a tak mu bylo dovoleno poustevničení na hoře Soracte (pozdější S. Silvestro). Po třech letech byl odvolán zpět a asi brzy nato mu bylo umožněno doprovázet opata Romualda (s pam. 10. 6.) do Monte Casina a pak do Říma. Odtud se vraceli do Ravenny, blízko které v perejské pustině vznikala Kamaldolská družina. Jednalo se o přísnější formu benediktinského řádu (jeho větev), kterou se Romuald snažil všude propagovat. Zde se Benedikt seznámil s Brunem z Querfurtu (pam. 9. 3.) a s knězem Janem Gradenigem, pocházejícím z Vlach. Tito tři měli později v Polsku pokračovat v apoštolském díle sv. Vojtěcha.

Císař Ota III. byl při návštěvě Vojtěchova hrobu požádán knížetem Boleslavem Chrabrým o pomoc s povoláním pokračovatelů v započaté misii světce. Ota III. se pak rozhodl vybrat několik Romualdových žáků. Jako první byli do Polska vysláni Benedikt a Jan. Bruno měl napřed u papeže v Římě vyžádat apoštolské zplnomocnění k rozvinutí misijního působení. Benedikt a Jan cestovali přes Alpy a české území koncem r.1001.

Ota III. hned v lednu při tažení proti odboji v Římě zemřel a poté se rozmohly boje mezi knížaty. Situace Brunovi znemožňovala brzké vyřízení poslání v Římě a až se zpožděním dosáhl od papeže Silvestra II. pověření k misionářskému působení i s pravomocí představeného arcidiecéze.

To již Benedikt a Jan byli delší dobu usazeni na západní straně Poznaně (v místě pozdější Kaziměře) a učili se slovanskému jazyku. Kníže Boleslav jim tam dal postavit malý klášter. Připojili se k nim dva Poláci, bratři Matouš a Izák. Jako laik jim vařil Kristin.

Benedikt, po dlouhém čekání na Bruna a papežské pověření, vydal se mu naproti s odhodláním dojít až do Říma. Boleslav mu proto dal na cestu určité množství hřiven stříbra. Benedikt se však dostal do Prahy a odtud byl Boleslavem pro válečné nepokoje poslán zpět. Hřivny obdržené na cestu Boleslavovi vrátil. To však nevěděli lupiči, k nimž se doneslo, že Benedikt dostal od Boleslava hřivny. V noci ze čtvrtka na pátek 12. 11. 1003 přepadli klášter a všech pět obyvatel povraždili.

Čtyři z nich byli pohřbeni v kapli a laický kuchař někde v sousedství. Při hrobu mučedníků nechal Boleslav chrabrý vystavět větší klášter. Roku 1008 bylo všech pět mučedníků uznáno za polské patrony a v dalším roce jejich ostatky nechal kníže Boleslav přenést do Hnězdna. Tam se k nim dostal český kníže Břetislav I. a odvezl je do Prahy 25. 8. 1039. V r. 1046 je dostal do opatrování kapitulní kostel sv. Václava ve Staré Boleslavi. Z nich byly ostatky sv. Kristina (který v novém martyrologiu chybí) přeneseny kolem r. 1128 do katedrály sv. Václava v Olomouci za jejíhož patrona je udáván.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Při vstupu na věčnost je rozhodující láska, s níž jsme zde usilovali o službu bližním a Bohu. S touto myšlenkou chci ráno vzbudit předsevzetí a večer zpytovat své svědomí.

Bože, Tys povolal svatého Benedikta a jeho druhy (Jana, Matouše, Izáka a Kristina) k životu v bratrském společenství a chudobě, která byla zklamáním pro ty, kdo je mučili, jim se však stala cestou k věčné slávě; prosíme Tě, veď také nás, ať nezištně sloužíme Tobě i bratřím. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Benedictus, Ioannes (1003); Ludovicus, Tex Galliæ IX (1270); Iosephus de Calasanz (1648); Genesius, m. Arelate (asi kolem r. 286); Menas (552); Aredius (591); Gregorius, ep. Ultraiecten (775); Thomas Cantelupe (1282); Paulus Ioannes Charles (1794); Maria a Transitu Iesu Sacramenti Cabanillas, virgo (1885); (Methodius Dominicus Trčka*) (1959); Michael Carvalho, Petrus Vázquez (1624); Aloysius Urbano Lanaspa (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský