Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Aidan
Aidanus, ep. Lindisfarnen

31. srpna, připomínka
Postavení:biskup, misionář
Úmrtí:651
Atributy:jelen

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Irska. Na ostrově Iona (u západního pobřeží Skotska) vstoupil do kláštera a stal se mnichem. Zde byl vybrán do misií v Northumbrii, údajně místo bratra, který tam pro používání drsných metod selhal. Po přijetí biskupského svěcení odplul asi r. 635 na ostrov Lindisfarne (nazývaný též "Holy Island") v blízkosti pobřeží severovýchodní Anglie, podle přání tamního krále Osvalda. Svou laskavostí získával srdce lidu, kterému hlásal evangelium.

Vedle biskupského sídla a misijních stanic v širším okolí, založil v Lindisfarne klášter, v němž byli připravováni mladí Angličané pro misijní činnost mezi svými krajany. Dary, které klášter obdržel, sloužily k pomoci chudým a na vykupování otroků.

Pro přátelství a úctu prokazovanou králem, pohyboval se Aidan mezi urozenými a bohatými lidmi, ale sám žil v přísné chudobě a odříkání. Neustále se modlil, vynikal pokorou a laskavostí, zvláště k nemocným a potřebným. Podle legendy měl charisma zázraků a když král Penda zapálil v Lindisfarne královské sídlo, tak se na Aidanovu modlitbu obrátil i vítr a oheň uhasil.

Zbožného krále Osvalda roku 642 vystřídal stejně dobrý Osvin, který byl zavražděn 14 dní před smrtí Aidana. Tohoto biskupa sv. Beda Ctihodný označil za muže "pozoruhodné něžnosti, dobroty a přizpůsobivosti s vášnivou oddaností Bohu".


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Raymundus Nonnatus (asi 1240); Ioseph de Arimath (I.- II.s.); Paulinus, ep. Treviren (358); Aidanus, ep. Lindisfarnen (651); Andreas Dotti (1315); Petrus Tarrés i Claret (1950); Ioseph de Arimath (ca. 150); Edmigius (Isidorus); Primo Rodríguez, Amalius (Iustus); Zariquiegui Mendoza et Valerius Bernardus (Martianus); Herrero Martínezw (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský