Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Bronislava
Bronislava

29. srpna, připomínka
Postavení:mystička, řeholnice OPraem
Úmrtí:1259

ŽIVOTOPIS

Pocházela z polského šlechtického rodu Odrowonžů. Narodila se v prvním desetiletí 13. století v Kameni v opolském knížectví ve Slezsku. O přesnější době narození není shoda. Jejími rodiči byli Stanislav Prandota a Anna Gryfovna. Blah. Česlav a sv. Hyacint (pam. 17. 7.) jsou uváděni jako její bratranci, kteří asi r. 1221 vstoupili do dominikánského řádu.

Bronislava již v dívčím věku zahořela touhou po řeholním životě, otec však byl diskusím na toto téma nepřístupný. Uvádí se, že zarmoucené Bronislavě se při modlitbě zjevil Pán Ježíš, vyzýval ji k trpělivosti a přislíbil, že se stane jeho snoubenkou. K tomu nakonec došlo asi kolem jejích 17 let. Vstoupila do premonstrátského kláštera na předměstí Krakova, nazývaného Zwierzyniec (Zvěřinec).

Bronislava hned na začátku řeholního života pocítila, že její život bude ve znamení kříže. Než byla proniknuta jeho tajemstvím, jen pomalu se přizpůsobovala přísnosti v konventu a společnosti sester velmi rozdílných povah. K jejímu ztotožnění s křížem došlo v souvislosti s mystickým zážitkem na pahorku Sikornik v blízkosti kláštera, kde se jí zjevil ukřižovaný Kristus, který jí řekl: "Bronislavo, jako můj kříž bude tvým křížem, tak také moje koruna bude tvojí korunou."

Srdce Bronislavy planulo touhou po dokonalosti. Životopisci se shodují v tom, že ráda rozjímala o bolestném umučení Páně a žila mimořádně asketicky, vedle tuhých postů používala žíněný oděv i důtky k bičování svého těla. Provázel ji i dostatek vnějších křížů v podobě historických událostí.

Svůj organizační talent začala uplatňovat v roce 1224, kdy prý bylo přechodně v krakovském klášteře několik set sester a když bylo potřeba rozdávat léky, oblečení a potraviny. Mezi roky 1228 - 1232 prožíval Krakov boj o trůn mezi knížaty: Wladyslawem Laskonogim, Konradem Mazowieckim a Henrykem Brodatym.

Mnohem větší pohromou pro Krakov i klášter byl první tatarský vpád na začátku postní doby r. 1241. Město bylo dobyto, vypáleno a okolí vypleněno.

Zpráva o tažení Tatarů a o bezprostředním ohrožení přišla do kláštera při modlitbě sester s rukama vztaženýma ve tvaru kříže. Bronislava pozvedla kříž, který pak přitiskla k srdci se slovy: "Nebojte se ničeho, kříž nás ochrání." A odvedla sestry do podzemních chodeb pod klášterem. Zde měly zůstat schované. Budovu kláštera Tataři vydrancovali a zapálili. Zdivo se za požáru zřítilo a zavalilo sestry v podzemí. Legenda uvádí, že Bronislava třikrát zaťukala svým křížem na skalnatou stěnu a ta jim otevřela cestu na svobodu. Po zničení kláštera část sester hledala útočiště v nejbližším ušetřeném klášteře. Bronislava s hrstkou spolusester se usadila v ruinách svého kláštera, kde si postavily chatrče na přespání. Většinu dne se věnovaly chudým, nemocným a nespočetným obětem nájezdu Tatarů. Spiritualita těchto sester byla zaměřena na kříž a rostla solidaritou s utrpením druhých. Za života Bronislavy k obnově kláštera již nedošlo. Těžké podmínky, usilovná práce a infekční onemocnění při péči o nemocné vedly k završení jejího života.

Kníže Boleslav s manželkou Kunhutou získali 5. 6. 1257, což bylo dva roky před smrtí Bronislavy, Krakovu lokátorská práva na základě magdeburského. Bronislava zemřela na Sikorniku 29. 8. 1259, přibližně po 40 letech řeholního života.

Byla pohřbena v klášterní kapli a její pomoc za morové epidemie si vyprosili ctitelé. V roce 1612 byly její ostatky vyzvednuty a přeneseny k oltáři sv. Anny, který byl později věnován sv. Hyacintovi. Mnohé zázraky a milosti zde vyprošené, přispěly k oživení úcty sestry Bronislavy.

Papež Řehoř XVI. ji blahořečil 31. 8. 1839 s povolením veřejné úcty v krakovském arcibiskupství. Papež Pius IX. 7. 12. 1859 rozšířil úctu i na vratislavské arcibiskupství a Lev XIII. na celý premonstrántský řád, který slaví památku Bronislavy o den později než uvádí martyrologium. Původně byla stanovena na 1. 9.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

passio Ioannes Baptista; Sabina, titularis basilicæ in Urbe (s. inc (basilicæ: eccl. cond. aa. 422-432)); Sebbus (ca. 693); Medericus (ca. 700); Ioannes de Perusia et Petrus de Saxoferrato (1231); Bronislava (1259); Edmundus Ignatius Rice (1844); Maria a Cruce /Ioanna/; Jugan (1879); Dominicus Jędrzejewski (1942); Teresia Bracco (1944); Sancia /Ioannina/ Szymkowiak, virgo (1942); Euphrasiea Eluvathingal (1952); Adelphus (s. V); Victor. reclusus. (ca. s. VII); Richardus Herst (1618); Ludovicus Vulfilacius Huppy (1794); Constantinus Fernández Álvarez (1936); Franciscus Monzón Romeo (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský