Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Eufrázie Eluvathingal
Euphrasiea Eluvathingal

29. srpna, připomínka
Postavení:řeholnice z Kongregace Matky Karmelu
Úmrtí:1952

ŽIVOTOPIS

Nová světice Karmelu pochází z indického státu Keralá, kde se stala pátou blahoslavenou a šestou v Indii. Po dětství prožitém v ovzduší zbožnosti a po překonání otcových námitek vstoupila v 19 letech do kláštera Matky Karmelu. V 36 letech se stala představenou v Olluru. Vynikla v pokoře, obětavosti a lásce k bližním. Svůj život nabídla v oběť pro Boží lásku.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"ŽIVÝ SVATOSTÁNEK" INDIE

Narodila se 17. 10. 1877 ve vesnici Kattoor náležející do diecéze Trichur ve státu Kerala v Indii. Rodiče Anthony a Kunjeta ji při sv. křtu dali jméno Rosa (Růžena). Matka jí často vyprávěla o křestní patronce Růženě z Limy a ovlivňovala ji i svoji nemalou mariánskou úctou s hlubokou zbožností.

Již v dětství začala Rosa tíhnout ke způsobu života světců, jejichž příběhy ji v matčině vyprávění zaujaly. Toužila dosahovat podobných ctností, trpět pro Ježíše a stát se svatou. Ve věku devíti let měla prý vidění Blahoslavené Matky a následně se Pánu zcela obětovala.

Její rozhodnutí, stát se řeholnicí, narazilo na otcův odpor. Ten si představoval, že ji provdá do bohaté rodiny. Zbožnost Rosy, její posty a modlitby i náhlé úmrtí mladší dcery po čase otce obměkčily k souhlasu pro klášter v Koonammavu. Jednalo se o první domorodou kongregaci v Syro-Malabaru, s názvem: Kongregace Matky Karmelu. Rosa se v ní stala postulantkou 10. 5. 1897 a přijala jméno sestra Eufrázie od Nejsv. Srdce Ježíšova. Obláčku měla 10. ledna následujícího roku.

S pomocí Panny Marie si stále více osvojovala ctnosti pokory, blíženské lásky a odříkání. Jí také vděčila za zázračné uzdravení při vidění svaté Rodiny v době, kdy onemocněla a jednalo se o jejím propuštění z kláštera. Osvojila si heslo kongregace "Zůstaň sjednocena se mnou v kontemplaci a mně zasvěcená v činnosti" (srov. Jan 15,5) a v hlubokém sjednocení s Ježíšem nacházela schopnost dávat se druhým.

Věčné sliby složila 24. 5. 1900 s nevýslovnou radostí, že navždy patří svému Nebeskému Snoubenci. Po čtyřech letech byla jmenována novicmistrovou a svěřenkyním byla vzorem pokory, chudoby, pokání, poslušnosti a odevzdanosti do Boží vůle. S citem pro potřeby Církve přinášela oběti, konala skutky umrtvování a kajícnosti za obrácení schizmatiků a žádala novicky i děti, aby se za ně modlily.

Po sedmi letech péče o ně, v r. 1913, byla zvolena představenou kláštera St Mary v Olluru, který byl založen v den jejích věčných slibů. Vedení komunity svěřila Ježíšovu Srdci, jehož získanou sochu umístila ve středu kláštera a na jeho pomoc spoléhala při úkolech své funkce, kterou zastávala do roku 1916.

V klášteře St Mary setrvala téměř 48 let. Charakterizují jí přezdívky, které dostala. Místní lidé ji nazývali "Modlící se Matka" a její sestry ji přezdívaly "Živý Svatostánek". Vyzařovala prý Boží přítomnost, kterou v sobě nosila. Také byla označena za apoštolku eucharistie a růžence. Po celý život vynikala pokorou, skromností a láskou, zejména k eucharistii. Přijímala s největší ochotou utrpení, nedorozumění i odmítnutí pro Kristovu lásku. Od ukřižovaného Ježíše, který se stal jejím snoubencem v duchovním manželství, čerpala veškerou sílu.

Jejím duchovním vůdcem byl Jan Menacherry a nařídil jí, aby mu sdělovala vše ze svého duchovního života. Uchovával také její dopisy, které byly jeho nástupcem svěřeny představené kongregace karmelitek v Trichuru s prorockými slovy: "Budete je potřebovat". V procesu blahořečení byly použity jako autentické zrcadlo jejího duchovního života.

Matka Eufrázie zakončila svůj život v oběti pro Boží lásku a v dokonalé odevzdanosti 29. 8. 1952. V roce 1990 byl její hrob otevřen a ostatky byly přeneseny do kaple. Roku 2002 papež Jan Pavel II potvrdil Dekret o heroických ctnostech této Boží Služebnice a po čtyřech letech, 3. 12. 20006, byla blahořečena. Kanonizována byla 23. 11. 2014 papežem Františkem na náměstí sv. Petra v Římě.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Naším úkolem je žít vědomě v Boží přítomnosti a být nositeli Boží lásky. Jen tak budeme schopni vydávat svědectví, ke kterému jsme křtem svatým pověřeni. Sílu k svému obrácení budu hledat u eucharistického Ježíše.

Bože, Tys povolal svatou Eufrázii od Nejsv. Srdce Ježíšova, aby ho následovala v jeho chudobě, pokoře a lásce, ukazujíce cestu ke spáse; dej, ať povzbuzeni jejím příkladem následujeme Krista a jednou i my dojdeme k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

passio Ioannes Baptista; Sabina, titularis basilicæ in Urbe (s. inc (basilicæ: eccl. cond. aa. 422-432)); Sebbus (ca. 693); Medericus (ca. 700); Ioannes de Perusia et Petrus de Saxoferrato (1231); Bronislava (1259); Edmundus Ignatius Rice (1844); Maria a Cruce /Ioanna/; Jugan (1879); Dominicus Jędrzejewski (1942); Teresia Bracco (1944); Sancia /Ioannina/ Szymkowiak, virgo (1942); Euphrasiea Eluvathingal (1952); Adelphus (s. V); Victor. reclusus. (ca. s. VII); Richardus Herst (1618); Ludovicus Vulfilacius Huppy (1794); Constantinus Fernández Álvarez (1936); Franciscus Monzón Romeo (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský