CATHOLICA.CZ6. září  2010   

SVĚTCI K NÁM HOVOŘÍ ...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
ÚVODNÍ INFORMACE      VÝBĚR SVĚTCE PODLE MĚSÍCŮ
-


blah. Jakobín de Canepacci
[Iacobinus de Canepacci]

Datum:3. března, připomínka
Postavení:řeholní bratr OCarm
Úmrtí:1508


ŽIVOTOPIS
Narodil se roku 1438 v Piasca patřící k Crevacuore na území Piemontu v Itálii. Ve Vercelli vstoupil do kláštera karmeliánů jako laický bratr a zůstal jím po celý život. Byl pověřen službou sběrače almužen a vyobrazován je převážně s vakem na zádech. Vynikal heroickou láskou k chudým a pro ně se častěji zříkal i své porce denního jídla. Známa byla nejen jeho štědrost, ale také kajícnost, život v pokoře a v oddávání se modlitbě. Mimo dobové svědectví (např. ve spisu Collectanea od Giacomino Bale OCarm.) hovoří o tom i martyrologium.

Zemřel následkem morové nákazy a byl pohřben na zahradě konventu. Brzy však bylo rozhodnuto, aby byl přemístěn na důstojnější místo. Řeholníci však nesouhlasili s uložením ostatků do chrámového prostoru, protože byl jen prostým bratrem i když se za jeho života děly zázraky, zaznamenané později. Podle náhrobní desky ve zvonici konventu karmelitánů ve Vercelli, s údaji místa a roku narození i smrti, byl tam pohřben. Přes opakovanou snahu o nalezení se jeho tělo však nenašlo.

Papež Řehoř XVI. i přesto shledal dostatek důvodů, pro které 5.3. 1845 jeho kult schválil. či oficiálně uznal.


PŘEHLED SVĚTCŮ TOHOTO DNE PODLE MARTYROLOGIUM ROMANUM

Cunegundis, imperatrix (1033 / 1039); Iacobinus de Canepacci (1508); Fridericus, abbas in Frisia (1175); Marinus et Asterius (ca. 260); Catharina Drexel (1955); Liberatus Weiss, Samuel Marzorati et Michael Pio (Fasolus) da Zerbo (1716); Emetherius et Cheledonius (ca. s. IV.); Cleonicus et Eutropius (s. IV.); Titianus, ep. Brixien (ca. 526); Winwalœus (533); Arthellais (ca. 570); Anselmus, abbas (803); Petrus Geremia (1452); Petrus Renatus Rogue (1796); Teresia Eustochius (Ignatia); Verzeri (1852); Innocentius de Berzo (Ioannes); Scalvinoni (1890)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský