Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Mauricius Tornay
Mauritius Tornay

11. srpna, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:1949

ŽIVOTOPIS

Narodil se 31. 8. 1910 v La Rosiere u Orsieres v kantonu Wallis ve Švýcarsku. Od útlého dětství prožíval stále hlubší víru a již ve 12 letech se vstupem do kláštera zařadil mezi řádové kanovníky - augustiány založené Bernardem z Aosty (s pam. 15. 6.). V době svých filosofických studií, ve 25 letech, složil věčné sliby. Jeho touhou bylo působit jako misionář v Číně. Studium teologie mu bylo umožněno ve Wej-si v čínské provincii Jünnan na řádové misijní stanici. Současně se učil čínštinu a tibetštinu. Po ročním pobytu v Tibetu, přijal r. 1938 kněžské svěcení v Hanoji a pak dostal na starost výchovu nových misionářů ve Wej-si. Asi za dva roky byl ustanoven za faráře jediné tibetské farnosti - Yerkalo, která patřila k čínskému vikariátu Tatsien. Hned po nástupu mu pod pohrůžkou likvidace bylo nařízeno odejít ze země. On však setrvával i když mu dalajlámovi vyslanci vydrancovali dům a zopakovali hrozbu smrti. Teprve na naléhání biskupa odtud v roce 1941 odešel působit do čínské pohraniční vesnice Pame, odkud mohl udržovat písemný kontakt s tibetskými katolíky. Ve svém úsilí o umožnění návratu se vydal do Lhasy za dalajlámou prosit o edikt tolerance. Avšak za hranicemi, ve vesnici To Thonk, skončil v 39 letech mučednickou smrtí. Při brutálním napadení nájemnými vrahy zahynul i Doci, který ho doprovázel. Oba byli přepraveni a pohřbeni na misijní stanici v Atuntze.

Mauricius Tornay byl v Římě 16. 5. 1993 blahořečený papežem Janem Pavlem II.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Clara de Asisio (1253); Tiburtius, m. Romæ (s. III/IV in.); Susanna, titularis basilicæ in Urbe (století neznámé); Mauritius Tornay (1949); Ioannes Henricus Newman (1890); Alexander Carbonarius (s. III); Equitius (ante 571); Gaugericus (ca. 625); Rufinus, ep. Asisien. (ca. s. IV); Cassianus, ep. Beneventan. (s. IV); Rusticola (632); Ioannes Sandys, Stephanus Rowsham et Gulielmus Lampley* (1586,1587 et 1588); Taurinus, ep. Ebroicen. (ca. s. V); Attracta (s. V); Ioannes Georgius Rhem (1794); Carolus Díaz Gandía (1936); Raphael Alonso Gutiérrez (1936); Michael Domingo Cendra (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský