Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Jan Berchmans
Ioannes Berchmans

13. srpna, připomínka
Postavení:řeholník TJ
Úmrtí:1621
Patron:mládeže, obzvláště studující, všech přisluhujících u oltáře
Atributy:kniha, kříž, růženec, lebka, mariánský obraz

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Diestu. V 17 letech vstoupil do jezuitského řádu a po dvou letech byl poslán na studia do Říma. Byl vzorem veselého světce, jehož úsilí o svatost vycházelo ze tří bodů: vztah k Matce Boží, vztah k eucharistii a vztah k důslednosti v zachovávání jak podstatných, tak drobných pravidel (svého řádu), k nimž se zavázal. Zemřel ve 22 letech v Římě. V řádu Tovaryšstva Ježíšova je jeho památka slavena 26. 11., avšak martyrologium ji připomíná v den jeho smrti a vstupu do nebe.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

POKORA VESELÉHO SVĚTCE

Narodil se 13. 3. 1599 v Diestu v Brabantsku, dnešní Belgii. Měl čtyři sourozence a v jeho 9 letech jim matka Eliška těžce onemocněla. Otec Jan byl obuvník a malý Jan se snažil co nejvíce doma pomáhat a hodně času trávil u matčina lůžka. Cestou do školy i ze školy se denně stavoval za svátostným Spasitelem. Měl nadání i srdce plné lásky, kterou živil přinášením různých obětí a odříkáním.

Rodiče, aby podpořili jeho touhy a schopnosti, zajistili mu vzdělání u místních premonstrátů pod vedením o. Petra Emmericha. Ač mezi chovanci konviktu velmi vynikal, musel z finančních důvodů vzdělávání přerušit. Boží Prozřetelnost mu však našla další cestu přes kanovníka dr.Froymonda, který pro svůj věk potřeboval posluhu. Jan mu ji rád poskytl a otec kanovník mu umožnil studium latiny na gymnáziu v Mechlíně. To po dvou letech převzali jezuité a nadanému studentu po vyrovnávacích zkouškách umožnili pokračování ve vyšším ročníku.

Jan v Mechlíně vedl i Mariánskou družinu a k Panně Marii měl velmi vřelý vztah. Před jejími svátky se postil, k její cti udělal slib trvalé čistoty s touhou být hodným její lásky. Denně se modlil žaltář sv. Bonaventury, snažil se žít skromně a pro stálé myšlenky na Pannu Marii i bez hříchu. K pokračování na cestě k svatosti mu pomohly i listy sv. Jeronýma o poustevnících a další knížka: život sv. Aloise. Ta ho vedla k předsevzetí, že také vstoupí do Tovaryšstva Ježíšova. Velice toužil mít jistotu, zda je to Boží vůle. Znásobil proto modlitby i asketické skutky a nečekaný dar 25 zlatých rozdělil na tři části. První rozdal chudým, druhý dal na zvelebení mariánského chrámu v Montaigui a třetí na mše sv. ve svém rodišti u oltáře Panny Marie. Pak s pevnou jistotou prohlásil, že bude jezuitou a duchovnímu rádci se svěřil, že P. Marii slíbil snažit se dosáhnout svatosti a vnímal, že jí to bylo milé. Po souhlasu rodičů 25. 9. 1616 v Mechlíně oblékl řeholní hábit a přesně po dvou letech složil sliby. Po nich byl poslán na další studia do Říma.

Jan byl v novém kolektivu rozdavatelem radosti i příkladem důsledného řeholníka s velkou srdečností. Přesto často klopil oči a žil asketicky. S pokorou a laskavostí rád obsluhoval u stolu. Všechny miloval, ale hřích nenáviděl a byl velmi obezřetný při každém sebemenším nebezpečí hříchu. Jeho největší láskou byla eucharistie a přisluhování u oltáře. K dokonalé přípravě na svaté přijímání, na které se začínal připravovat vždy dlouho předtím, sloužil mu vztah k Panně Marii. Sám prý řekl, že láska k ní mu byla nejvýznamnějším prostředkem i v pokračování na cestě k svatosti. Denně se modlil růženec a zvláště při častých silných bolestech hlavy. Láska ho posilovala k modlitbě a modlitba k oběti. Výsledkem byla láska k bratrům. Rád o ně pečoval v nemoci, za ně dělal domácí práce i doprovázel nedělní kazatele v ulicích Říma. Omlouval jejich chyby a zapomínal na křivdy. Sám prožíval také období neutěšenosti v modlitbě i pochybnosti. Došel však k umění rozlišování duchů.

P.J.Windey SJ cituje slova Janovy modlitby "V Tvé společnosti, ó Pane, jsem suchou větví: Neutni mne od vinného kmene, ale svým milosrdenstvím dej, ať do mne stéká míza Tvé milosti." - Jde o vyznání pronesené s důvěrným úsměvem.

Jan 5. 8. 1621 dostal záchvat chrlení krve. Zotavil se z něho a další den byl vyzván, aby v učeném sporu zastupoval jistého doktora, který se k jednání do řecké koleje nedostavil. Jan tento úkol obratně splnil, ale řečnická námaha za horkého dne v přeplněném sále byla velkou zátěží pro jeho narušené zdraví. Dostal zimnici a snad uváděný zápal plic. Bolest nemoci přijal s odevzdaností do Boží vůle a v očekávání pozemského konce. V další dny projevil radost a potěšení, že se během pěti let v řádu vědomě nedopustil hříchu. Přijal návštěvu řádového generála, nechal si číst životopis svého oblíbeného světce Aloise Gonzagy a ke konci začal slova chvalozpěvu. Pak bratrům připomenul synovskou úctu k Matce Boží a jednomu bratru předpověděl brzké shledání na věčnosti. Zemřel ve 22 letech s křížem, růžencem a knížkou řeholních pravidel v ruce. Byly mu nejdražšími z pozemských věcí.

Blahořečený byl r. 1865 papežem Piem IX. a papež Lev XIII. ho svatořečil 22. 1. 1888 a současně prohlásil za patrona studující mládeže. S Aloisem Gonzagou a Stanislavem Kostkou byl vyzdvižen za ochránce mládeže všeobecně.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Věnuji pozornost vlastnímu zachovávání jak podstatných, tak drobných pravidel Božího řádu, k jejichž dodržování jsem vázán sv. křtem. Věrnost v drobných věcech mi pomůže být věrným i v podstatných. Proto si stanovím, na co si budu dávat zvláštní pozor a může jít i o skutky z lásky k Bohu navíc.

Bože, Tys povolal svatého Jana Berchmanse, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Pontianus et Hippolytus (asi r. 236); Cassianus, m. in Flaminia (ca. 300); Radegundis (587); Maximus Confessor (662); Ioannes Berchmans (1621); Gertrudis, abbatissa Altenbergen (1297); Benildus /Petrus/ Romançon (1862); Secundinus Maria Ortega García et XIX socii (1936); Modestus García Martí (1936); Iacobus Gapp (1943); Marcus de Aviano /Carolus Dominicus/ Cristofori (1699); Antiochus, ep. Lugdunen. (ca.500); Vigbertus (ca. 739); Patricius O'Healy et Connus O'Rourke (1579); Gulielmus Freeman (1595); Petrus Gabilhaud (1794); Ioannes Agramunt (1936); Iosephus Bonet Nadal (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský