Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






sv. Stanislav Kostka
Stanislaus Kostka

15. srpna, připomínka
Postavení:novic TJ
Úmrtí:1568
Patron:studentů, noviců, umírajících; Polska; vzýván při horečkách a závažném onemocnění
Atributy:eucharistie, jezuita - mladík, Ježíš - Dítě

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Rostkowa u Masowsze v Polsku. Jako syn předního šlechtice odešel ve 14 letech s bratrem studovat do Vídně. Prožil z jeho strany více příkoří. Chtěl do jezuitského řádu, ale ve Vídni ho odmítli, protože se obávali těžkostí s jeho otcem. Utekl za provinciálem až do Dillingenu a odtud byl poslán do Říma, kde nastoupil noviciát 28. 10. 1567. Po necelých deseti měsících, ve věku nedožitých 18 let zemřel.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

JSEM STVOŘEN PRO VYŠŠÍ VĚCI

Tato myšlenka byla heslem mladého Stanislava, vroucího ctitele Panny Marie a pomohla mu projít nepřátelským světem.

Narodil se 30. 10. 1550 na Kostkově zámku, v polské šlechtické rodině Jana a Markéty roz. Kyrské. Měl pět sourozenců a od útlého dětství vynikal ve zbožnosti a z lidského pohledu v chorobné čistotě. Od počátku poznávání Boží vůle mu totiž vadilo vše, co bylo proti této ctnosti a narušovalo jeho stud. Stačilo pár neslušných slov a Stanislavovi se udělalo nevolno. Traduje se, že když hosté na zámku zabočili na nepočestné téma "dospělých" nebo užili vulgární slovo, napomínal je hostitel slovy: "Ticho, pánové nebo náš Stanislávek zase políbí zem!"

Ve 14 letech byl se starším bratrem Pavlem za účelem vzdělání poslán do Vídně. Jednalo se o konvikt jezuitů, využívaný šlechtici. Oba hochy doprovázel Belinský, kterému byla o ně svěřena péče. Ten si dobře rozuměl s Pavlem, neboť Stanislavova zbožnost oběma vadila.

Po smrti císaře Ferdinanda II. v r. 1565 z nařízení Maximiliána II. konvikt zanikl k žalosti Stanislava a k radosti jeho bratra, který po přestěhování do domu měšťana Kimberkera začal hýřivý život. Nyní se vyhrotily povahové rozdíly bratrů. Stanislav svým ctnostným životem dráždil bratra, poněvadž mu byl tichou výčitkou. Ten ho nazýval přemrštěným blouznivcem a často s ním jednal surově. Stanislav však křivdy od Pavla i výčitky Bylinského snášel s podivuhodným klidem. Nedal na to, co říkají lidé,ale co se líbí Bohu. Žil asketicky a i v noci vstával k modlitbě. Zatímco Pavel si užíval, on se postil a nosil kající, nepříjemný spodní oděv. Denně uctíval Pannu Marii modlitbou růžence a býval přítomen i na více mších svatých pro velkou úctu k eucharistii.

Ke konci roku 1566 Stanislav prošel závažným onemocněním, ale marně prosil, aby ho mohl navštívit kněz. Obrátil se proto na sv. Barboru, o které četl, že je patronkou umírajících. Podle legendární literatury ho přišla navštívit s andělským doprovodem, nesoucím pro něj eucharistii. Ve stejných textech P. Fr. Ekerta je psáno, že ve druhém vidění se mu zjevila Panna Maria s Dítětem, přinesla mu útěchu a zvětšila touhu po nebi, avšak upozornila ho, že ještě nenadešla jeho poslední hodina, že napřed má vstoupit do řádu Tovaryšstva Ježíšova.

Stanislav se po uzdravení pokoušel o vstup do řádu ve Vídni, kde ho bez otcova souhlasu odmítli přijmout. Pro neměnící se situaci a vztahy odešel začátkem podzimu 1567 tajně od bratra, kterému nechal písemné vysvětlení. Ten ho pak marně pronásledoval, údajně byl až v jeho blízkosti, ale netušil, že odešel v prostém převleku a Stanislava nepoznal. Stanislavovy kroky směřovaly do Augsburgu za provinciálem Petrem Kanisiem, s nímž se sešel po 150 hodinách cesty až v Dillingu. Stanislav mu sice předal doporučující list, ale provinciál se chtěl sám přesvědčit o vhodnosti adepta a ukládal mu v konviktu nižší služebné práce. Stanislav je vykonával s pokorou, důsledností a láskou. Petr Kanisius ho po třech týdnech poslal s doprovodem do Říma ke generálnímu představenému Františku Borgiášovi. Cestu konal opět pěšky a po příchodu 28. 10. obdržel s přijetím do noviciátu řeholní oděv.

Za pozornost stojí Stanislavova mimořádná poslušnost. Z řádu si na prvním místě opsal Ignáciovu kapitolu o poslušnosti. V této ctnosti neviděl jen určité násilí k vlastní vůli, ale i svobodu, se kterou něco určuje své vůli a tím překonávání sebe samého. Vědomou poslušnost považoval za panování nad sebou a často si připomínal Ježíšovu poslušnost až k smrti.

Stanislav neustále u sebe nosil růženec a mariánské čtení s modlitbami. Spisoval citáty světců, týkající se jeho milované Matky a vyjadřoval k ní až dětinský vztah, když jí např. napsal dopis, který si po sv. přijímání přiložil na hruď. Tak jí v srpnu napsal své přání, že by chtěl její nanebevzetí už oslavit v nebi s ostatními nebešťany. Brzy nato předpověděl svou smrt. Na srpen byl vyzván k úctě sv. Vavřince, 10. 8. o jeho svátku z vlastní iniciativy pomáhal v kuchyni, nad plameny v kamnech rozjímal o Vavřincových mukách i o pekelném ohni. Večer ulehl s horečkou a řekl: "Zlíbí-li se Bohu, abych už nepovstal, ať se stane jeho vůle." Představenému ještě téhož dne řekl, že doufá v oslavení svátku nanebevzetí v nebi. Lékařům se však ještě 14. 8. zdálo, že se brzy uzdraví. Stanislav však věděl, že noc nepřečká. Skonal po třetí hodině ranní, pozván Pannou Marií na slavnost, jak řekl.

Pohřben byl v chrámu sv. Ondřeje na římském pahorku Kvirinál. K jeho blahořečení došlo 19. 10. 1605 od papeže Benedikta XIII. a 31. 12. 1726 ho papež Pavel V. zařadil mezi svaté.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad tím, že i já jsem stvořen pro vyšší věci a je dobré připomenout si to zejména v boji s pokušením. Též si zapamatuji, že i poslušností lze panovat a to v tom nejtěžším - nad sebou samým. Nejdůležitější poslušnost se je vůči Božímu zákonu

Všemohoucí Bože, Ty nám posíláš své svaté a oni nás svým příkladem povzbuzují k lepšímu životu; veď nás, abychom svatého Stanislava Kostku nejen oslavovali, ale také se od něho stále učili. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečných modliteb breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Assumptio ; Tarsicius (asi 257); Stanislaus Kostka (1568); Altfridus (874); Alypius, ep. Thagasten (ca. 430); Isidorus Bokanja (1909); Ludovicus Masferrer Vila et XIX socii (1936); Moragas Cantarero (1936); Vincentius Soler (1936); Iacobus Bonet Nadal (1936); Claudius /Richardus/; Granzotto (1947); Straton, Philippus et Euthychianus (s. inc.); Simplicianus (401); Hyacinthus, presb. Ord. Prædicat. (1257); Haymon Taparelli (1495); Iuliana de Busto Arsitio (1501); Iosephus Maria Peris Polo (1936); Dominicus (Augustinus); Hurtado Soler (1936); Carmelus Sastre Sastre (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský