Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Mamans či Mames
Mamans seu Mames

17. srpna, připomínka
Postavení:pastýř, mučedník
Úmrtí:273/274
Patron:katedrály Langres, sirotků, finančních úředníků
Atributy:kámen, lev, zvěř

ŽIVOTOPIS

Podle legendy pocházel z patricijského rodu a narodil se roku 258 Teodotovi a Rufině v Gangre (dnešním Çankιrι) v Turecku. Rodiče se dostali do žaláře pro víru v Krista údajně kolem doby Mamansova narození. Jméno mu snad dala křesťanka Ammia, která se ho ujala, když krátce po Teodotově smrti mu v žaláři zemřela i jeho matka. Narozený předčasně a za stresové situace začal prý mluvit až v pěti letech a slovo, které vyslovoval se stalo jeho jménem. Ammia mu prý odkázala to co vlastnila a poměrně brzy zemřela. Mnohé údaje legendy nejsou ověřitelné. O Bohu prý vyprávěl plaché zvěři z polí i lesů.

Martyrologium Mamanse popisuje jako pokojného pastýře, který vedl osamělý život v horských lesích a dosvědčuje, že pro vyznávání víry v Krista byl za císaře Aureliána umučen.

Legenda hovoří o dvojím zajetí a mučení. Při prvním předvedení Mamanse a jeho odmítnutí obětovat modlám jeho týrání mělo skončit utopením v moři. K tomu však nedošlo pro mimořádně prudkou bouři. Ta prý donutila vojáky k útěku do úkrytu a malému Mamansovi se podařilo za nastalé situace utéci do hor, kde poustevničil a přátelil se s divokou zvěří. Pověst o něm se roznesla po Cézarei. Pro některé byla povzbuzením, pro jiné pověstí o kouzelníkovi. Tak si ho představoval místní vladař Alexandr, který na jeho dopadení vyslal vojáky. Legendární vyprávění hovoří o tom, že Mamans jim šel naproti. Na dotaz zda zná Mamanse přisvědčil a pozval je na pohoštění ke své poustevně. Během jídla začala přicházet divoká zvěř a vojáci pochopili, že jsou u toho, koho hledají. Místo aby na něj vztáhli ruce, prosili ho, aby je před dravci ochránil a dopřál jim návratu. Mamans jim s laskavostí vyhověl a podle vyprávění přislíbil, že za nimi dojde k městské bráně, aby vladaři vyvrátil, že není čaroděj. To učinil a jako důvod svého života uvedl službu pravému Bohu a život v pustině mezi divokými zvířaty proto, že ta si více váží božích služebníků, zatímco vladař je nechává zabíjet. Pokojná slova a nezlomná víra popudily soudce, který nařídil vpustit na něj v aréně šelmy, aby ho roztrhaly. Plán se však neočekávaně změnil. Šelmy se začaly vůči němu chovat přátelsky a hladový lev, který měl být zárukou jeho smrti, se obrátil proti divákům, kteří Mamansovi přičítali vše zlé a začali ho na cestě, kterou mu lev uvolnil, kamenovat. Údajně se mu stal smrtelným zásah ostrým kamenem do břicha, na jehož následky skonal. Křesťané z Casarea (v současné Kayseri) pak 15tiletého Mamanse pohřbili a nad jeho hrobem se událo více zázraků.

Mučednická smrt tohoto mladého hocha je dokládána zprávami Basila Velikého a ml. Řehoře Naziánského. Část ostatků byla v VIII. stol. přenesena do Francie, kde k jeho cti byla v Langres zasvěcena katedrála Saint - Mammès, v níž je uložena jeho paže a hlava. Je po něm nazván i klášter v Morfu, kde se rovněž nacházejí jeho ostatky. V řecké církvi došel úcty jako ochránce dobytka.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Myron (s. III); Mamans seu Mames (273/274); Eusebius Pp (310); Elias, iunior (903); Nicolaus Politi (1107); Clara a Cruce (1308); Ioanna Delanoue (1736); Henricus Canadell (1936); Ieron (856); Natalis Hilarius Le Conte (1794); Albertus, presbyter (1202)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský