Ursus, presb.
| 1. února, připomínka | |
| Postavení: | kněz |
| Úmrtí: | před s. IX |
| Atributy: | převor, ptáček na rameni, převorská berla „tau“, kniha |
ŽIVOTOPIS
Podle pozdější legendy a proti názorům dějepisců údajně pocházel z Irska, odkud přicestoval do francouzské oblasti Digne na úpatí Alp. Zde se jako kněz podílel na evangelizaci a po čase přešel do Grajských Alp a působil v údolí Aosty. Byl zde pověřen správou kostela sv. Petra, který už od 5. století stál za hradbami Aosty v místech, kde se snad nacházel městský hřbitov. Ursus se v kázáních zaměřoval na obrácení ariánských heretiků. Biskupem Giocondem byl Ursus jmenován arciděkanem pro kostel sv. Petra, ve kterém byli pohřbeni aostánští mučedníci. Ursus u něj založil klášter, ve kterém byl snad převorem. Údajně až později byl kostel povýšen na kolegiátní.V jeho charakteristice je zdůrazňována dobrota a štědrost k chudým, kterým na vyobrazeních dává boty. Byl láskyplným mužem, který spojoval nepřetržitou modlitbu s charitativními skutky. Jsou připomínány jeho zázraky. Mezi nimi i uzdravování skrze víno, které pěstoval. Podle legendy zachránil město Aostu před povodní valící se tokem Buthier a jindy za velkého sucha v Busséyaz údery svou holí do skály způsobil, že z ní začal vyvěrat pramen. Toto místo bylo později nazváno „Fontana di Sant'Orso“ a dodnes vydává vodu pod kaplí z roku 1649 obnovenou o dvě století později.
Je také poukazováno na jeho vztah k přírodě. Úrodu ze svého původního malého políčka dělil mezi chudé, sebe a ptáky.
Kdy žil a zemřel není jednoznačné, ale liturgická památka se vždy slavila 1. 2. a dva dna před ní se v Aostě konávaly velké jarmareční trhy spojené s připomínkou sv. Ursuse. Nad jeho hrobem byl asi v polovině 15. století přestavěn kolegiátní kostel.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Tryphon (století neznámé); Severus, ep. Ravennaten (po r. 342); Paulus, ep. Tricastinen (s. IV.); Brigida (asi 525); Ursus, presb. (před s. IX); Agrippanus (s. VII.); Sigisbertus, rex Austrasiæ III. (656); Raymundus, abbas (asi 1160); Ioannes, ep. Sancti Maclovii (1163); Reginaldus Aurelianensis♦ (1220); Viridiana♦ (1236/1242); Andreas de Comitibus Signi♦ (1302); Conorus O'Devany et Patricius O'Lougham♦ (1612); Henricus Morse (1645); Maria Anna Vaillot et XLVI soci♦ (1794); Barbara Ch'oe Yŏng-i (1840); Ioanna Francisca a Visitatione (Anna) Michelotti♦ (1888); Aloysius Variara, presbyter (1923)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský