Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Marie Baouardy
(Maria a Iesu Crucifixo /Maria/; Baouardy*)

26. srpna, připomínka
Postavení:řeholnice, mystička OCD
Úmrtí:1878
Patron:vzývána jako pomocnice smíru na blízkém a středním Východě

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Palestiny a v dětství se jako sirotek, adoptovaný otcovým bratrem, dostala do Egypta. V Alexandrii zamítla snahy o její provdání ve 13 letech. Na začátku útěku do vlasti se ji její průvodce snažil pro věrnost víře sprovodit ze světa. Po mnoha útrapách se stala ve Francii bosou karmelitkou a stigmatizovanou mystičkou. Byla při otevření prvního kláštera v Indii. Podílela se na otevření prvního kláštera v Betlémě a ekumenicky se angažovala pro smíření mezi Araby, Židy a muslimy. Zemřela ve 32 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MALÁ ARABKA SE SRDCEM PLNÝM TOUHY

Narodila se 5. 1. 1846 v Abellinu (Cheffa-amar), poblíž přístavu Akko, mezi Nazaretem a Haifou v Galilei. Byla 13. dítětem Giriesa Baouardy a Miriam roz. Schahyn, kteří byli maronité. V obřadu této církve byla pokřtěna a biřmována. V dětství jí zemřeli rodiče a adoptoval si ji strýc, který ji odvezl do Alexandrie. Ve 13 ji bez jejího souhlasu zasnoubil a chtěl provdat.

Marie již v Galilei žila vnitřní modlitbou a slýchala hlas, který mluvil k jejímu srdci. Ten jí před sňatkem řekl: "Všechno pomine. Když mi dáš své srdce, nikdy tě neopustím." A Marie se jednoznačně rozhodla. Adoptivní otec se po jejím prohlášení, že chce zůstat pannou pro lásku ke Kristu, značně rozčílil. Začal s ní ze msty tvrdě zacházet a ponižovat ji.

Marie se rozhodla utéci do své vlasti za bratrem Pavlem a využila k tomu mohamedánského sluhu, který se chystal do Nazareta. Ač vypadal jako dobrý, začal se chovat jako její pán a za to, že odmítla změnit víru, ji v noční době ze 7. 9. 1858 s podřezaným hrdlem, zabalenou do plachty, pohodil v tmavé alexandrijské uličce. Marie byla na hranici smrti a zpět k životu, jak později řekla, byla povolána paní v modrém. Tou podle jejího přesvědčení byla Panna Maria. Sama se pak doplazila ke kostelu sv. Kateřiny, kde se jí ujal františkánský kněz. Našel jí i práci služky v křesťanské rodině. Potřebovala si vydělat na cestu lodí do Akko a tak vystřídala ještě další práce. Její loď pak ztroskotala u pobřeží Jaffy. Po čase se dostala do Bejrutu a do Marseille. Tam nastoupila jako kandidátka k řeholním sestrám sv. Josefa. Od nich byla za čas přemluvena, aby to zkusila u karmelitek v Pau. Než k nim odešla, mívala již extáze, prožívala stresy, se kterými si nevěděla rady a 29. 3. 1867 obdržela vtisknutí stigmat.

Brzy na to přešla se sestrou Veronikou do Karmelu v Pau, kde v témže roce 27. 7. přijala hábit a jméno Marie od ukřižovaného Ježíše. Po třech letech byla poslaná do Mangalore v Indii, do tamního prvého kláštera karmelitek. Tam 21. 11. 1871 složila věčné sliby. V dalším roce ji poslali zpět do Francie, odkud přišla. Žila v izolaci, se střídáním napětí, extází a nadšení, nepochopena představenou ani spolusestrami. V jejím srdci uzrál plán na založení kláštera v Betlémě, který jí byl od představených umožněn za primitivních podmínek 24. 9. 1875.

O jejích vizích, splněných proroctvích a extázích nebylo od ní nic zaznamenáno, protože byla analfabet. V jejím životopise je zdůrazňován srdečný vztah k Duchu Svatému a mimořádný vliv na okolí. Často říkávala: "Nemohu nic, nejsem nic, ale doufám v Boží milosrdenství."

Usilovala o smír mezi Araby, Židy a muslimy, čímž si vysloužila přezdívku "malá Arabka”. Mezi její touhy patřilo otevření řádového domu v Nazaretě. Toho se již nedožila. Při pracích na výstavbě nového řeholního domu upadla a kromě zlomené ruky došlo prý i k vnitřnímu zranění.Když v Betlémě zemřela, bylo jí 32 a půl roků.

Byla blahořečená 13. 11. 1983 papežem Janem Pavlem II. a svatořečena 17. 5. 2015 papežem Františkem na náměstí sv. Petra v Římě.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Touha srdce žít pro Boha a smiřovat lidi je tím, co může měnit svět. Podíl na tomto úkolu je povoláním i pro každého opravdového křesťana. Příklad Malé Arabky je výzvou i pro mne.

Bože, Tys povolal blahoslavenou Marie Baouardy, aby následovala Tvého Syna v chudobě a pokoře, a na cestě s křížem rostla v lásce; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám ukazuje evangelium. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Melchisedech; Iacobus Retouret (1794); Ioanna Elisabeth Bichier des Ages (1838); (Maria a Iesu Crucifixo /Maria/; Baouardy*) (1878); Teresia a Iesu Jornet Ibars (1897); Ambrosius (Aloysius) Valls Matamales (1936); Maria de Los Ángeles Ginard Martí (1936); Petrus /Alexander/; Max Ginestar (1936); Laurentia /Leucadia/ Harasymiv (1952); Maria Beltrame Quattrocchi, materfamilias (1965); /Martinus Streda/ (1649); Maximilianus, m. Romæ (s. inc.); Anastasius, fullo (s. inc.); Victor, m. in Mauretania (s. III/IV); Eleutherius, ep. Autissiodoren. (s. VI); Felix Vivet Trabal (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský