Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Justus
Iustus, ep. Lugdunen

2. září, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:post 381

ŽIVOTOPIS

Byl biskupem v Lyonu. Svědomitě zachovával Boží přikázáni a obětavě pečoval o chudinu. Pro horlivé hájení víry musel snášet útrapy. Poté co byl podveden v závažné věci, tajně odešel jako kajícník do Egypta.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VĚŘIT ČI NEVĚŘIT DRUHÝM

Pocházel z Lyonu ve Francii. Asi roku 350 byl zde jmenován biskupem a v této hodnosti působil přes 30 let. Vynikal štědrostí a láskou k chudým. Ani v láskyplné pastýřské péči, ani v sociální iniciativě nebyl nikterak jednostranný. Charitativní péči o chudé a opuštěné vykonával souběžně s vyučováním víry a přípravou na věčnost. Šlo mu vždy jak o tělesné, tak i o duchovní potřeby. Byl obzvláště horlivý ve věci čistoty víry a získávání duší pro Krista. To mu však přinášelo i mnoho nepříjemností a utrpení.

Věřit, či nevěřit druhým? Biskup Justus měl možná nedostatek prozíravosti, asi si to později myslel a vyčítal. Podstatné je, že vždy chtěl největší dobro.

Justus se v roce 381 účastnil synody v Aquileji a již mnoho let byl na biskupském stolci v Lyonu, když ho zranilo oklamání úředníky. Kdyby šlo jen o něj, tak by mu to tolik nevadilo, ale šlo o život chudáka. A to ho dotlačilo k rezignaci.

Nešťastná událost začala tím, že pomatený muž, který zřejmě někoho zabil, ač se někde mluví pouze o poraněných lidech na ulici, hledal úkryt nebo azyl v kostele při oltáři. Zde byl pod ochranou a nikdo mu nemohl nic udělat, pokud ho biskup nevydá. Ten to samozřejmě zprvu odmítal. Ale jak dlouho může ten muž vydržet zde pod ochranou a nevycházet? Bylo přece důležité mu odpustit. A úředníci se zavazovali, že mu neublíží a že jim jde o dobro. I dav před chrámem byl ochotný slíbit všechno, jen když jejich provinilec vyjde ven. Biskup Justus se nechal nakonec přesvědčit k vydání násilníka, ale jen tento muž vyšel ven, byl zabit.

Justus si přičítal vinu, složil kvůli ní svůj úřad a jako kajícník odešel do Egypta v doprovodu lektora Viatora. V hornoegyptské poušti se připojil k mnišskému společenství. Dle některých to bylo v roce 382 a zemřel r. 390. To však není doloženo a je pouze jisté, že žil v roce 381, kdy se účastnil synody a teprve později se vydal do Egypta. Z toho vychází i údaj v martyrologiu. Jeho ostatky byly přeneseny z Egypta v V. století. Lyonská diecéze slavila toto přenesení 4. srpna.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu uvažovat o významu nesmrtelných duší a o tom, co ve vztahu k nim ode mne Bůh očekává.

Bože, Tys naplnil svatého Justuse svou láskou, dal jsi mu víru, kterou předával druhým a když se druzí proti němu provinili, díval se jen na důsledek, který nepředvídal a šel za chybu konat pokání. Ty jsi ho pozvedl z egyptské pouště a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů. Na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

POZNÁMKA

Další světec a biskup téhož jména, který býval v tento den připomínán, je z Clermontu a zemřel kolem roku 630. Martyrologium ho však neuvádí.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Iustus, ep. Lugdunen (post 381); Zeno, m. Nicomediæ (s. III); Antoninus, m. Apameæ (s. IV); Nonnosus (ca. 570); Agricola, ep. Avenionen (ca. 700); Albertus et Vitus (ca. 1096); Brochardus (ca. 1231); Ingridis (1282); Ioannes Maria du Lau d'Allemans, Franciscus Iosephus de la Rochefoucauld, Petrus Ludovicus de la Rochefoucauld et XCIII socii (1792); Apollinaris /Ioannes Iacobus/ Morel, Ioannes Franciscus Burté et Severinus /Georgius/ Girauld) (1792); Petrus Iacobus Maria Vitalis et XX socii (1792); Theodota, Evodius (s. IV); Habib (322); Prosperus, ep. Tarraconen. (s. IV/V); Syagrius, ep. Augustodunen. (599/600); Elpidius Picenus (ante s. XI); Apollinaris (Ioannes Iacobus) Morel, Ioannes Franciscus Burté* et Severinus (Georgius) Girauld* (1792)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský