Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Brocard
Brochardus

2. září, připomínka
Postavení:poustevník a převor na Karmelu
Úmrtí:ca. 1231

ŽIVOTOPIS

Na horu Karmel přišel asi v polovině XII. století a zařadil se mezi tamní poustevníky. V roce 1188 se stal jejich druhým představeným a mezi léty 1206 až 1209 od jeruzalémského biskupa Alberta vyžádal sepsání pravidel, která také pro svou karmelitánskou komunitu převzal.

(Jeho jméno, čtené a užívané ve znění Brokard, je některými jazykozpytci udávané ve tvaru Brochard.)

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HORLITEL PRO ČEST BOŽÍ Z KOLÉBKY KARMELITÁNSKÉHO ŘÁDU

První zmínku o tomto světci nacházíme na hoře Karmel, kam pravděpodobně přišel s franckými křižáky z Evropy ve druhé polovině 12. století. Patřil mezi ty poustevníky, které kolem sebe shromáždil Bertold (pam. 29. 3.), jenž jako první zaujal místo představeného nové komunity, jejíž členové se rozhodli žít jako následovníci příkladu Eliáše. Bertoldovo postavení duchovního rádce i starost o komunitu převzal po jeho smrti v r. 1188 Brocard.

Převor Brocard byl starostlivým duchovním otcem poustevníkům kolem Eliášova pramene. Ve snaze o nejsprávnější postup při formaci komunity se obrátil na nového představeného Jeruzalémské provincie, biskupa Alberta v Akkonu. Poprosil ho o sestavení řeholních pravidel pro jejich život modlitby a služby ve společenství s Matkou Boží. Albert Jeruzalémský tato pravidla sepsal na základě života, pro který se rozhodli a už ho žili, a předal je o. Brokardovi jako "Dopis poustevníkům na Karmelu."

Martyrologium říká, že šlo o "formu života, aby ve dne v noci setrvávali v rozjímání o zákoně Páně a bděli na modlitbách."

Z doby, kdy byl Brocard převorem, máme svědectví neznámého francouzského poutníka (asi z r. 1225), který hovoří o poustevnících kolem "velmi hezkého kostelíka P. Marie" za opatstvím sv. Markéty na úbočí hory Karmel, nazývajících se bratry karmelitány. Místo, kde bydlí, považuje za rozkošné, s pramenem vyvěrajícím ze skály dostačujícím pro oblast. Uvádí, že od řeckého opatství k latinským poustevníkům je vzdálenost jedna a půl míle.

Mniši v Brocardově komunitě žili v úsilí o pěstování ctností, vyprošujíc si od Ducha svatého vedení, jaké poskytoval Eliášovi. Svými sliby představovali zásady života, zaměřeného na stálou modlitbu. Jejím základem byla láska a její rozjímavý stupeň pokračoval nazíráním.

Brocard pamatoval také na potřeby horlit pro pravé evangelium i na místě ohroženém bludy, proto vyslal na Sicílii o. Angela. Věren převzatým pravidlům zemřel dle martyrologia nejpravděpodobněji r. 1231 a na úbočí hory byl pochován.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu zpytovat své svědomí ve věci horlení pro zásady Božího řádu a přestanu být netečný k jejich zlehčování.

Bože, Tys vedl svatého Bertolda na horu Karmel, aby Ti tam sloužil postem a modlitbou po vzoru sv. Eliáše; na jeho přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Iustus, ep. Lugdunen (post 381); Zeno, m. Nicomediæ (s. III); Antoninus, m. Apameæ (s. IV); Nonnosus (ca. 570); Agricola, ep. Avenionen (ca. 700); Albertus et Vitus (ca. 1096); Brochardus (ca. 1231); Ingridis (1282); Ioannes Maria du Lau d'Allemans, Franciscus Iosephus de la Rochefoucauld, Petrus Ludovicus de la Rochefoucauld et XCIII socii (1792); Apollinaris /Ioannes Iacobus/ Morel, Ioannes Franciscus Burté et Severinus /Georgius/ Girauld) (1792); Petrus Iacobus Maria Vitalis et XX socii (1792); Theodota, Evodius (s. IV); Habib (322); Prosperus, ep. Tarraconen. (s. IV/V); Syagrius, ep. Augustodunen. (599/600); Elpidius Picenus (ante s. XI); Apollinaris (Ioannes Iacobus) Morel, Ioannes Franciscus Burté* et Severinus (Georgius) Girauld* (1792)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský