Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

Marek Crisini
Marek Crisini

Štěpán Pongracz
Štěpán Pongracz

Štěpán Pongracz
Štěpán Pongracz

Melichar Grodziecki
Melichar Grodziecki




sv. Marek Crisini, Štěpán Pongracz a Melichar Grodziecki
Marcus Crisini, Stephanus Pongracz et Melchior Grodziecki

7. září, nezávazná památka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:1619

ŽIVOTOPIS

Marek z Chorvatska se stal v Trnavě kanovníkem. Melichar z Těšína i Štěpán ze Sedmihradska vstoupili do jezuitského řádu a nakonec působili v Košicích, kam za nimi přišel Marek, tč. působící jako správce opatství v Krásné nad Hornádem. Protestantským vojskem byli zajati a přemlouváni k odpadu od svého vyznání. Nepomohlo ani následné mučení. Jako poslední z nich po celodenních mukách dovršil své svědectví Štěpán Pongracz.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

KOŠIČTÍ MUČEDNÍCI

Všichni byli od mládí členy mariánské družiny a teprve 4 až 5 let působili v duchovní správě, kdy pro svou věrnost a povolání položili život.

Bylo to v době, kdy uherská země byla rozdělena na tři části. Jedna třetina byla okupovaná Turky, Transylvánie (tzv. Sedmihradsko) se osamostatnila a západní území - dnešní Slovensko bylo pod správou Uherského království. Převažující protestanti měli nepřátelský postoj k obrození katolické církve. Transylvánský kalvínský princ Gabriel Bethhlen využil toho, že se Habsburkové na začátku 30leté války dostali do problémů, domluvil se s proticísařskými českými stavy a při svém odboji v r. 1619 okupoval Slovensko a prohlašoval se uherským králem. Vedením svého vojska pověřil Jiřího Rákoczyho, který pod hrozbou plenění vyžadoval v obsazených městech vydání katolických duchovních se snahou přimět je k odpadu od katolické církve.

Marek Crisini se narodil roku 1589 v oblasti Zagrebu v Chorvatsku. Ve 12 letech navštěvoval údajně jezuitskou školu ve Vídni, odkud přešel na studie ve Štýrském Hradci. S titulem magistra filozofie a fyziky odešel r.1611 na čtyřleté studium teologie do Říma a zde přijal i kněžské svěcení. Po návratu do Uherska byl již r. 1616 ostřihomským arcibiskupem Petrem Pazmánym, sídlícím v Trnavě, pověřen vyučováním na kapitulní škole a záhy jmenován kanovníkem kapituly. Je udáváno i jmenování arcijáhnem. Nakonec se stal správcem benediktinského opatství v Krásné nad Hornádem u Košic. Jeho posláním mělo být organizování obnovy církve ve východním kraji. Za pobytu v Košicích byl zajat Rákoczyho vojáky.

Štěpán Pongracz narodil se roku 1582 ze šlechtického rodu Pankrácovců v obci Alvinc Vintul v Transylvánii. Středoškolská studia absolvoval v rodném Sedmihradsku na jezuitské koleji v Kluži (v současném Cluj-Napoça v Rumunsku). Po nich se rozhodl vstoupit do jezuitského řádu, ale rodiče byli velmi proti. Nakonec r. 1602 začal noviciát u jezuitů v Brně. Asi poměrně brzy byl poslán do Prahy, kde jako klerik působil na gymnáziu a studoval filosofii. Ve Štýrském Hradci pokračoval ve studiu od r.1611 a v Rakousku r. 1615 přijal i kněžské svěcení. Představenými řádu byl pak poslán na východní Slovensko a v Humenném ustanoven prefektem jezuitské koleje. Zároveň byl i velmi úspěšným kazatelem. Roku 1618 začal působit v Košicích a přilehlé oblasti. Královský místodržící, Ondřej Dóczhy mu poskytl sídlo ve svém domě (společ. s M. Grodeckim) a přál si založení trvalé jezuitské mise. Zde ho zastihlo i obsazení Košic Bethhlenovým vojskem pod vedením Jiřího Rákoczyho.

Melichar Grodziecki se narodil v roce 1584 ve slezském Těšíně. Předci pocházeli z Polska a v příbuzenstvu měl jednoho strýce proboštem, druhého biskupem a z matčiny strany mučedníka Jana Sarkandra. Studoval v jezuitské koleji ve Vídni a v 19 letech vstoupil do noviciátu v Brně. Při dalších studiích v Praze a ve Štýrském Hradci také sám vyučoval. Vysvěcen na kněze byl r. 1614 v Praze. Zde pak působil v klementinské koleji a věnoval se výchově a vzdělávání chudých chlapců. Stal se i ředitelem ústavu pro tyto hochy v semináři sv. Václava. V prosinci r. 1618 byl poslán jako misionář a kaplan císařského vojska do Košic. Zde byl ubytován u místodržitele Ondřeje Dóczhy jako Štěpán Pongracz a 3. či 4. září při obsazení Košic byl u nich na návštěvě i Marek Crisini.

Všichni tři se stali zajatci vojáků v místodržitelově domě. Byli zde drženi o hladu a žízni. Protestanští představitelé, kteří k nim osobně došli, požadovali od nich zřeknutí se katolické víry a kanovníku Marku Križínovi nabízeli za to správcovství církevního majetku. Neměli však úspěch a tak je vydali vojákům ke krutému nakládání. Ti ještě 6. 9. zkusili vyžadovat nepřijatelné výkupné. Kněží si pak vzájemně udělili svátost smíření a hlasitě se začali modlit. Vojáci začali postupné mučení Markem, kterého pálili pochodněmi a nakonec sťali. Také Melicharu Grodzieckimu po mučení usekli hlavu.

Nejvíce se vyřádili na Štěpánu Pongraczim, kterého pověsili za ruce na trám a krutým způsobem ho začali vyklešťovat a zbavili pohlavního ústrojí. Pak mu hlavu stáhli provazem a pálili ho pochodněmi až k obnažení střev, která z něj vypadávala. Následně začali probodávat jeho tělo a zasadili dvě rány sekerou. V domění, že skonal i on, vhodili ho s ostatními dvěma do žumpy. Štěpán Pongraczi, však přišel zde k vědomí a podle svědků bylo prý ještě 12 hodin slyšet hlas jeho modlitby. Skonal až na konci dne.

Na prince Bethhlena se o povolení k pohřbení mučedníků všichni obraceli marně. Podařilo se to až asi po šesti měsících komtese Katalině Pálffyové, která povolení požadovala za tanec, který po ní princ chtěl. Slavnostní pohřeb se pak uskutečnil do hrobky v Mariánském chrámu v Šebetové u Prešova. V roce 1625 byly jejich ostatky převezeny do Trnavy. Kanonický proces, na žádost ostřihomského arcibiskupa Petra, zahájil papež Urban VIII. (1623-44). K prohlášení za blahoslavené však došlo až 15. 1. 1905 papežem Piem X. v Římě. Kanonizováni byli 2. 7. 1995 papežem Janem Pavlem II. za jeho návštěvy na letišti v Košicích.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu rozjímat o významu svědectví podávaného mučedníky a přidám zamyšlení nad vlastním svědectvím.

Bože, Tys posiloval svaté mučedníky Marka Crisini, Štěpána Pongracze a Melichara Grodziecki, aby svou věrnost zpečetili prolitím krve; na jejich přímluvu pomáhej i nám následovat jejich pevnost ve víře. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Marcus Crisini, Stephanus Pongracz et Melchior Grodziecki (1619); Regina, m. Alesiæ (století neznámé); Sozon (století neznámé); Evurtius (s. IV); Gratus, ep. Augustan. (s. V); Clodoaldus (560); Madelberta (asi 705); Ioannes Laudensis (asi 1106); Stephanus de Castellione Dumbarum (1208); Thomas Tsuji, Ludovicus et Ioannes Maki* (1627); Randulphus Corby et Ioannes Duckett (1644); Ioannes Baptista Mazzucconi (1855); Eugenia Picco (1921); Ignatius Klopotwoski (1931); Festus et Desiderius (s. IV); Memorius et socii (s. V); Alpinus, ep. Catalaunen. (s. V); Carissima (s. VI/VII); Hilduardus (ca. 760); Gauzlinus (962); Claudius Barnabas Laurent de Mascloux et Franciscus d'Oudinot de la Boissiere (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský