Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Gratus
Gratus, ep. Augustan.

7. září, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:s. V
Patron:diecéze Aosta; vzýván proti škodícím živlům a v obavách z napadení škodlivým hmyzem
Atributy:hrozen

ŽIVOTOPIS

Je dalším biskupem, o němž víme poměrně málo. Někteří se domnívají, že byl řeckého původu. Vzdělání získal ve Vercelli, v klášteře založeném sv. Eusébiem. Jako kněz se v roce 451 účastnil milánského synodu a podepsal jeho akta. O něco později stal se biskupem v Aostě. V roce 470 za jeho účasti byly do Aosty přenášeny ostatky sv. Inocence a dalších dvou biskupů. Zemřel s pověstí svatosti a jeho náhrobek v chrámu Saint-Christophe nese nápis: "Hic requiescit in pace S. M. GRATUS EPS D P SUB D. ID. VII. SEPTEMB.” Na něm je zachováno datum úmrtí bez uvedení roku.

Jeho kult se šířil zejména začátkem XIII. století, kdy byly jeho ostatky přeneseny do katedrály "Sant' Orso", kde jsou uchovávány v relikviáři ze stříbra a pozlacené mědi.

Pozdější legendy obsahují zázraky na jeho přímluvu. Mezi nimi jsou mnohá uzdravení a udává se i zažehnání kalamity hmyzu, která v r.1450 postihla ve Francii oblast Tarenttaise.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Marcus Crisini, Stephanus Pongracz et Melchior Grodziecki (1619); Regina, m. Alesiæ (století neznámé); Sozon (století neznámé); Evurtius (s. IV); Gratus, ep. Augustan. (s. V); Clodoaldus (560); Madelberta (asi 705); Ioannes Laudensis (asi 1106); Stephanus de Castellione Dumbarum (1208); Thomas Tsuji, Ludovicus et Ioannes Maki* (1627); Randulphus Corby et Ioannes Duckett (1644); Ioannes Baptista Mazzucconi (1855); Eugenia Picco (1921); Ignatius Klopotwoski (1931); Festus et Desiderius (s. IV); Memorius et socii (s. V); Alpinus, ep. Catalaunen. (s. V); Carissima (s. VI/VII); Hilduardus (ca. 760); Gauzlinus (962); Claudius Barnabas Laurent de Mascloux et Franciscus d'Oudinot de la Boissiere (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský