Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Gorgonius
Gorgonius, m. Romæ

9. září, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:po r. 203
Patron:Mindenu ve Vestfálsku
Atributy:rytíř v brnění s mečem a štítem

ŽIVOTOPIS

Je představován jako křesťanský rytíř, který se stal hrdinným mučedníkem. Podle legendy se ho snažili donutit k zapření víry tím, že mu lili vařící smolu na břicho. Žádné věrohodné životopisné údaje se ale o něm nedochovaly, pouze spolehlivý zápis v tzv. Chronografu z r. 354, že se stal mučedníkem a již v té době byla slavena jeho památka. Tento zápis dále uvádí, že byl pohřben na hřbitově u římské cesty Via Labicana (v Duas Lauros). Jeronýmovo martyrologium upřesňuje místo slovy: "inter duas lauros" (mezi dvěmi vavřínovými háji). Jedná se o katakomby sv. Petra a Marcelína (uváděni jsou v římském kánonu a pam. 2. 6.). Najdeme je pod kostelem těchto světců nedaleko od Lateránu, u křižovatky via Merulana a Labicana.

Gorgoniuse v pěti verších oslavil i papež Damas (366-384) v básních o mučednících. To vše jsou důvody pro zachované místo v martyrologiu. První přenesení ostatků římského Gorgonia se uskutečnilo biskupem Chrodegandem z Met (760-766 světcem s pam. 6. 3.) za papeže Pavla I. Tím se jeho úcta rozšířila do Francie a pak do Německa. Z benediktinského opatství Gorze v Lotrinsku byly Gorgoniovy ostatky přeneseny do Mindenu, kde se stal patronem města.

Existuje i zpráva, že Gorgoniovy ostatky z Labicana se ve středověku dostaly do kostela sv. Martina v Monti a v 18. století se při přestavbě kostela ztratily.

Na místě je také poznámka, že sv. Gorgonius římský byl zaměňován se sv. Gorgoniem uváděným s Dorotejem v martyrologiu 12. 3. Následkem záměny na mnoha místech najdeme tyto mučedníky pod dnešním zářijovým datem.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Petrus Claver (1654); Gorgonius, m. Romæ (po r. 203); Hyacinthus, m. in Sabinis (století neznámé); Ciaranus (s. VI); Turibia seu Maria de la Cabeza (s. XII); Georgius Douglas (1587); Maria Euthymia /Emma/ Űffing (1955); Petrus Bonhomme, presbyter (1861); Iacobus Desideratus Laval (1864); Franciscus Gárate Aranguren (1929)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský