Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Mikuláš z Tolentina
Nicolaus, presb. Ord. Eremit. S. Augustini

10. září, připomínka
Postavení:řeholní kněz a lidový kazatel OESA
Úmrtí:1305
Patron:chudých, Bavorska a Itálie, zejména se k němu hlásí Tolentino, Benátky, Janov a Řím, v Belgii Antverpy, ve Španělsku Cordoba, v Peru Lima; je vzýván i jako přímluvce za trpící v očistci
Atributy:anděl, augustiniánský hábit, hvězda, kniha, kříž, almužna

ŽIVOTOPIS

Narodil se z Boží milosti a stal se národním italským světcem. Svůj život stavěl na evangeliu a spojil ho s řeholí bosých augustiniánů. Jako řeholní kněz, zpovědník a kazatel vedl život odříkání a účinné lásky. Mimořádnou lásku projevoval zejména k chudým a nemocným, pro které používal i daru zázraků. Zázračná uzdravení na jeho přímluvu s jeho smrtí neskončila.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NEMILOVAL CO POMÍJÍ

Pochází ze Sant Angelo v Pontanu v Itálii. Jeho rodiče Kampan a Amáta, kteří byli dlouho bezdětní, si ho před rokem 1245 šli vyprosit k hrobu sv. Mikuláše z Bari a s vděčnosti mu dali po něm jméno. Od útlého dětství mu vyprávěli nejen o jeho patronu, ale i příběhy jiných vzorů křesťanského života. Sedmiletý Mikuláš je s nadšením sdílel a rozhodl se, že i on se 3x do týdne bude postit o chlebu a vodě. Porozumění nacházel spíše u dospělých než u svých vrstevníků. K jeho oblíbené činnosti patřilo rozdávání radosti za pomoci almužen. S chudými se ochotně dělil o jídlo.

Byl vnímavý a snaživý i ve škole a biskup mu nabídl místo kanovníka. Přijal je jako možnost více podporovat chudé. Toužil však po větší dokonalosti a velmi ho zaujalo kázání jednoho bosého augustiniána, který citoval z 1. listu apoštola Jana: "Nemilujte svět, ani co je ve světě... Svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky." (1 Jan 2,15. 17.) Mikuláš při těch slovech pocítil volání do přísného řádu bosých poustevníků v Tolentině a záhy vstoupil k těmto augustiniánům.

V noviciátu vynikal horlivostí a údajně již v 18 letech byl proto připuštěn k slavnostním slibům. Přes svou horlivost byl mimořádně poslušný a pokorný. Pokud mu bylo možné, žil nejtvrdší askezí, svým utrpením chtěl dosahovat milosti i pro druhé. Masitý pokrm požíval jen z poslušnosti v době nemoci a hned prosil, aby té výsady byl příště ušetřen. Jeho strýc byl převorem kláštera ve Fermě a snažil se synovce přemluvit k přechodu do vlastní komunity, s odůvodněním, že by se měl lépe. Mikuláš na nabídku odpověděl jednoznačně: "Nevstoupil jsem do řádu, abych si hověl pohodlí." Na jeho odmítání masa poukazuje mezi atributy koroptev, kterou na míse podle legendy oživil. Pro myslivce je symbolem jeho lásky ke všemu živému.

Kněžské svěcení přijal roku 1269 v Macerata a do Tolentina se vrátil jako lidový kazatel. Opravdovost v jeho životě přitahovala mnoho posluchačů. Pověst svatosti podpořilo i jeho charisma zázraků. Duše naplňoval pokojem a mnohým nemocným tělům navrátil zdraví.

Sám také prošel vyprahlostí a pokušením malomyslnosti, při němž prosil o Boží pomoc. Od dětství ctil Matku Boží, která byla jeho útočištěm a pomocnicí v trpělivosti. Podle legendy se k ní jednou za silné zimnice a psychického sužování obrátil o pomoc a přijal od ní chléb, který na její pokyn pojedl a náhle byl zdráv. S tím o jeho svátku souvisí i augustiniánské žehnání chlebů pro nemocné. Při poslední nemoci, která trvala půl roku, Mikuláš za noci slýchal andělské zpěvy. Proto bývá zobrazován s anděly. Zemřel asi v 60 letech.

Nad Mikulášovým hrobem, u něhož se děly zázraky, byla v Tolentinu vystavěna basilika. Od jeho smrti do r. 1325 bylo potvrzeno zázraků přes 300. Již 12 let po jeho smrti, v přípravném informativním procesu pro svatořečení, bylo vyslechnuto 371 svědectví lidí, kteří žili v jeho blízkosti. Svatořečený byl v roce 1446 papežem Evženem IV.

Z roku 1708 pochází Mikulášova socha od Jeronýma Kohla, kterou pro Karlův most v Praze zadal klášter sv. Tomáše. Její součástí je i andělíček s košíkem zmíněných chlebů. Lilie v jeho ruce připomíná jeho čistotu a hvězda dávaná na jeho hábit bývá vysvětlována jako symbol jeho zářících ctností. Co se týče zmíněné sochy, její originál přemístěný v r. 1969 do Gorlice na Vyšehradě vystřídala kopie od sochaře Jana Jiřikovského.

Mikulášovy ostatky byly při vykopávkách 4. 2. 1926 odkryty a umístěny ve slavnostním přiodění do skleněné schránky v kryptě jeho basiliky.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad pomíjivostí věcí, kterým jsem dával přednost před zásadami křesťanského života, jimiž jsem měl projevovat lásku k Bohu. Stanovím si také žebříček hodnot podle toho, čemu chci dávat přednost.

Bože, Tys naplnil svatého Mikuláše duchem pravdy a lásky, aby sloužil Tvé církvi svým kázáním i příkladem; veď nás, abychom i my podle jeho příkladu rostli ve víře a lásce, a na jeho přímluvu nás provázej svou pomocí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Carolus Spinola, Sebastianus Kimura et L socii (1622); Nicolaus, presb. Ord. Eremit. S. Augustini (1305); Nemesius, m. Romæ via Tiburtina (251); Nemesianus, Felix (257 - 258); Pulcheria (453); Agabius (s. V); Theodardus, ep. Tungren (asi 670); Autbertus, ep. Abrincen (725); Ogleriusw (1214); Ambrosius Eduardus Barlow (1641); Iacobus Gagnotw (1794); , ep. Valentinen. (post 374); Salvius, ep. Albien. (584); Sebastianus Kimura, Franciscus Morales et L sociiw: Agnes Takeyaw (1622)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský