Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Emilián
Æmilianus, ep. Vercellen

11. září, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:s. VI.

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem poloviny V. století asi v oblasti Piemontu na severozápadě Itálie. Jde o region dosahující k Alpám a sousedící mimo jiné s Francií. Některé zdroje uvádějí že pochází z některé španělské provincie. Větší shoda je na tom, že vyrostl v chudé rodině a žil asketickým životem poustevníka, údajně 40 let. V lesní samotě konal přísné pokání za hříšníky, vědom si toho, že Ježíš za ně prolil všechnu svou krev. Byl nepatrným poustevníkem, kterého Pán povolal na biskupský stolec ve Vercelli, ležící západně od Milána.

Emilián I. byl zvolen mezi léty 493 až 497 jedenáctým biskupem rozsáhlé diecéze. Je uváděno, že působil v těžkých dobách, poznamenaných následky válčení. Byl mužem modlitby a proto obdarován moudrostí, která nepochází z tohoto světa, ale od Boha, jak o ní píše ap. Pavel v 1.Korintským ve 2.kap. V jeho životě byla na prvním místě láska. Největší vzor měl v Boží lásce ukázané v evangeliu, jejíž plody se měly dostat Církvi. K lásce vychovával i na biskupském stolci, kde byl příkladem ve zbožnosti a dobročinnosti. Zářil ryzí pokorou i pastorační horlivostí a činně se zúčastnil i některých sněmů. V roce 502 byl na synodě u sv. Petra v Římě, která potvrdila platnost volby papeže Symmacha. Hájil práva papežského stolce a právoplatně zvoleného papeže proti vzdoropapeži Vavřinci. Toho dosadil římský senát a po čtyři roky mu pomáhal udržovat moc nad římskými chrámy ze sídla u sv. Pavla za hradbami.

Biskupu Emiliánovi záleželo i na běžných potřebách lidu, proto se např. postaral o vybudování vodovodu.

Zemřel 11. září, ale přesný rok úmrtí se nedochoval. Bývá uváděný rok 506 i 510 a martyrologium uvádí jen spolehlivost století. Pohřben byl v katedrále a na čas upadl v zapomenutí. Jeho ostatky byly vyzdviženy biskupem Albertem až 17. 5. 1181 a přemístěny k oltáři. K znovuodhalení došlo v r. 1565 a r. 1572 k uložení ostatků v kapli Panny Marie v Schiaffo.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Æmilianus, ep. Vercellen (s. VI.); Ioannes Gabriel Perboyre (1840); Protus et Hyacinthus (s. III); Felix et Regula (století neznámé); Paphnutius (s. IV.); Leudinus seu Bodo (před r. 680); Bonaventura de Barcinone /Michael/ Gran (1684); Franciscus Ioannes Bonifatius (1946); Bonaventura de Barcinone (Michael) Gran (1684); Patiens, ep. Lugdunen. (ca. 480); Sacerdos, ep. Lugdunen. (552); Daniel, ep. Bancoren. et abbas (ca. 584); Adelphius (ca. 670); Elias Speleota (960); Gaspar Koteda, Franciscus Takeya et Petrus Shichiemon* (1622); Franciscus Mayaudon (1794); Petrus de Alcantara (Laurentius) Villanueva Larráyoz (1936); Iosephus Maria Segura Penadés (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský